Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2897/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Hojakové, zastoupené JUDr. Pavlem Pileckým, advokátem se sídlem Těšnov 1163/5, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2021 č. j. -100 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2021 č. j. -123, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť je názoru že jimi bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu dle , 3 a d (dále jen " "), právo na svobodu, rovnost a důstojnost dle y a dle a 90 y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatelka se v soudním řízení neúspěšně žalobou domáhala náhrady nemajetkové újmy dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen " "), kterou utrpěla v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené době ve správním řízení. Obvodní soud pro Prahu 2 stěžovatelce přiznal částku ve výši 135 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobu do částky ve výši 81 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a náhradu nákladů uložil žalované (výrok III.). Městský soud v Praze rozsudek nalézacího soudu změnil ve výroku I. tak, že žalobu co do částky 135 000 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů. Následné dovolání stěžovatelů bylo usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.

3. Nejvyšší soud dovolání odmítl z důvodu absence vymezení hlediska přípustnosti dovolání s tím, že pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace , , v platném znění (dále jen " "), není dostačující předpoklad přípustnosti dovolání. Stěžovatelka podle něj "nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání", aniž by "pro jí zvolený dovolací důvod konkretizovala, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje pro ni za splněný".

4. Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu, který neuznal požadavek stěžovatelky na nemajetkovou újmu za období let 2007-2017. Důvodem pro neuznání nároku bylo posouzení stěžovatelkou tvrzeného kontinuálního správního řízení o odstranění stavby, jako dvou samostatných správních řízení. První správní řízení skončilo nejpozději 21. 1. 2014 (řízení u Městského soudu v Praze bylo pravomocně skončeno), proto nebyl nárok uznán z důvodu námitky promlčení (nárok byl uplatněn až 31. 12. 2018). Délka druhého správního řízení o odstranění stavby byla dle názoru odvolacího soudu přiměřená, odpovídající s ohledem na charakter řízení, nutnosti místního šetření správním úřadem, rozhodování ve dvou stupních správních úřadů a s ohledem na následný přezkum dvou žalob ve správním soudnictví. Stěžovatelka namítá, že výklad právních norem učiněný odvolacím soudem je v rozporu s , .

5. V ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány již není standardním postupem možná. Ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů upravujících příslušné (soudní) řízení. Ústavní soud nemůže "obcházet" pořad práva, protože není součástí soustavy obecných soudů (usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 9. 2012). Ochrana ústavnosti v právním státě tak nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž musí být úkolem celé justice. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79)] a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv, uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 4. 2009).

6. Ústavní soud připomíná (viz např. usnesení ze dne 8. 3. 2016

sp. zn.

), že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž je v zásadě věcí zákonodárce k nápravě jakých vad jej určí, a také (v určité souvislosti s tím), zda stanoví přísnější požadavky na jeho "kvalitu", s čímž ostatně souvisí povinnost být v dovolacím řízení zastoupen advokátem, není-li dostatečně právně kvalifikován samotný dovolatel. Ústavní soud připouští, že platná právní úprava klade na účastníky řízení poměrně vysoké nároky, jde-li o řádné naplnění obsahových náležitostí dovolání; je ovšem třeba vzít v úvahu, že tomu tak není bezdůvodně (blíže např. usnesení ze dne 26. 6. 2014

sp. zn.

). K problematice vymezení předpokladů přípustnosti dovolání i k důsledkům jeho absence existuje bohatá a veřejně dostupná judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu (viz např. usnesení ze dne 4. 4. 2017

sp. zn.

). Odmítnutí dovolání v takové situaci není porušením práva na přístup k soudu podle y [viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905) sp. zn. )].

7. Z obsahu dovolání stěžovatelky je patrné, že k vymezení předpokladu přípustnosti dovolání toliko citovala příslušnou část a ve zbytku se zcela zaměřila na zpochybnění právního posouzení věci učiněného odvolacím soudem (bez toho, že by se vůči jakkoli vymezila). Usnesení Nejvyššího soudu nevykazuje nedostatečné či nesrozumitelné odůvodnění, projev svévole nebo jiný exces, který by vyžadoval jeho zrušení.

8. Odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem, a to pro vadu nepřípustnosti ze zákona (nikoli po posouzení podle ), má nevyhnutelné procesní důsledky též pro posouzení podmínek ústavní stížnosti. Bylo-li dovolání odmítnuto pro jeho objektivní nepřípustnost, nedošlo k jeho odmítnutí z důvodů "závisejících na uvážení" Nejvyššího soudu ve smyslu . V takovém případě nelze dovolání považovat za účinný prostředek ochrany stěžovatelčiných práv. Podle je tedy nutno považovat též ústavní stížnost za nepřípustnou podle .

9. Právě z důvodu nepřípustnosti dovolání - pro jeho zásadní procesní vadu vytknutou Nejvyšším soudem - se dovolací instance, ale ani Ústavní soud, nemohly zabývat meritem věci (vlastními námitkami stěžovatelky). Ústavní soud ex lege není oprávněn se vyjádřit k právním otázkám (ne)naplnění nároků podle co do titulu nesprávného úředního postupu.

10. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2022

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj