Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 483/2025

23 Cdo 483/2025-141

USNESENÍ

MI Estate s.r.o.

P. K.

, zastoupenému JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem v Mikulově, Bezručova 1896/90, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 25. 6. 2024, č. j. -109, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 765,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se v řízení vůči žalovanému domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví s tvrzením, že žalobkyně a žalovaný byli podílovými spoluvlastníky v žalobě specifikovaných nemovitých věcí v k. ú. a obci XY, přičemž každému z nich náležel spoluvlastnický podíl ve výši ½. Jelikož žalovaný odmítl uzavření dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a žalobkyně neměla zájem ve spoluvlastnictví nadále setrvat, domáhala se jeho zrušení a vypořádání u soudu; navrhla, aby předmětné nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví s tím, že žalovanému vyplatí vypořádací podíl ve výši 450 000 Kč. Žalovaný se uplatněnému nároku bránil s tvrzením, že mezi stranami řízení byla uzavřena ústní smlouva o smlouvě budoucí kupní, na jejímž základě měla být uzavřena kupní smlouva, jíž by žalobkyně převedla svůj spoluvlastnický podíl žalovanému za kupní cenu ve výši 350 000 Kč, přičemž v souvisejícím řízení vedeném u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. se žalovaný domáhal nahrazení projevu vůle žalobkyně k uzavření uvedené kupní smlouvy.

2. Okresní soud v Jihlavě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 10. 2023, č. j. -82, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem (výrok I), nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok II), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl v částce 450 000 Kč (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV).

3. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě jako soud odvolací k odvolání žalovaného napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).

4. Rozsudek odvolacího soudu žalovaný napadl (výslovně v celém rozsahu) dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky formy smlouvy o smlouvě budoucí týkající se nemovité věci [potažmo otázky její (ne)platnosti], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2022, sp. zn. . Žalovaný nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že stranami řízení (ústně) uzavřená smlouva o smlouvě budoucí kupní je neplatná, neboť nebyla uzavřena v písemné formě, kterou zákon vyžaduje u právních jednání týkajících se (byť budoucího) převodu nemovité věci, přičemž nedodržení zákonného požadavku na formu právního jednání má za následek jeho absolutní neplatnost. Žalovaný měl zato, že smlouva o smlouvě budoucí kupní byla platně uzavřena, neboť zákon žádné požadavky na její formu nestanoví. Podle žalovaného se v případě smlouvy o smlouvě budoucí nejedná o právní jednání, jímž se převádí věcné právo k nemovité věci, u něhož , (dále jen „o. z.“), vyžaduje písemnou formu, nýbrž o právní jednání, jímž je založen (pouze) závazek k uzavření smlouvy hlavní.

5. Žalovaný dále namítl, že se odvolací soud nezabýval otázkou předsmluvní odpovědnosti ve smyslu § 1729 o. z., čímž se měl odchýlit od ustálené judikatury dovolacího soudu (představované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Podle žalovaného odvolací soud ve svém rozhodnutí opomněl zohlednit, že „kontraktační proces mezi stranami dospěl již do takové fáze, že zbýval poslední krok, a to podpis návrhu kupní smlouvy“.

6. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Ve vyjádření k dovolání žalobkyně označila dovolání žalovaného za nepřípustné a zjevně bezdůvodné, zpochybnila jeho dovolací argumentaci a podotkla, že v dovolání odkazovaná judikatura nepředstavuje ustálenou judikaturu dovolacího soudu. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl.

8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “.

9. Dovolání bylo podáno včas ( ), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( a 4 ). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením a dále se zabýval jeho přípustností.

10. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

11. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

12. Námitka, jíž žalovaný brojil proti posouzení otázky formy smlouvy o smlouvě budoucí týkající se nemovité věci [potažmo její (ne)platnosti] odvolacím soudem (viz bod 4 odůvodnění shora), přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť na jejím řešení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)

13. V projednávané věci odvolací soud – při zkoumání, zda zrušení a vypořádání spoluvlastnictví brání žalovaným tvrzená dohoda spoluvlastníků (viz § 1143 o. z.) – vycházel z toho, že jako podíloví spoluvlastníci předmětných nemovitých věcí byli v katastru nemovitostí toho času (v době rozhodnutí odvolacího soudu) stále vedeni žalovaný a žalobkyně, jakož i z toho, že žaloba, jíž se žalovaný (v postavení žalobce) s odkazem na existenci zmíněné ústní smlouvy o smlouvě budoucí kupní domáhal nahrazení projevu vůle žalobkyně k uzavření kupní smlouvy, kterou by žalobkyně žalovanému převedla svůj spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech za částku 350 000 Kč, byla zamítnuta rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 29. 3. 2023, č. j. -48, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 19. 10. 2023, č. j. -86, přičemž uvedená rozhodnutí nabyla právní moci dne 16. 11. 2023 (viz body 11 a 15 odůvodnění napadeného rozsudku).

14. Za daných okolností napadený rozsudek nezávisí na řešení žalovaným formulované otázky formy smlouvy o smlouvě budoucí [potažmo otázky její (ne)platnosti], neboť ani odlišné posouzení uvedené otázky dovolacím soudem by nemohlo ničeho změnit na závěru odvolacího soudu, že v projednávané věci byl dán základní předpoklad pro to, aby mohlo být rozhodnuto o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, neboť v době rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ) toto podílové spoluvlastnictví – i navzdory žalovaným tvrzené dohodě spoluvlastníků (tj. ústní smlouvě o smlouvě budoucí kupní) – nadále existovalo.

15. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ovšem vyplývá, že dovolání není přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , ze dne 3. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. , a ze dne 22. 4. 2025, sp. zn. ). Uvedená námitka žalovaného proto přípustnost dovolání podle založit nemůže.

16. Námitka žalovaného, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, jestliže projednávanou věc „opomněl hodnotit optikou předsmluvní odpovědnosti“ ve smyslu o. z. (viz bod 5 odůvodnění shora), přípustnost dovolání podle rovněž nezakládá, neboť ani na řešení této otázky napadený rozsudek odvolacího soudu nezávisí.

17. Odvolací soud se touto otázkou v projednávané věci zabývat nemusel, neboť žalobkyně v řízení neuplatnila nárok na náhradu škody způsobené ukončením jednání o uzavření smlouvy bez spravedlivého důvodu, tj. nárok vyplývající z předsmluvní odpovědnosti podle § 1729 o. z. (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 87/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nýbrž nárok na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, o němž pak odvolací soud – jako o předmětu řízení – také rozhodoval. Jestliže se odvolací soud uvedenou otázkou (vzhledem k žalobkyní vymezenému předmětu řízení) ve svém rozhodnutí nezabýval (zabývat se jí ani nemusel), pak ani otázka předsmluvní odpovědnosti podle o. z. není otázkou, na níž by napadený rozsudek závisel. Z judikatury Nejvyššího soudu však vyplývá, že jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle je i to, že otázku vymezenou v dovolání odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. judikaturu citovanou v bodu 15 odůvodnění shora). Tato námitka žalovaného proto přípustnost dovolání podle nezakládá.

18. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného proti části výroku I napadeného rozsudku odvolacího soudu, jíž byly potvrzeny výroky I, II a III rozsudku soudu prvního stupně, podle odmítl.

19. Nejvyšší soud rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení (tj. části výroku I napadeného rozsudku, jíž byl potvrzen výrok IV rozsudku soudu prvního stupně, a výroku II napadeného rozsudku) dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani (objektivně) přípustné.

20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 27. 1. 2025), která podle ustanovení bodu 6, a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném v době, kdy byl úkon právní služby poskytnut, činí (z tarifní hodnoty ve výši 450 000 Kč) za jeden úkon právní služby 10 100 Kč, dále z paušální náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ) ve výši 2 215,50 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 12 765,50 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2025

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu