Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2099/2025

28 Cdo 2099/2025-522

USNESENÍ

hlavního města Praha

P. M.

, zastoupeného JUDr. Editou Bolkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Italská 2581/67, o zaplacení 691 055 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2024, č. j. -442, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 765,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám žalobcova zástupce.

Odůvodnění:

1. Shora označeným rozsudkem, výrokem v bodě I, Městský soud v Praze (odvolací soud) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 29. 2. 2024, č. j. -400, v odvoláním napadeném výroku I, jímž se žalovanému ukládá zaplatit žalobci 442 200 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, jakož i ve výrocích III a IV o náhradě nákladů řízení; dále (výrokem v bodě II) rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

2. Podle odvolacím soudem učiněného závěru je žalobce vlastníkem předmětných nemovitostí [pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba (budova) č. p. XY, v katastrálním území XY], které i v žalobou vymezeném období užíval žalovaný bez právem uznaného důvodu, aniž by žalobci poskytoval za toto užívání protiplnění (náhradu); tím vzniklo žalovanému na úkor žalobce bezdůvodné obohacení (majetkový prospěch vzniklý protiprávním užitím cizí hodnoty; , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“), které je žalovaný povinen žalobci vydat, resp. poskytnout za ně peněžitou náhradu ve výši obvyklého nájemného ( o. z.), jež bylo v přítomné věci zjištěno i s využitím znaleckého posudku.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalovaný (dále i jen „dovolatel“). Z dovolání (posuzovaného potud i podle jeho obsahu) lze dovodit, že jeho přípustnost spatřuje dovolatel v odklonu napadeného rozhodnutí od závěrů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v dovolání odkazované), důvodnost pak v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatel rozporuje soudy učiněný závěr, že mu k užívání předmětných nemovitostí nesvědčí titul; ten spatřuje v dohodě účastníků (jejich právních předchůdců) o bezplatném užívání předmětných nemovitostí z 10. 3. 1975 až do doby poskytnutí adekvátního bytu, k čemuž dle jeho mínění nedošlo. Současně vytýká, že zmíněnou dohodu soudy „neuznaly jako předpoklad pro uplatnění domněnky dobré víry žalovaného ve smyslu § 7 o. z.“, jež se dle jím odkazované judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. ) presumuje a již se podle úsudku dovolatele nepodařilo žalobci vyvrátit. Dovolatel navrhuje, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen, i spolu s jemu předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně, jemuž má být věc vrácena k dalšímu řízení. Spolu s dovoláním učinil dovolatel návrh na odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.

4. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „ “), jako nepřípustné, v situaci, kdy dovoláním napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v a kdy dovolání proti němu není přípustné ani podle (k tomu viz dále).

5. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. , věta první, ).

7. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu protiprávním užitím cizí hodnoty – coby jedné z příkladmo uvedených skutkových podstat bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.) – je i stav, kdy je cizí nemovitá věc užívána subjektem odlišným od jejího vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. , ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. , ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2024, sp. zn. ).

8. Dle soudy učiněných zjištění žalovanému k užívání předmětných nemovitostí prokazatelně nesvědčí nejenom titul věcněprávní (nemovitosti byly do vlastnictví státu převedeny předchůdci žalovaného coby jejich tehdejšími vlastníky na základě platně uzavřené kupní smlouvy z 19. 9. 1973 a žalovaný se nedomohl obnovení vlastnického práva ani v později iniciovaných restitučních řízeních; do vlastnictví žalobce pak nemovitosti přešly podle ), ovšem ani titul obligační (zejm. nájem, výpůjčka či výprosa). Obrana žalovaného – založená na tvrzení o dohodě uzavřené předchůdci účastníků dne 10. 3. 1975 – není důvodná a nemůže založit přípustnost dovolání, opírá-li se soudy učiněný závěr (o absenci obligačního titulu) mimo jiné i o pozdější pravomocné soudní rozhodnutí, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 3. 1982, sp. zn. , ukládající žalovanému a dalším tam uvedeným osobám povinnost k vyklizení předmětných nemovitostí (bytu), přičemž z provedeného dokazování se podává i závěr o zajištění adekvátní bytové náhrady (k tomu viz i soudy odkazovaná rozhodnutí tehdejších orgánů o přidělení náhradního bytu). Ostatně, i dovolatelem akcentovaná dohoda (jejíž význam zhodnotily právě i soudy při svém rozhodování o vyklizení) předpokládala časově omezené užívání nemovitostí, do doby zajištění náhrady.

