Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
DE9FA829B46749F3C1258D11004D426C.html
HTML · 15.74 KB
No categories available
27 Cdo 1658/2025
27 Cdo 1658/2025-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci oprávněné České televize, se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1132/4, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 00027383, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem, se sídlem v Praze 6, U Stanice 11/4, PSČ 162 00, proti povinné A. H., o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 74/2024 , o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 3. 2025, č. j. 14 Cmo 18/2025 -19, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 6. 8. 2024, č. j. 16 C 11/2022 -13, odmítl žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2021, č. j. 6 Cmo 201/2021 -522 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). K odvolání povinné Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 10. 2024, č. j. 7 Cmo 309/2024 -22, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
2. Podáním ze dne 9. 12. 2024 povinná (mimo jiné) napadla usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2024, č. j. 7 Cmo 309/2024 -22, žalobou na obnovu řízení a žalobou pro zmatečnost. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. 12. 2024, č. j. 16 C 74/2024 -12, žaloby povinné odmítl. Učinil tak proto, že podání povinné neobsahovalo náležitosti žaloby na obnovu řízení a žaloby prozmatečnost podle § 232 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. K odvolání povinné Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, žalobu na obnovu řízení ažalobu pro zmatečnost, které neobsahují náležitosti podle § 232 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Povinná při svém podání nebyla zastoupena advokátem, ani nedoložila, že má odpovídající právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř. o. s. ř. ).
5. Nejvyššímu soudu je ze své činnosti známo (a plyne to i z obsahu spisu), žedovolatelka dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává velké množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06 , či usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08 ). K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud, a to např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016 , ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019 , nebo ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022 .
6. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za nepochybné, že záměrem dovolatelky při podání žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení, navazujících opravných prostředků (včetně projednávaného dovolání), jakož i žádostí o osvobození odsoudních poplatků a ustanovení zástupce je nikoliv sledování ochrany jí tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř. o. s. ř. ), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Zneužívající procesní úkony dovolatelky podle § 2 a § 6 o. s. ř. o. s. ř. nemohou požívat právní ochrany, pročež knim Nejvyšší soud podle § 41a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016 ).
7. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že dovolatelka nebyla v tomto dovolacím řízení vyzvána, aby si zvolila zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání. Dovolatelka si musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupena vědoma, jelikož je jí známa z jiných probíhajících řízení, v nichž byla mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzývána (včetně poučení o následcích nevyhovění výzvě).
8. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byla stěžovatelka v minulosti opakovaně poučována o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014 , ze dne 13. 1. 2016, sp.zn. 30 Cdo 3716/2015 , ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016 , nebo ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016 ].
9. Nejvyšší soud nepřihlížel k námitkám podjatosti vůči členům senátu odvolacího soudu, který vydal napadené rozhodnutí. Povinnou vznesené námitky podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených osob, tj. konkrétní tvrzení o jejich poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, nýbrž pouze zcela vágní formulace o „vědomém páchání největší zničující škody a újmy“. Ostatně z obsahu spisu i z úřední činnosti soudu je patrné, že povinná (nejen) v projednávané věci reaguje obdobně odůvodněnými (resp. konkrétně neodůvodněnými) námitkami podjatosti v podstatě na jakékoliv vydané rozhodnutí všech stupňů soudů. Námitka podjatosti odůvodněná pouze okolnostmi, které nejsou způsobilé být důvodem k vyloučení soudce, popřípadě neodůvodněná vůbec, není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k § 2 a 6 o. s. ř. o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle § 15b o. s. ř. o. s. ř. , resp. podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008 , uveřejněné pod číslem 2/2009 Sb. rozh. obč., ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010 , uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. rozh. obč., ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022 , a ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3739/2022 ).
10. Nesplnila-li dovolatelka zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení a nejsou-li splněny podmínky pro pokračování v řízení o jejím dovolání, předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 243c odst. 3 věty třetí a § 243f odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. řízení o jejím dovolání zastavil.
11. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17 ).
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť se v projednávané věci jednalo o dovolání podané v řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost coby prostředcích nápravy směřujících proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení, v němž v zásadě o náhradě nákladů řízení nerozhoduje soud, nýbrž pověřený soudní exekutor [srov. § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2025
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu