Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 194/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Areál Zákolany, s.r.o., sídlem Zákolany 103, 273 28 Zákolany, zastoupené Mgr. Jiřím Maškem, advokátem, sídlem Lochotínská 1108/18, 301 00 Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 18. 11. 2021 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odbor daní, 2. oddělení, č. j. NCOZ-1120-254/TČ-2021-412301-H ze dne 12. 8. 2021, za účasti Vrchního soudu v Praze a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odbor daní, 2. oddělení, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas uplatněnou ústavní stížností, která po výzvě Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2022 i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s odůvodněním, že jimi byla porušena její základní práva garantovaná a d (dále jen " ").

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že usnesením Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odbor daní, 2. oddělení č. j. NCOZ-1120-254/TČ-2021-412301-H ze dne 12. 8. 2021 (dále také "usnesení policejního orgánu") byly podle § 79a trestního řádu zajištěny 3 motorová vozidla stěžovatelky, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věci jsou výnosem z trestné činnosti. Proti tomuto usnesení policejního orgánu podala stěžovatelka stížnost, o níž Vrchní soud v Praze (dále také "vrchní soud") rubrikovaným usnesením sp. zn. ze dne 18. 11. 2021 (dále také "usnesení vrchního soudu") rozhodl tak, že usnesení policejního orgánu zrušil a nově rozhodl tak, že podle § 79g odst. 1 ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu se zajišťují 3 motorová vozidla stěžovatelky, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc je náhradní hodnotou k výnosu z trestné činnosti ve výši 5 176 036 Kč.

Vzhledem k tomu, že všechny skutečnosti a podrobnosti nyní projednávaného případu jsou účastníkům řízení dostatečně známy, není třeba je blíže rekapitulovat.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti stručně řečeno namítá to, že policejní orgán při prohlídce jejích nebytových prostor a nebytových prostor společností Therapharm, a.s., Therapharm LTD zabral rozsáhlý soubor movitého majetku zahrnující stroje, přístroje a dále tzv. hradlová pole FPGA. Tvrdí, že tento majetek byl pořízen za účasti dotačních programů Evropské unie a České republiky, tj. za účasti dotací, které orgány činné v trestním řízení označují za neoprávněně čerpané. Je přesvědčena, že v případě tohoto souboru majetku se jedná o primární výnos z trestné činnosti. V důsledku toho má za to, že nebyla splněna podmínka vyžadovaná pro zajištění náhradní hodnoty podle § 79g trestního řádu spočívající v nemožnosti zajistit majetkové hodnoty primárního výnosu z trestné činnosti. Vrchní soud v Praze proto podle ní pochybil, když zajistil náhradní hodnotu dříve, než došlo k zajištění uvedeného primárního výnosu. Tímto postupem bylo porušeno právo stěžovatelky na nerušený výkon vlastnictví a právo na spravedlivý proces.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zvážil námitky stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.

Ústavní soud primárně konstatuje, že jeho úkol spočívá v ochraně ústavnosti ( y). Do pravomoci ostatních soudů a jiných orgánů veřejné moci je tedy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje princip sebeomezení a minimalizace zásahů do výkonu pravomoci jiných orgánů veřejné moci. To se týká i rozhodování o dočasném zajištění majetkových hodnot podle ustanovení § 79a a násl. trestního řádu. Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti takovým rozhodnutím vždy zachovával maximální zdrženlivost (viz např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

IV. ÚS 1935/09

,

a další).

Majetkové zajišťovací instituty upravené v ustanovení § 79 a násl. trestního řádu představují významný nástroj napomáhající objasňování, potrestání a eliminaci následků závažné, zejména hospodářské kriminality. Ústavní soud je obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně základních lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i y (srov. především nález

sp. zn.

). Zároveň však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu druhé věty odst. 1 čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu odst. 2 citovaného ustanovení (viz také rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému Království, stížnost č. 5493/72). Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. např. nález

sp. zn.

a usnesení

sp. zn.

či

).

Požadavky, jež jsou na rozhodnutí o zajištění majetku (§ 79a a násl. trestního řádu) z pohledu ústavního rámce kladeny, Ústavní soud v citovaných rozhodnutích zformuloval do následujících tezí: rozhodnutí musí mít zákonný podklad ( y), musí být vydáno příslušným orgánem ( , y) a nemůže být projevem svévole ( y a a 3 y). Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření.

Z napadeného usnesení vrchního soudu je evidentní, že vrchní soud při svém rozhodování patřičně zohlednil aplikaci § 79g trestního řádu ohledně zajištění tří motorových vozidel jako náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti a jeho usnesení je logicky a náležitě odůvodněno v souladu s § 134 odst. 2 trestního řádu, resp. ve smyslu y.

Pokud jde o zabrání souboru věcí, na něž ve své ústavní stížnosti stěžovatelka upozorňuje, vrchní soud konstatoval, že nedisponuje poznatky o zajištění těchto věcí, tudíž k jejich hodnotě nelze přihlížet, neboť zabrání těchto věcí nelze ztotožňovat s jejich zajištěním. Vrchní soud dále ve svém rozhodnutí (viz bod 27 napadeného usnesení) správně poznamenal, že bude nadále povinností orgánů činných v trestním řízení průběžně vyhodnocovat důvody pro další trvání zajištění peněžních prostředků stěžovatelky, přičemž pokud by v budoucnu mělo dojít k zajištění tzv. hradlových polí a dalších movitých věcí, které sama stěžovatelka označuje jako primární výnos z trestné činnosti, bude muset policejní orgán postupovat tak, aby souhrn všech zajištěných věcí nepřesáhl předpokládaný výnos z trestné činnosti.

Ústavní soud v dané fázi řízení tento postoj akceptuje, a to jednak s ohledem na rané stadium trestního řízení a jednak na charakter stíhané trestné činnosti, která byla spojena s převáděním majetku mezi jednotlivými obviněnými subjekty. V dalším řízení tedy bude třeba objasnit původ věcí označených stěžovatelkou za primární výnos z trestné činnosti, jejich hodnotu i aktuální majetková práva, jež se k nim vztahují, a tomu přizpůsobit další rozhodování o zajištění majetku stěžovatelky. Při tomto objasňování a rozhodování stěžovatelka pochopitelně může i nadále využívat všech svých zákonných práv.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost v části směřující proti usnesení vrchního soudu podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. V části směřující proti dříve zrušenému usnesení policejního orgánu jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný (není povolán jej zrušit podruhé), a proto jej podle také odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2022

David Uhlíř v. r.

předseda senátu