Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1107/2024

-265

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) PRETOL s. r. o., IČO 25923501, se sídlem Radimova 2342/36, Praha 6, a b) V. J., oba zastoupení JUDr. Janem Nemanským, Ph.D., advokátem se sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1, proti žalovaným: 1) HROT, s. r. o., IČO 07756313, se sídlem Seifertova 455/17, Praha 3, zastoupená JUDr. Otakarem Švorčíkem, advokátem se sídlem Hálkova 1406/2, Praha 2, a 2) CMI News s. r. o., IČO 07749147, se sídlem Sokolovská 979/209, Praha 9, zastoupená JUDr. Jakubem Blažkem, advokátem se sídlem Na Březince 1232/16, Praha 5, o uveřejnění odpovědi podle , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2023, č. j. -241, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 11. 4. 2023, č. j. -193, výrokem I zastavil řízení v rozsahu, ve kterém se žalobci domáhali, aby žalovaná 1) byla povinna uveřejnit ve vydání týdeníku HROT nejblíže následujícím po právní moci rozsudku na straně 26–27 a do tří dnů od právní moci rozsudku též na internetových stránkách

www.tydenikhrot.cz

a aby žalovaná 2) byla povinna do tří dnů od právní moci rozsudku uveřejnit na internetových stránkách

www.info.cz

v rámci odpovědi žalobců následující text:

„Společnost PRETOL s. r. o. dlouhodobě a profesionálním způsobem zajišťuje pro několik vlastníků pozemních komunikací likvidaci následků havárií a přispívá k zajištění bezpečnosti a plynulosti silniční dopravy. Co se týče novely zákona o silničním provozu, z jejího textu je jednoznačně patrné, že jím má být pouze postaveno najisto, že pokud na dálnici není původce překážejícího vozidla schopen vozidlo odstavit neprodleně, je povinna Policie České republiky respektovat platnou právní úpravu a uložit odstranění vozidla vlastníkovi dálnice.“

Dále výrokem II uložil žalované 1) povinnost uveřejnit ve vydání týdeníku HROT nejblíže následujícím po právní moci rozsudku na straně 26–27 a do tří dnů od právní moci rozsudku též na internetových stránkách

www.tydenikhrot.cz

odpověď žalobců následujícího znění:

„Dne 30. 7. 2020 byl na stranách číslo 26–27 týdeníku HROT a v jeho internetové verzi dostupné na

www.tydenikhrot.cz

uveřejněn článek s názvem „Zaplať nebo táhni.“ Uvedený článek obsahoval nepravdivá a zavádějící tvrzení dotýkající se jména a pověsti pana V. J. a obchodní společnosti PRETOL s. r. o. Dle uvedených tvrzení měl pan V. J. a obchodní společnost PRETOL s. r. o. získávat nezákonným způsobem státní zakázky, a získat tak nezákonný prospěch na úkor daňových poplatníků. Uvedená tvrzení nejsou pravdivá a jsou způsobilá vyvolat u čtenářů negativní postoj vůči mé osobě a vůči společnosti PRETOL s. r. o. a dotýkají se též mé cti a dobré pověsti PRETOL s. r. o.“

Výrokem III uložil žalované 2) povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku uveřejnit na internetových stránkách

www.info.cz

odpověď žalobců následujícího znění: „

Dne 30. 7. 2020 byl na internetové adrese

www.info.cz

uveřejněn článek s názvem „Na D1 zuří ostrý konkurenční boj. Jde o kšefty za desítky milionů korun.“ Uvedený článek obsahoval nepravdivá a zavádějící tvrzení dotýkající se jména a pověsti pana V. J. a obchodní společnosti PRETOL s. r. o. Dle uvedených tvrzení měl pan V. J. a obchodní společnost PRETOL s. r. o. získávat nezákonným způsobem státní zakázky, a získat tak nezákonný prospěch na úkor daňových poplatníků. Uvedená tvrzení nejsou pravdivá, jsou způsobilá vyvolat u čtenářů negativní postoj vůči mé osobě a vůči společnosti PRETOL s. r. o. a dotýkají se též mé cti a dobré pověsti společnosti PRETOL s. r. o.“

Výrokem IV zamítl žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobci domáhali, aby žalovaná 1) byla povinna uveřejnit ve vydání týdeníku HROT nejblíže následujícím po právní moci rozsudku na straně 26–27 a do tří dnů od právní moci rozsudku též na internetových stránkách

www.tydenikhrot.cz

a aby žalovaná 2) byla povinna do tří dnů od právní moci rozsudku uveřejnit na internetových stránkách

www.info.cz

v rámci odpovědi žalobců následující text:

„nezákonným způsobem ovlivňovat legislativní proces“ a dále „Dále není pravdou, že společnost PRETOL s. r. o. získala veřejné zakázky v rozporu s právními předpisy. Společnost PRETOL s. r. o. vždy postupovala a postupuje v souladu s právními předpisy. Všechny závazky z uvedených smluv jsou ze strany společnosti PRETOL s. r. o. řádně a včas plněny, přičemž za provedenou práci účtuje vysoutěženou odměnu, a to výhradně za podmínek, které stanovil zadavatel.“

Výrokem V nepřiznal žádnému účastníku

právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně a) provozuje silniční nákladní dopravu, včetně vyproštění a odtahu vozidel havarovaných a nepojízdných, a žalobce b) je jediným společníkem a jednatelem žalobkyně a). Obsahem ve výrocích uvedených článků se žalobci cítili dotčeni na svých právech, neboť sdělení v nich uvedená považují za nepravdivá a difamační. Obvodní soud ve vztahu k žalované 2) uzavřel, že žalobci správně adresovali výzvu podle , o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (dále jen „“) na obchodní firmu žalované 2), že potvrzení o doručení dne 28. 8. 2020 na dodejce bylo provedeno razítkem společnosti C & B GROUP a. s., která má shodnou adresu sídla jako žalovaná 2), a její jediný akcionář, člen představenstva a člen správní rady je zároveň bývalým jednatelem žalované 2); navíc jeho jméno bylo ke dni 17. 8. 2020 uváděno v rámci registrace její internetové domény. Na předmětnou žádost žalobců reagovala žalovaná 2) výslovně již 8. 9. 2020, k obsahu se vyjádřila věcně a byla zastoupena advokátem. Není tedy důvod pochybovat, že žalované 2) výzva byla řádně doručena. Co do části skutkových tvrzení v článku soud shledal, že žalovaným se nepodařilo prokázat jejich pravdivost a tato tvrzení zasahovala dobrou pověst žalobkyně a) a čest výslovně uvedeného žalobce b), a proto soud žalobě v části vyhověl. Ve zbytku žaloby byly napadené výroky buď shledány pravdivými, nebo byly doslovnými citacemi policejního vyjádření, a tudíž se na ně vztahovala výjimka dle , anebo text omluvy neodpovídal tvrzením v předmětných článcích, proto soud částečně žalobu zamítl. Co do části, jíž vzali žalobci žalobu zpět, řízení zastavil.

2. K odvolání žalované 2) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 11. 2023, č. j. -241, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrokuIve vztahu k žalované 2),ve výroku III jej změnil tak, že zamítl žalobu i v rozsahu, ve kterém se žalobci domáhali, aby žalovaná 2) byla povinna do tří dnů od právní moci rozsudku uveřejnit na internetových stránkách www.info.cz odpověď žalobců následujícího znění: „Dne 30. 7. 2020 byl na internetové adrese www.info.cz uveřejněn článek s názvem ‚Na D1 zuří ostrý konkurenční boj. Jde o kšefty za desítky milionů korun.‘ Uvedený článek obsahoval nepravdivá a zavádějící tvrzení dotýkající se jména a pověsti pana V. J. a obchodní společnosti PRETOL s. r. o. Dle uvedených tvrzení měl pan V. J. a obchodní společnost PRETOL s. r. o. získávat nezákonným způsobem státní zakázky, a získat tak nezákonný prospěch na úkor daňových poplatníků. Uvedená tvrzení nejsou pravdivá, jsou způsobilá vyvolat u čtenářů negativní postoj vůči mé osobě a vůči společnosti PRETOL s. r. o. a dotýkají se též mé cti a dobré pověsti společnosti PRETOL s. r. o.“ Dále výrokem II odvolání směřující proti výroku IV rozsudku soudu prvního stupně odmítl a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že zúžení požadovaného textu odpovědi představuje částečné zpětvzetí žaloby, jehož důsledkem je částečné zastavení řízení, a nikoli nepřípustnou změnu žaloby, kterou by byl požadován jiný text odpovědi. Odvolání žalované 2) proti zamítavému výroku IV odmítl jako subjektivně nepřípustné. Ztotožnil se však s námitkou, že žalobci nedoručili žalované 2) řádně žádost o uveřejnění odpovědi ve lhůtě 30 dnů podle , a jejich právo tudíž zaniklo. Vyšel přitom ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, avšak shledal, že žádost byla doručena opožděně. Podle odvolacího soudu lhůta 30 dnů uplynula (podle o. z.) dne 31. 8. 2020. Příslušnou žádost žalobci odeslali 27. 8. 2020; tato žádost žalované 2) doručena byla, což vyplývá z toho, že na ni žalovaná 2) dopisem ze dne 8. 9. 2020 reagovala. Stěžejní nicméně bylo posoudit, kdy k tomuto doručení došlo. V případě, že je dojití zásilky prokázáno, uplatní se zákonná domněnka doby dojití podle o. z., podle níž se má v případě vnitrostátní poštovní zásilky za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, v nyní posuzovaném případě tedy 1. 9. 2020. Tato zákonná domněnka doby dojití by se přitom neuplatnila pouze v případě, že by v řízení bylo prokázáno, že zásilka musela být doručena buď před tímto, nebo po tomto datu (zejména pokud by byly prokázány konkrétní okolnosti doručení). Takové skutečnosti nicméně v řízení před soudem prvního stupně prokázány nebyly. Odvolací soud nesouhlasil s hodnocením soudu prvního stupně, že dřívější personální propojenost žalované 2) a spol. C&B Group, a. s. (v současnosti katz83, a. s.) znamená, že převzetí zásilky uvedenou společností má de facto účinky doručení žalované 2). Takový závěr by byl problematický i v případě aktuálního personálního propojení; v případě, kdy toto personální propojení (na úrovni statutárních orgánů) v rozhodné době již neexistovalo, jej nicméně nelze bez dalšího učinit vůbec. Nadto se odvolací soud ztotožnil i s námitkou, že požadovaný text omluvy byl formulován příliš obecně a nepřiléhavě, a tudíž nesplňuje podmínky dle ; odkázal přitom na judikaturu dovolacího soudu reprezentovanou rozsudkem ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. .

