Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1331/2025

26 Cdo 1331/2025-231

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobců a) O. M., b) M. S., a c) P. S., všech zastoupených Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1215/32, proti žalovaným 1) E. H., a 2) D. E., zastoupeným Mgr. Naděždou Priečinskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Zborovská 619/49, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaných Bytového družstva Žižkov,se sídlem v Praze 3, Pod Lipami 2511/64, IČO 00033529, zastoupeného JUDr. Petrem Oehmem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, o vyklizení bytů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, č. j. -195, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným 6 655 Kč k rukám Mgr. Naděždy Priečinské, advokátky se sídlem v Praze 5, Zborovská 619/49, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.III. Žalobci jsou povinni zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované 6 655 Kč k rukám JUDr. Petra Oehma, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobci (podíloví spoluvlastníci pozemku parcela č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY v katastrálním území XY, na adrese XY – dále jen „pozemek“ a „dům“) se po žalované 1) domáhali vyklizení a odevzdání bytu č. 26 nacházejícího se v domě. Usnesením ze dne 1. 2. 2023, č. j. -54, Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) tuto věc spojil ke společnému řízení s věcí vedenou u něj pod sp. zn. , v níž se žalobci po žalované 2) domáhali vyklizení a odevzdání bytu č. 25 nacházejícího se v domě, s tím, že nadále budou tyto věci vedeny pod sp. zn. .

2. Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 3. 2024, č. j. -162, žalobu na vyklizení a odevzdání bytů č. 25 a č. 26 nacházejících se v sedmém nadzemním podlaží domu, jenž je součástí pozemku, zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III).

3. Na základě odvolání žalobců Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č. j. -195, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III potvrdil, a ve výroku II jej změnil jen tak, že uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit každé ze žalovaných náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 10 890 Kč, jinak jej i v tomto výroku potvrdil (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III).

4. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností a z posléze vyložených důvodů jej podle , 2 , odmítl, neboť není podle přípustné.

5. Zpochybňují-li dovolatelé správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek (zejména, že nebyla prokázána kolaudace předmětných bytů, že kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci, že jejich faktická podoba neodpovídá co do jejich velikosti tomu, jak měly dle stavebního povolení být vybudovány; dále že nebylo prokázáno poskytnutí úvěrové pomoci v odpovídajícím rozsahu na jejich vybudování stavebnímu bytovému družstvu), ve skutečnosti nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními (a skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil) a hodnocením provedeného dokazování. Tím uplatňují jiný dovolací důvod, než který je uveden v Skutková zjištění, k nimž odvolací soud (soud prvního stupně) dospěl, přitom nevykazují významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry pečlivě odůvodnily. Své skutkové závěry také nepostavily na neprokázání určité právně významné skutečnosti, nýbrž učinily je na základě učiněných skutkových zjištění. Odvolací soud přitom zohlednil skutečnost, že jiné než předmětné dva byty v sedmém nadzemním podlaží domu na základě příslušného stavebního povolení budovány (coby vestavba) stavebním bytovým družstvem nebyly, proto právě ony byly předmětem kolaudace a předmětného kolaudačního rozhodnutí (zde přihlédl též k obsahu dopisu Stavebního bytového družstva Nástavby a vestavby Praha ze dne 5. 3. 1981). Pro závěr o kolaudaci obou bytů zohlednil též dobu jejich „pokojné existence“ v domě a jejich užívání nájemci a členy družstva (hledisko „obvyklého běhu věcí“), jakož i následné potvrzení stavebního úřadu z 19. 4. 1999. Ohledně poskytnutí úvěru – úvěrové pomoci (odpovídajícího rozsahu), na výstavbu bytů podle předpisů o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní bytové výstavbě a jeho splacení zohlednil vedle dodatku č. 6 k úvěrové smlouvě mj. též obsah samotné úvěrové smlouvy ze dne 10. 1. 1978 a sdělení ČSOB a.s. ze dne 13. 3. 2024 o poskytnutí a splacení úvěru. Nejde přitom o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ), ani nebyly opomenuty žádné – pro právní posouzení věci významné – důkazy, které účastníci v řízení označili, a nemohlo být proto ani porušeno právo dovolatelů na spravedlivý proces.

6. Namítají-li v té souvislosti dovolatelé, že soudy měly (nesprávně) při svých skutkových zjištěních (o pravomocné kolaudaci bytů a poskytnutí úvěru na jejich výstavbu) vyjít (též) z obsahu listin označených stranou žalovanou coby důkazy až po účincích koncentrace řízení dle , nenapadají žádný právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí věci založeno, nýbrž vytýkají odvolacímu soudu (případně i soudu prvního stupně), že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám, jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají. Sluší se proto jen dodat, že nadto takovými vadami řízení ani netrpí [jak totiž správně uvedl odvolací soud pod bodem 14. odůvodnění svého rozsudku, jestliže přicházelo do úvahy poučení strany žalované dle k označení důkazů k prokázání skutečností, k nimž byly i bez takového poučení předloženy právě ony y, a takové poučení nebylo do účinků koncentrace řízení dle soudem poskytnuto, jde o důkazy přípustné, neboť v daném rozsahu (směru) by byly (beztak) takovým poučením účinky koncentrace řízení prolomeny (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. )].

7. Jestliže se dovolatelům, jak uvedeno výše, dovoláním nepodařilo zpochybnit skutkový závěr odvolacího soudu, že na předmětné byty byla „dle předložené úvěrové smlouvy poskytnuta finanční (úvěrová) pomoc“ (v odpovídajícím rozsahu), nezávisí rozhodnutí odvolacího soudu na dovolateli vytčené otázce, „zda je možné dojít k závěru o vzniku věcného břemene“ dle , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění zákonného opatření č. , kterým se doplňuje , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, a mění a doplňuje , o osobním vlastnictví k bytům, ve znění a (dále též jen „transformační zákon“), „i když nebylo doloženo poskytnutí úvěrové pomoci“, jakož ani na otázce, zda je pro vznik tohoto věcného břemene „nerozhodné, v jaké výši byla úvěrová pomoc poskytnuta“.

8. Též samo nedoložení „kolaudačního rozhodnutí s doložkou právní moci“ přitom závěr o splnění podmínky § 28d odst. 1 transformačního zákona představované „pořízením bytů formou nástavby a vestavby při družstevní výstavbě“, předpokládající jejich (byť následnou) kolaudaci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. ), nevylučuje. Odvolací soud učinil závěr o kolaudací předmětných bytů na základě jiných důkazů, jak uvedeno výše.

9. Rovněž na otázkách vymezených dovolateli, zda je podmínkou pro vznik věcného břemene dle § 28d odst. 1 transformačního zákona, „aby byl jeho rozsah konkrétně a přesně vymezen“, a zda je možné „zamítnout žalobu o vyklizení předmětných bytů jako celek, i když nebylo v řízení prokázáno, že by věcné břemeno zahrnovalo celou plochu nyní užívaných bytů“, rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Ten totiž uzavřel, že věcné břemeno vzniklo (ze zákona) vždy právě „k takto pořízenému bytu“; vztahuje se k bytům tak, „jak jsou vybudovány a užívány dosud“ (srov. bod 21. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). To odpovídá dikci § 28d odst. 1 transformačního zákona (smyslem je zřídit věcné břemeno k pořízenému bytu jako celku tak, jak byl za uvedených podmínek pořízen) i rozhodovací praxi dovolacího soudu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. , z něhož se podává, že „věcné břemeno podle transformačního zákona je svým obsahem věcným břemenem (služebností) podle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“) (nyní , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), které postihuje vlastníka tak, že musí ve prospěch jiného (zde bytového družstva) něco trpět nebo něčeho se zdržet; jedná se o věcné břemeno zřízené zákonem ( obč. zák.; nyní o. z.)“, jeho obsahem je „v obecné rovině povinnost vlastníka domu strpět, aby se bytové družstvo chovalo ve vztahu k nájemcům (svým členům) jako vlastník určených bytových jednotek ve vlastnictví třetí osoby“; jako takové se z povahy věci proto týká celého za podmínek transformačního zákona pořízeného bytu tak, jak byl pořízen; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. , ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. ].

10. Stran dovolacích námitek týkajících se „podrobného nevypořádání se s argumentací žalobců stran neurčitosti věcného břemene“ dovolatelé obsahově opět uplatňují jiný dovolací důvod (vadu řízení), než který je uveden v (a tedy dovolací důvod nezpůsobilý – viz výše). Nad rámec uvedeného dovolací soud přesto pokládá za potřebné dodat, že z rozhodnutí odvolacího soudu jsou seznatelné úvahy a závěry, jež odvolací soud učinil; je srozumitelné. Nelze ho považovat za nepřezkoumatelné. Ostatně ani dovolateli tvrzené nedostatky jeho odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jejich práv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. Dovolatelé výslovně svým dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu i v jeho nákladových výrocích, byť vůči nim žádné dovolací námitky neprezentují a uvádí, že je napadají jen z důvodu jejich „akcesority“. Zde však ostatně platí, že podle není dovolání proti této části rozhodnutí odvolacího soudu (objektivně) přípustné.

12. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ); proto se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 19. 8. 2025

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu