Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Nd 454/2025

-58

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně: D. V., zastoupená Mgr. Ing. Ondřejem Omelkou, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 492/18, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 63998530, se sídlem v Praze, Pobřežní 665/23, zastoupená Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 55, o zaplacení 91 944,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu, takto:

O d ů v o d n ě n í :

1. Žalobou podanou dne 29. 8. 2024 se žalobkyně u Obvodního soudu pro Prahu 8 domáhá po žalované zaplacení částky 91 944,65 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Podáním ze dne 14. 2. 2025 žalobkyně navrhla, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu Brno-venkov. Návrh na delegaci věci odůvodňuje tím, že v obvodu Okresního soudu Brno-venkov došlo k odškodňované dopravní nehodě, nachází se zde její bydliště i bydliště případných svědků nehody.

2. Žalovaná s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu Brno-venkov nesouhlasí.

3. Nejvyšší soud, jako soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům (srov. , větu první, , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „“), shledal, že důvody k přikázání věci jinému soudu dány nejsou.

4. Podle věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.

5. Důvody vhodnosti podle ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným, než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. ) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. ). Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1d). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod č. 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

6. Zásadně pak okolnost toho druhu, že účastník řízení nemá bydlištěv obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí cestou k soudu překonat větší vzdálenost, je spíše běžná a nemůže sama o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. ). Výslech svědků, kteří nemají bydliště v obvodu místně příslušného soudu, lze pak realizovat též prostřednictvím soudu dožádaného ( ).

7. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že okolnosti akcentované žalobkyní důvodem k přikázání věci jinému soudu ve smyslu nejsou.

8. Nejvyšší soud proto návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu nevyhověl ( ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 9. 2025

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu