Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1890/2025

30 Cdo 1890/2025-108

USNESENÍ

MONTS s.r.o.

České republice

– Ministerstvu financí

,

se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky 202 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2025, č. j. -79, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vůči žalované zaplacení částky 202 500 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného postupně před Finančním úřadem pro Pardubický kraj a Finančním úřadem pro Královéhradecký kraj, dále před Odvolacím finančním ředitelstvím, Krajským soudem v Hradci Králové, Nejvyšším správním soudem a konečně před Ústavním soudem, jehož předmětem byla daň z přidané hodnoty za srpen roku 2015, která byla po podaném přiznání k této dani žalobkyni na základě výsledku provedené daňové kontroly doměřena (dále též jen „posuzované řízení“).

2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 8. 2024, č. j. -52, žalobu zcela zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení (výrok II).

3. K odvolání žalobkyně poté ve věci rozhodoval Městský soud v Praze jako soud odvolací, který v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním směřujícím (v závislosti na jeho obsahu) proti jeho výroku o věci samé, které však Nejvyšší soud podle , 2 , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

5. Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

6. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Otázka, zda je napadené rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumatelné a zda se odvolací soud náležitě vypořádal se vznesenými odvolacími námitkami dovolatele, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. , a od nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. , přípustnost dovolání dle nezakládá. Napadené rozhodnutí se totiž svým obsahem nikterak neprotiví závěrům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle kterých i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky jeho odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ). K takové situaci však vzhledem k obsahu podaného dovolání v případě žalobkyně nedošlo, pokud v něm žalobkyně zjevně byla schopna na srozumitelné a logicky vystavěné závěry odvolacího soudu, které jsou v něm zformulovány, relevantně reagovat. Požadavek, aby soud uvedl důvody pro své rozhodnutí, pak současně není chápán jako absolutní povinnost soudu poskytnout podrobnou odpověď na každý vznesený argument účastníků řízení, nýbrž rozsah této povinnosti se různí jak v závislosti na povaze rozhodnutí, tak i s ohledem na konkrétní okolnosti případu, které jsou určující pro to, jaká je relevance toho kterého argumentu a z ní plynoucí jeho možnost ovlivnit výsledek řízení. Platí tedy, že soud není povinen vypořádat každou z námitek účastníka jednotlivě, pokud proti nim v důvodech svého rozhodnutí staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná, jak se stalo i v případě nyní napadeného rozhodnutí – viz konkrétně body 21 až 23 jeho odůvodnění (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , a ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. , a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2015, sp. zn. , a ze dne 27. 12. 2022, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. , a ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. ).

8. Přípustnost podaného dovolání ve smyslu nezakládá ani otázka týkající se posouzení subjektivní stránky deliktního jednání žalobkyně, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od judikatury dovolacího soudu reprezentované jeho rozsudkem ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. , a usnesením ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. , pokud tuto subjektivní stránku dostatečně nezkoumal. Vyplynulo-li ze skutkového závěru odvolacího soudu (jehož revize není v dovolacím řízení možná, jak plyne z věty první a contrario), že žalobkyně, přestože se v souvislosti s plněním své příslušné daňové povinnost nedopustila trestného činu, se vzhledem ke všem zjištěným okolnostem provázejícím její počínání (jak je ve svém rozsudku podrobně popsal soud prvního stupně poukazující mj. na jejich zjištěnou mimořádnou neobvyklost) vědomě dopustila jednání směřujícího ke snížení své daňové povinnosti, přičemž se její nejistota vztahující se k výsledku posuzovaného řízení omezila pouze na to, zda bude nebo nebude její nepoctivý úmysl odhalen, načež v závislosti na tomto zjištění odvolací soud shledal za dostačující, že žalobkyně byla (vzhledem k zanedbatelnému významu posuzovaného řízení pro ni) za utrpěnou nemajetkovou újmu odškodněna ve formě konstatování porušení jejího práva na přiměřenou délku řízení a omluvy, pak nejenže odvolacímu soudu nelze vytknout, že by se subjektivní stránkou jednání žalobkyně nezabýval, ale současně se svými závěry od ustálené judikatury Nejvyššího soudu v žádném směru neodchýlil (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. , a ze dne 27. 9. 2024, sp. zn. ).

9. Namítá-li žalobkyně v souvislosti s uvedenou právní otázkou, že odvolací soud pochybil, učinil-li (v rozporu s další judikaturou Nejvyššího soudu, kterou žalobkyně v dovolání označila) shora zmíněný skutkový závěr pouze na základě zjištění vyplývajících z listinných důkazů představovaných rozhodnutími správních soudů, jež byla v posuzovaném řízení vydána, pak ani ve světle této její námitky nelze přípustnost podaného dovolání ve smyslu dovodit. Platí totiž, že hodnocení důkazů založené na zásadě volného hodnocení důkazů zakotvené v žádným dovolacím důvodem napadnout nelze (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ).

10. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl.

11. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Za situace, kdy žalovaná, která nebyla zastoupena advokátem, nedoložila výši svých hotových výdajů, jedná se o náhradu v paušální výši stanovenou na částku 300 Kč, a to podle a a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2025

Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu