Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2040/2025

-1386

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Pavla Malého a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně Letiště Praha, a. s. se sídlem v Praze 6, K Letišti č. 1019/6, IČO 28244532, zastoupené JUDr. Janem Mikulášem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č.1525/39, proti žalovanému A. Š., zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Rokycanech, Míru č. 231, o vyklizení pozemku, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. října 2021, č. j. -1134, a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. října 2020, č. j. -1074, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2024, č. j. -1329, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 12. 2024, č. j. -1329, výrokem I potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. 7. 2024, č. j. -1306, jímž tento soud zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. -1134, a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 10. 2020, č. j. -1074 (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II), a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud neshledal, stejně jako soud prvního stupně, že by byly naplněny důvody zmatečnosti podle ustanovení , tedy že by rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté (tím mělo být podle tvrzení žalovaného rozhodnutí Městského úřadu v Hostivicích ze dne 10. 6. 2001, č. j. SÚ-0496/01- Ga).

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání žalovaný, jímž napadl rozhodnutí odvolacího soudu „v celém rozsahu“. Má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která má být „dovolacím soudem posouzena jinak“. Jde o otázku, „zda … správní rozhodnutí tvoří překážku věci rozhodnuté … ve vztahu k civilnímu rozhodnutí …“. V dalším dovolatel poukazuje na okolnosti případu, obsah rozhodnutí správního orgánu (rozhodnutí Městského úřadu v Hostivicích ze dne 10. 6. 2001, č. j. SÚ-0496/01- Ga) a jeho vztah k povinnosti uložené žalovanému rozsudky, napadenými touto zmatečnostní žalobou. Navrhl, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení

3. Žalobkyně v písemném vyjádření navrhla, aby bylo dovolání žalovaného zamítnuto.

4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) projednal dovolání žalovaného podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

7. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (ve vztahu k řešení dovolatelem vytknuté stěžejní otázky předpokladů existence překážky věci rozsouzené) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod (dovolatel jej netvrdí), aby uvedená otázka byla řešena jinak.

8. Dovolání není přípustné, neboť dovolatel nepředkládá dovolacímu soudu k posouzení žádnou otázku, která by splňovala výše uvedené předpoklady přípustnosti dovolání.

9. Nejvyšší soud již v minulosti formuloval názor, že za zjevně bezdůvodné je třeba považovat takové dovolání, jehož přípustnost má zakládat otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. , a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. ), dále otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti (k právní úpravě ve znění účinném po 31. 12. 2013 srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. ), či otázka, jejímž řešením je zcela zjevně bezúspěšné uplatnění práva, tedy takové uplatnění práva, kdy je již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. ).

10. Odpověď na námitky žalovaného v dovolání dává ustanovení a 4 , , podle nichž platí, že nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení ( ), jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu ( ), soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení ( ), jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází ( ).

11. Z uvedeného vyplývá, že pakliže bylo ve vztahu k některému z účastníku občanského soudního řízení a ve vztahu k otázce, která má vazbu na toto soudní řízení vydáno rozhodnutí v řízení správním (s výjimkou rozhodnutí o přestupku či jiném správním deliktu – viz , o nějž však v tomto řízení nejde), soud z něj (maximálně) může (ale nemusí) vycházet (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. ); v žádném případě však nelze v této věci dovodit existenci překážky věci rozhodnuté v důsledku tohoto správního rozhodnutí.

12. Ostatně k této problematice se ve vztahu ke zdejším účastníkům a k témuž předmětu posouzení Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 8. 7. 2025, sp. zn. ; na závěry zde uvedené v bodě 9 usnesení lze bez dalšího odkázat.

13. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení výslovně zamezuje ustanovení

14. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 9. 2025

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu