Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1003/2025

-137

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce Družstva integrovaného domu – Komenského, bytového družstva se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského č. 4437/27, IČO 62739859, zastoupeného Mgr. Miroslavem Dongresem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní nám. č. 679/5, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu LIAZ se sídlem v Jablonci nad Nisou – Rýnovicích, Želivského č. 3993/13, IČO 00042226, zastoupenému JUDr. Milošem Vostrovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská č. 667/42, o určení vlastnického práva, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. listopadu 2009, č. j. -101, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2019, č. j. -471, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2024, č. j. -110, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2024, č. j. -110, není přípustné podle , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. Přípustnost dovolání nezakládají dovolatelem předestřené otázky:

- „Nabývá věcné rozhodnutí soudu právní moci, i když není doručeno všem účastníkům řízení?“

- „Není zmatečnostní vadou, když soud, v řízení zahájeném před prohlášením konkurzu, jedná v době po prohlášení konkurzu nadále s dlužníkem a nikoli správcem konkursní podstaty dlužníka, resp. úpadce?“

- „Může soud pokračovat v důsledku probíhajícího konkurzu v ex lege přerušeném řízení, resp. odvolacím řízení bez toho, aniž byl před tím podán návrh účastníka, popř. správce konkursní podstaty na pokračování tohoto řízení, resp. odvolacího řízení?“

- „Není zmatečnostní vadou, když soud v ex lege přerušeném řízení, resp. odvolacím řízení bez toho, aniž byl před tím podán návrh na pokračování řízení, vydá rozhodnutí ve věci samé?“

Na uvedených otázkách rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá; z ustanovení přitom jednoznačně vyplývá, že skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu na předestřené otázce závisí, je nezbytným předpokladem přípustnosti dovolání. Odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) vycházely ze skutečnosti, že žaloba pro zmatečnost byla podána z důvodu, že nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba [ ], a z důvodu (pro případ, že by žaloba podána byla), že v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení [ ].

3. Otázku, zda „není překážkou věci zahájené, když soud projedná identickou věc a vydá v ní věcné rozhodnutí, aniž by bylo předchozí rozhodnutí soudu v téže věci pravomocně zrušeno, případně dříve zahájené řízení v téže věci pravomocně skončeno“, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, pokud dovodil, že procesní vada spočívající v tom, že „krajský soud začal jednat jako soud prvního stupně a žalobou pro zmatečnost napadeným rozsudkem rozhodl, aniž by zrušující rozhodnutí s rozhodnutím o věcné příslušnosti nabylo právní moci, … zásadně nemůže založit ani žalobcem tvrzený důvod zmatečnosti spočívající v existenci překážky věci zahájené, neboť jejím následkem nebylo současné vedení dvou samostatných řízení o téže věci, jak předvídá “ (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod č. 113/2001 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. , ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. , a ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. , z nichž vyplývá závěr, že překážka litispendence bránící pokračování řízení nastává podle jen v případě, že probíhají současně dvě nebo více řízení o téže věci, tedy o stejném nároku, jenž se týká stejného předmětu řízení vyplývajícího ze stejných skutkových tvrzení a týká se týchž osob). Nelze sdílet právní názor dovolatele (vyplývající z jeho argumentace), že pokračování v řízení (po zrušení rozsudku soudu prvního stupně) před soudem, jemuž byla věc jako věcně příslušnému soudu odvolacím soudem postoupena [ ], představuje zahájení nového řízení; bezvýznamné (z hlediska přípustnosti dovolání) jsou proto skutečnosti, jimiž dovolatel odůvodňuje svůj závěr o tom, že usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 1998, č. j. -46, právní moci nenabylo [článek II písm. i) dovolání]. Otázka proto přípustnost dovolání podle nezakládá.

4. Další námitky [že odvolací soud „zcela pomíjí, že žaloba byla podána též z důvodu, že dříve zahájené řízení před Okresním soudem v Jablonci nad Nisou a z něj vycházející rozsudek ze dne 29.01.1997, č.j. -11, nebyl nikdy pravomocně změněn ani zrušen“, že „v žalobou pro zmatečnost napadeném rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 11. 2009, č. j. -101, je výslovně uvedeno, že se jedná o rozsudek ve věci, která byla zahájena na základě žaloby ze dne 23.08.1999“, avšak odvolací soud „překvapivě dochází k závěru, že se jedná o žalobu z 26.11.1996“, že „soudy se vůbec nezabývaly otázkou, resp. dokazováním, zda doručení rozhodnutí proběhlo řádně (v souladu se zákonem) a účinně“, a tím, že „žalobkyně podala návrh na pokračování, do té doby ex lege přerušeného, řízení až dne 07.10.2002 v 11,55 hod.“, že odvolacím soudem nebylo „vůbec reagováno“ na její vyjádření ze dne 7. 10. 2002, že Krajský soud v Ústí nad Labem „nebyl ve věci samé (určení vlastnictví k nemovitostem mezi totožnými účastníky) věcně příslušným soudem I. stupně podle ust. ) “, a že se soudy nevypořádaly „s žalobcem označenými podstatnými nespornými skutečnostmi, které žalobce označil – mimo jiné – ve svém vyjádření z 20.01.2023, a které prokazují oprávněnost žaloby“] přípustnost dovolání rovněž nezakládají, neboť představují jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Tento předpoklad však v projednávané věci – jak vyplývá z výše uvedeného – naplněn není. Přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu dne 11. 11. 2022, sp. zn. ).

5. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 10. 2025

JUDr. Pavel Malý předseda senátu