Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3208/2024

33 Cdo 3208/2024-474

USNESENÍ

PROFI CREDIT Czech, a.s.

J. D.

, zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 1297/3, o 14 897,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2024, č. j. -381, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 601,50 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Němce, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 10. 2023, č. j. -325, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 897,10 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 3. 2024, č. j. -381, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Soudy vzaly za prokázané, že účastnice uzavřely dne 17. 8. 2010 smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, a proto žalobkyně dne 1. 4. 2012 pohledávku zesplatnila. Z tohoto důvodu byl dne 24. 5. 2012 vydán rozhodcem JUDr. Jiřím Kolaříkem rozhodčí nález č. j. 102 Rozh. 1103/2012-13. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 10. 2012, č. j. -11, byla nařízena exekuce k vymožení pohledávky přiznané rozhodčím nálezem. Exekuce byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 1. 2022, č. j. -173, zastavena a toto usnesení bylo rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2022, č. j. -234, potvrzeno; usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 29. 4. 2022. Žalobkyně podala dne 26. 5. 2022 v rozsahu sporné částky s příslušenstvím návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 3. 6. 2022, č. j. -10, podala žalovaná odpor. V průběhu řízení pak vznesla námitku promlčení žalované částky.

K odvolání žalobkyně odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně se závěrem, že došlo k promlčení žalobou uplatněného nároku podle , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Promlčení doba začala běžet dne 2. 4. 2012, kdy mohla žalobkyně pohledávku poprvé uplatnit. Desetiletá promlčecí lhůta podle obch. zák. tak uplynula dne 2. 4. 2022, resp. 4. 4. 2022, kdy mohla žalobkyně podat naposledy žalobu k soudu, jelikož poslední den promlčecí doby, tj. 2. 4. 2022, připadl na sobotu. Žaloba ovšem byla podána až dne 26. 5. 2022, tj. po uplynutí desetileté (objektivní) promlčecí lhůty.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, které považuje za přípustné podle , (dále jen „ “), neboť dílem spočívá na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dílem na řešení právních otázek, které doposud nebyly dovolacím soudem řešeny. Konkrétně:

1) dospěje-li po vydání rozhodčího nálezu v souvislosti s jeho výkonem exekuční soud k závěru o jeho nevykonatelnosti, pak je-li podána žaloba do 30 dnů od právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce, jsou zachovány její účinky a pohledávku není možné považovat za promlčenou;2) je-li podána žaloba do 30 dnů od právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce, nelze uplatnit námitku promlčení, bylo-li řízení zahájeno před uplynutím 10 promlčecí doby podle § 408 odst. 1 obch. zák.

S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. , a jeho usnesení ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. , je přesvědčena, že nemohlo dojít z blíže rozvedených důvodů k promlčení práva na zaplacení její pohledávky. Ve prospěch její argumentace svědčí závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. , podle něhož pokud věřitel podal poté, co exekuce byla pravomocně zastavena bez zbytečného odkladu žalobu, jíž uplatnil právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, k promlčení nedošlo. Obdobné závěry plynou z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. . S tímto odůvodněním žalobkyně navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla dovolání odmítnout.

Nejvyšší soud projednal dovolání podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Dovolání není přípustné.

Dovolatelkou předkládané dvě právní otázky přípustnost dovolání nezakládají. Platí, že otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (tak jak je tomu i v tomto případě), přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. , a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. , odmítl).

Pro rozhodnutí odvolacího soudu byl určující právní závěr, podle něhož došlo k promlčení žalovaného nároku podle § 408 obch. zák., neboť promlčecí doba začala běžet dne 2. 4. 2012 a uplynula dne 2. 4. 2022, resp. 4. 4. 2022, jelikož poslední den promlčecí doby připadl na sobotu. Žaloba byla podána až dne 26. 5. 2022, tj. po uplynutí desetileté (objektivní) promlčecí lhůty.

I kdyby bylo dovolání přípustné, žalobkyně přehlíží ustálenou judikaturu dovolacího soudu, podle níž:

- ke stavení běhu promlčecí doby dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2017), - je aplikace § 402 až § 407 obch. zák., uvedených v oddílu 4 s názvem Stavení a přetržení promlčecí doby, výslovně vyloučena § 408 odst. 1 obch. zák., jenž stanoví konec obecné promlčecí doby „bez ohledu na jiná ustanovení“ obchodního zákoníku (usnesení Nejvyššího soudu 30. 6. 2009, sp. zn. ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. upravuje maximální délku promlčecí doby (deset let ode dne, kdy počala poprvé běžet), aniž by s tím, že před jejím uplynutím byla pohledávka uplatněna v soudním nebo rozhodčím řízení, spojovalo jakékoliv následky pro její běh. Pro případ, že řízení ohledně takové pohledávky bylo zahájeno před uplynutím této doby, „zakazuje“ v tomto řízení uplatnit námitku promlčení (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč.),- se závěry, jež přijal v rozsudku ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2007, pod číslem 41, se pojí (právě jen) s během jiných dob, než je objektivní desetiletá promlčecí doba uvedená v obch. zák.,- bez zřetele k tomu, zda běh obecné (ve smyslu ustanovení obch. zák. zásadně čtyřleté) promlčecí doby stavěl úkon učiněný v souladu s ustanovením obch. zák., nebo zda (případně) došlo k prodloužení této promlčecí doby písemným prohlášením dlužníka ( obch. zák.), anebo zda tato promlčecí doba začala znovu běžet od písemného uznání závazku dlužníkem ( obch. zák.), na běh maximální délky promlčecí doby podle ustanovení obch. zák. tyto skutečnosti nemají žádného vlivu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. ustanovení obch. zák. upravuje maximální délku promlčecí doby (deset let ode dne, kdy počala poprvé běžet), aniž by s tím, že před jejím uplynutím byla pohledávka uplatněna v soudním nebo rozhodčím řízení, spojovalo jakékoliv následky pro její běh (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. ), - uplatnil-li věřitel včas (ve lhůtě uvedené v ustanovení obch. zák.) své právo u soudu, měla tato skutečnost za následek, že promlčecí doba (po dobu tohoto řízení) „přestala běžet“, avšak pouze po dobu deseti let ode dne, kdy začala promlčecí doba běžet poprvé; po uplynutí doby deseti let působí pouze „zákaz“ uplatnit námitku promlčení ( obch. zák. – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2023, sp. zn. ),

které rozsudek odvolacího soudu konvenuje. Odvolací soud správně uzavřel, že dříve vedená řízení (rozhodčí řízení, exekuční řízení) nemohou obecnou desetiletou (objektivní) promlčecí dobu podle § 408 obch. zák. prodloužit.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Dovolatelka v dovolání výslovně uvedla, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu i v rozsahu jeho nákladového výroku, ve vztahu k němu však není dovolání přípustné podle

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 7. 2025

JUDr. Václav Duda předseda senátu