Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1157/2025

23 Cdo 1157/2025-1237

USNESENÍ

Investiční ALFA a. s.

VCES a. s.

, se sídlem v Praze, Českomoravská 2420/15, identifikační číslo osoby 26746573, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci 2116/15, o zaplacení částky 18.763.969 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2024, č. j. -1079, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 62.036,70 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

1. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 9. 2022, č. j. -807, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 19. 10. 2022, č. j. -813, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 18.763.969 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II a III).

2. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 11. 2024, č. j. -1079, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I co do částky 16.262.106,36 Kč s příslušenstvím (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu , (dále jen „ “), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

4. V konkrétnosti dovolatelka formuluje tyto dovolací otázky:

a) Zda se odvolací soud může odchýlit od právního názoru dovolacího soudu vyjádřeného v předchozím zrušujícím rozhodnutí, pokud nedošlo ke změně skutkového stavu věci ani ke změně práva, pod které má být skutkový stav subsumován.b) Zda soud může zjistit význam (obsah) výslovného znění (textu) právního jednání, aniž pro tyto účely jakýmkoli způsobem aplikuje zákonná výkladová pravidla upravená v rámci a 556 , (dále též jen „o. z.“).c) Zda je možné, aby objednatel převzal z valné většiny již dokončené dílo, třebaže toto dílo dosud nebylo celé dokončeno.d) Zda je možné, aby si strany následně po uzavření smlouvy konkludentně dohodly změnu podmínek převzetí díla, třebaže toto dílo dosud nebylo zcela dokončeno. e) Zda a v jakém rozsahu je odvolací soud vázán koncentrací řízení a dosavadními skutkovými zjištěními soudu I. stupně, pokud došlo ke změně právního posouzení na základě rozhodnutí dovolacího soudu.

5. Dovolatelka rozsudku odvolacího soudu vytýká překvapivost s tím, že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

6. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ) a navrhuje, aby dovolací soud napadený výrok rozsudku odvolacího, jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že žádná z dovolatelkou formulovaných dovolacích otázek není přípustná, a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.

8. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

9. Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

10. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

11. Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

12. Dovolání není přípustné.

13. Dovolatelka předně namítá, že odvolací soudu se neřídil závazným právním názorem, který dovolací soud vyslovil v předchozím kasačním rozsudku ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. [dovolací námitka shora označená pod písm. a)]. Tak tomu však v poměrech věci zde vedené není a odvolací soud se neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce vázanosti soudu právním názorem (srov. např. dovolatelkou odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. ).

14. Dovolací soud v rozsudku ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. , kterým v části zrušil výrok rozsudku odvolacího soudu ze dne 11. 5. 2023, č. j. -977, totiž meritorně posuzoval ujednání o smluvní pokutě, která dle smlouvy byla spojena s „předáním“ díla. Dovolací soud zde blíže odůvodnil závěr, že nebylo prokázáno, že skutečná vůle stran směřovala ke vzniku práva na smluvní pokutu spojenou výhradně s právní skutečností, že dílo nebude dle smlouvy včas předáno, bez ohledu na dokončení díla. Dovolací soud však rozhodoval za situace, kdy odvolací soud v předchozím rozsudku ze dne 11. 5. 2023, č. j. -977, dovodil, že žalobkyně převzala dílo na základě předávacího protokolu ve stavu ke dni 26. 11. 2015, byť nebylo k tomuto dni dokončeno. K tomuto dovolací soud dodal, že z rozhodnutí odvolacího soudu nebylo zřejmé, z jakých skutkových zjištění odvolací soud vycházel, posuzoval-li otázku předání a převzetí díla za situace, kdy soud prvního stupně měl v této souvislosti za prokázané, že celé dílo nebylo dokončeno a ani předáno ke dni podpisu předávacího protokolu ze dne 26. 11. 2015.

15. Napadenému rozsudku odvolacího soudu ze dne 14. 11. 2024, č. j. -1079, však nelze vytýkat, že by předchozí závěry dovolacího soudu nerespektoval. Odvolací soud totiž nyní uzavřel, že vycházeje ze zjištění soudu prvního stupně při výkladu smluvních ujednání účastnic nelze ze žádného z provedených důkazů dovodit shodu obou stran smlouvy na tom, že uvedeným předávacím protokolem došlo k předání díla. Proto za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno, že došlo k předání díla, pro posouzení důvodnosti nároku na smluvní pokutu není rozhodná otázka řešená v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. , zda je právo na smluvní pokutu spojeno s předáním dokončeného díla, či předáním díla bez ohledu na jeho dokončení.

16. Dalšími dovolacími námitkami dovolatelka zpochybňuje závěr soudů nižších stupňů o tom, že v řízení nebylo prokázáno předání díla. Tyto však přípustnost dovolání nezakládají.

17. Dovolatelka tak předně předkládá k posouzení dovolacímu soudu otázku výkladu smlouvy a předávacího protokolu [dovolací námitka shora označená písm. b)]. Odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu k interpretaci právního jednání a odvolacímu soudu vytýká, že tuto nerespektoval.

18. Tuto rozhodovací praxi shrnul dovolací soud již v předchozím rozsudku ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. , stejně jako závěr, dle kterého Nejvyšší soud ve vztahu k problematice přezkumu závěrů odvolacího soudu, které byly výsledkem výkladu právního jednání, opakovaně vychází z toho, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při zjišťování obsahu právního jednání (o skutečné vůli jím projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o․ s. ř., jež by bylo možno porovnávat s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního úkonu) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. , a ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. ).

19. V poměrech věci zde vedené pak otázka zjišťování obsahu předávacího protokolu nezakládá přípustnost dovolání proto, že by soudy nesprávně aplikovaly a násl. , (dále jen „o. z.“). Požadavkům na výklad právního jednání stanoveným v o. z. tak, jak tato pravidla pojímá ve své rozhodovací praxi dovolací soud, soudy nižších stupňů dostály. Zejména soud prvního stupně – jehož závěry jako věcně správné odvolací soud potvrdil – ze shora odkazované rozhodovací praxe dovolacího soudu vychází. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku zevrubně rozebírá, jaké skutečnosti ho vedly k výkladovému úsudku o tom, že mezi účastníky nebyl sepsán a podepsán závěrečný předávací protokol dle . 1 smlouvy a že protokol o převzetí ze dne 26. 11. 2015 byl pouze částečným převzetím nedokončeného díla. Též z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že při výkladu hodnotil následné jednání stran, jakož i všechny okolnosti podpisu antedatovaného protokolu.

20. Za této situace, kdy v řízení nebylo prokázáno, že došlo k převzetí díla objednatelem, pak přípustnost nemůže založit sama o sobě otázka [shora formulovaná pod písm. c)], zda je objednatel oprávněn převzít dílo, byť dosud nebylo celé dokončeno, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nezávisí. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nemohou založit přípustnost dovolání otázky akademické či spekulativní (byť Nejvyšším soudem dosud neřešené), ale pouze ty otázky, jejichž zodpovězení (v souladu s požadavkem dovolatele) je způsobilé přinést pro něj příznivější rozhodnutí ve sporu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. , ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , či ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. ). Vzhledem k tomu, že dovolatelka formulovala otázku, která není pro napadené rozhodnutí relevantní, nemohla ani tato otázka založit přípustnost dovolání. (K nutnosti vymezení relevantní právní otázky v dovolání viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. .)

21. Obdobně přípustnost dovolání nezakládá dovolací námitka shora označená pod písm. d), jež vychází z vlastní skutkové konstrukce dovolatelky ohledně existence konkludentní dohody o změně okamžiku předání díla. Tato námitka však neodpovídá skutkovému stavu, z něhož při svém rozhodnutí vycházely soudy nižších stupňů. Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu však uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

22. Rovněž dovolací námitkou [dovolací otázka shora označená pod písm. e)], podle níž soudy nižších stupňů postupovaly v rozporu s a , dovolatelka nevystihuje způsobilý dovolací důvod ( ) Jejím prostřednictvím odvolacímu soudu toliko vytýká vady řízení. Otázkami navozenými dovolatelkou se dovolací soud samostatně nemohl zabývat, neboť se týkají vad řízení, ke kterým by dovolací soud za určitých podmínek mohl přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání ( ). Samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle založit nemůže.

23. Obdobně sama námitka překvapivosti rozsudku odvolacího soudu nezakládá přípustnost dovolání, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než jaký je uveden v ustanovení Nadto napadené rozhodnutí nelze považovat za překvapivé (porušující zásadu předvídatelnosti rozhodnutí) už z důvodu, že odvolací soud předmětnou věc z pohledu předchozího řízení neposuzoval originálně, čímž by byla účastníkům upřena možnost adekvátní reakce a hájení jejich zájmů (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. , a ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. ).

24. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

25. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 8. 2025

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu