Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2138/2025

26 Cdo 2138/2025-472

USNESENÍ

Teplárny Brno, a. s.

J. R.,

zastoupené JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, o zaplacení 848 901 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2025, č. j. -440, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14 701,50 Kč k rukám JUDr. Vladimíra Škréty, advokáta se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 11. 2023, č. j. -353, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 315 260 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení p. a. z částky 315 260 Kč od 21. 12. 2017 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 2 036 135 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení p. a. z této částky od 21. 12. 2017 do zaplacení (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a účastníků (výroky III a IV).

2. Městský soud v Praze (odvolací soud) poté, co byl jeho rozsudek ze dne 6. 3. 2024, č. j. -379, zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2024, č. j. -425, rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, č. j. -440, rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (ad II), pokud jím bylo rozhodnuto o částce 1 271 541 Kč s příslušenstvím, změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 422 640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 21. 12. 2017 do zaplacení, a ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky 848 901 Kč s příslušenstvím, jej potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok II) a o náhradě nákladů řízení státu (výroky III a IV).

3. Dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – zčásti pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny, a zčásti proto, že není přípustné podle

4. Předně je nutno zdůraznit, že dovolatelka sice napadla výrok I rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, z její dovolací argumentace je však zřejmé, že dovolání směřuje pouze proti té části výroku, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně zamítnutí částky 848 901 Kč s příslušenstvím ( ). V části, v níž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé (ad II) a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 422 640 Kč s příslušenstvím, by dovolání ani nebylo (subjektivně) přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněného pod č. 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

5. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části. Má-li být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, jak navrhovala dovolatelka, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle , o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála. Pouze konstatovala, že „Nejvyšší soud sice dospěl k závěru, že smlouva má přednost před nárokem z bezdůvodného obohacení, nicméně otázka použití smlouvy nebyla odvolacím soudem posouzena správně.“ Dovolání je proto v této části vadné.

6. Namítá-li dovolatelka, že postup odvolacího soudu je „v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, kdy sám Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. uvádí, že ustanovení § 555 odst. 1 o. z. formuluje východisko výkladu jakéhokoliv právního jednání“, není z dovolání zřejmé, při výkladu kterého (konkrétního) právního jednání se měl odvolací soud od citovaného rozsudku odchýlit.

7. Dovolání by ale nebylo přípustné podle ani v případě, pokud by snad dovolatelka měla na mysli, že od citovaného rozsudku se odvolací soud odchýlil při výkladu smlouvy o nájmu skladových kapacit ze dne 1. 7. 2009. Dovolatelka totiž přehlíží, že s ohledem na datum jejího uzavření na její výklad nelze aplikovat východiska upravená v a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Jak uvedl Nejvyšší soud v předchozím (zrušujícím) rozsudku vydaném v této věci, jde o smlouvu nájemní podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“ či „ “), která byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, a řídí se příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v zákoně č. a , obchodní zákoník, dále jen „obch. zák.“ (srov. obch. zák. ve znění účinném k 1. 7. 2009, o. z.).

8. Výklad smlouvy se proto řídí zásadami výkladu právních úkonů obsaženými v § 35 odst. 2 obč. zák. a § 266 obch. zák. V projednávané věci nejde o případ, kdy shodná vůle obou smluvních stran směřovala k jinému významu, než jaký byl zachycen v textu smlouvy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. ). Odvolací soud respektoval výkladová pravidla, podle nichž § 266 odst. 1 obch. zák., podle něhož projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám, pro účely výkladu právních úkonů v obchodních závazkových vztazích pouze doplňuje, nikoli nahrazuje ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák., v němž se stanoví, že právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (srov. např. rozsudky ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. , ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. , ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. , ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. ). Nezabýval se přitom pouze jazykovým vyjádřením, ale zkoumal i související okolnosti (zejména následné chování stran). K tomu je nutné dodat, že výkladem dle § 266 obch. zák. lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle doplňovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. , nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2000, sp. zn. , nebo ze dne 16. 10. 2012, sp. zn. ).

9. Lze souhlasit s žalobkyní, že (podle skutkových zjištění) ji dopisem ze dne 19. 12. 2016 Správa státních hmotných rezerv informovala, že s žalovanou ukončila spolupráci, bez ohledu na to byl však nájemní vztah mezi účastnicemi ukončen až dohodou ke dni 30. 6. 2017 a k odčerpání těžkého topného oleje (dále jen „TTO“) z nádrží tak došlo za trvání nájemního vztahu.

10. Namítá-li dovolatelka, že jednání žalované bylo v rozporu s dobrými mravy, neuvádí, v čem ve vztahu k této otázce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a dovolání je tudíž i v této části vadné. Přesto lze doplnit, že pouze v tom, že žalovaná jednala s žalobkyní o ukončení smlouvy a o podmínkách odčerpání TTO z nádrží, nelze spatřovat rozpor s dobrými mravy za situace, kdy (podle skutkových zjištění) neakceptovala cenu požadovanou žalobkyní (viz zápis o jednání účastnic ze dne 9. 3. 2017).

11. Nesouhlasí-li dovolatelka se skutkovými zjištěními a s hodnocením provedeného dokazování, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Jen pro úplnost lze dodat, že skutková zjištění odpovídají obsahu spisu, nevykazují jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry náležitě odůvodnily. Nadto dovolatelka přehlíží, že žaloba byla zamítnuta proto, že (přes poučení soudu) neprokázala svá žalobní tvrzení (viz bod II žaloby), že s žalovanou ujednala, že stáčení TTO provede sama a náklady následně žalované vyúčtuje.

12. Dovolatelka podává dovolání výslovně i do výroků II a III napadeného rozsudku o nákladech řízení, v této části však není dovolání přípustné podle

13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 16. 9. 2025

Mgr. Lucie Jackwerthová

předsedkyně senátu