9. Ve světle učiněných zjištění (prodej nemovitostí, rozhodnutí o jejich vyklizení, zajištění bytové náhrady, nadto i poskytnutí náhradního pozemku k výstavbě) není rozhodnutí odvolacího soudu v kontradikci ani s dovolatelem odkazovanou judikaturou dovolacího soudu týkající se vyvratitelné domněnky poctivosti a dobré víry (§ 7 o. z.) a jejího vlivu na rozdělení důkazního břemene, dovozuje-li snad žalovaný – jen s odkazem na dohodu z roku 1975, navzdory dalším později nastalým a v řízení zjištěným okolnostem – že nemovitosti užíval v dobré víře, že mu svědčí platný titul. Takový závěr má odvolací soud za vyvrácený a ve světle učiněných zjištění nejde o závěr nepřiměřený. Nadto sluší se poukázat i na judikaturu týkající se rozložení břemene tvrzení a důkazního břemene právě ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení (srov. přiměřeně např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. , ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. , a ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. , nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. , publikované v časopise Právní rozhledy pod č. 7/1998). V přítomné věci žalobce tvrdil a prokázal okolnosti o tom, že je vlastníkem předmětných nemovitostí a že je užívá žalovaný, zatímco žalovaný nedoložil právní důvod (ať již věcněprávní či obligační), jenž by jej opravňoval k užívání.

10. Zpochybňuje-li snad pak dovolatel posouzení odvolacího soudu i prostřednictvím kritiky soudy učiněných skutkových zjištění, patří se připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu věty první není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srovnej i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Oprávněním k přezkumu skutkových zjištění soudů nižších stupňů dle účinné procesní úpravy dovolací soud nadán není a tyto závěry mu v dovolacím řízení nepřísluší revidovat (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17). Pro úplnost sluší se dodat, že v přítomné věci nejde ani o rozhodovací praxí Ústavního soudu reprobovanou situaci extrémního nesouladu mezi soudem učiněnými skutkovými zjištěními ve světle provedených důkazů (o případ libovůle).

11. Z uvedeného vyplývá, že zákonem stanovené předpoklady přípustnosti dovolání (srov. ) nebyly naplněny. Od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud napadeným rozhodnutím neodchýlil, jím vydané rozhodnutí nespočívá na vyřešení otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené nebo rozhodované dovolacím soudem rozdílně a nejsou dány důvody pro jiné posouzení v rozhodování dovolacího soudu již vyřešené otázky.

12. Proti té části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně i ve výrocích III a IV o nákladech řízení, jakož i proti výroku II rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení není dovolání přípustné již se zřetelem k

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věta první, ve spojení s a Dovolání žalovaného bylo odmítnuto, zatímco k nákladům žalobce patří odměna advokáta (za vyjádření k dovolání) v částce 10 100 Kč [ , , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovenou paušální částkou 450 Kč ( advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 2 215,50 Kč. Náklady vynaložené žalobcem na zastupování advokátem v přítomném sporu, včetně řízení o podaném dovolání, lze považovat za účelně vynaložené, a to i se zřetelem na skutkovou a právní složitost projednávané věci, která nepatří k běžné agendě žalobce (u nějž, coby hlavního města, stejně tak jako u statutárních měst) lze jinak presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. , a ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. , nebousnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , a ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. , reflektované i rozhodovací praxí dovolacího soudu – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , a ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. ).

14. V situaci, kdy bylo Nejvyšším soudem v přiměřené lhůtě rozhodnuto o podaném dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelem současně podaném návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [ ], jenž zde sdílí osud nepřípustného (meritorně neprojednatelného) dovolání (k tomu srov. též nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

15. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 10. 2025

Mgr. Petr Kraus předseda senátu