3. Proti výrokům I a III rozsudku odvolacího podali žalobci dovolání, neboť mají za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, jež v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky, zda při doručování žádosti o zveřejnění odpovědi podle je zachována hmotněprávní lhůta v případě, že bylo doručeno na adresu sídla vydavatele na recepci společnou více subjektům, na doručenku byl přejímající recepcí uveden jiný subjekt, nicméně vlastnicky propojený s adresátem. Dále dovolatelé uvedli, že otázka zásahu do osobní cti dovolatele b) a dobré pověsti dovolatele a) měla být posouzena jinak, eventuálně otázka uvedení okolností na pravou míru ve smyslu byla odvolacím soudem posouzena odchylně od podmínek uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. . Následně podrobně dovolatelé rozvádějí, proč při právním posouzení uvedených otázek odvolací soud pochybil, proč neměl být aplikován o. z. upravující domněnku doby dojití, nýbrž prokazatelné doručení do dispoziční sféry žalované 2), a to v situaci, kdy není vyžadováno doručení do vlastních rukou. Dovolatelé dále uvádějí, že se jedná o skutkový závěr, zda bylo či nebylo doručeno včas, a tedy mělo být doplněno dokazování výslechem jednatele a zaměstnanců žalované 2) k příjmu pošty. Podle dovolatelů tedy došlo k překvapivému rozhodnutí a bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces s odkazem na příslušnou judikaturu Ústavního soudu. V další části dovolání pak dovolatelé nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu ohledně požadavků kladených na text požadované odpovědi a dovozují (s odkazy na judikaturu a odbornou literaturu), že tyto požadavky v daném případě byly splněny. Z uvedených důvodů podle dovolatelů nemohou obstát oba napadené závěry odvolacího soudu, navíc závěr, že odpověď nesplňuje parametry dle , představuje pouze jakési obiter dictum, které odvolací soud ani řádně a přezkoumatelným způsobem neodůvodnil. Navrhli proto, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že potvrdí rozsudek soudu prvního stupně, případně zruší rozsudek odvolacího soudu v napadené části a vrátí mu věc v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

4. Žalovaná 2) ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že považuje dovolání za nepřípustné, resp. nedůvodné, neboť podle něj zpochybňuje skutková zjištění, nikoli právní posouzení, rovněž nepovažuje rozhodnutí odvolacího soudu za překvapivé a považuje námitku proti závěru o nepřiléhavé odpovědi dílem za nepřípustnou a dílem za nedůvodnou, když dovolatelé ani konkrétně neuvedli, co odvolacímu soudu vytýkají a z čeho vycházejí. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami oprávněnými – účastníky řízení ( ) zastoupenými advokátem ve smyslu , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

6. Podle je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2019, sen. zn. , nebo ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. ).

8. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na dvou právních závěrech. Především odvolací soud odlišně od soudu prvního stupně posoudil doručení žádosti o uveřejnění odpovědi podle jako opožděné, neboť doručení dne 28. 8. 2020 na příslušnou adresu vykázané doručenkou potvrzenou otiskem razítka společnosti C&B Group, a. s. (dnes katz83, a.s.) nepovažoval za doručení do dispoziční sféry žalované 2), a uplatnil proto zákonnou domněnku doby dojití podle o. z., tedy třetí pracovní den po odeslání, dne 1. 9. 2020. Kromě toho považoval odvolací soud rovněž znění odpovědi formulované dovolateli za příliš obecné a nepřiléhavé, a neodpovídající tudíž podmínkám . Každý z těchto závěrů je samostatným a postačujícím důvodem pro zamítnutí žaloby. Nelze souhlasit s námitkou dovolatelů, že druhý z uvedených závěrů je jen „jakési obiter dictum (které ani řádně a přezkoumatelným způsobem neodůvodnil)“. Jde o rovnocenný závěr, který srozumitelně a přezkoumatelně, byť stručněji odvolací soud odůvodnil (viz odst. 17 a 18 dovoláním napadeného rozsudku).

9. Ve vztahu k té části napadeného výroku I rozsudku odvolacího soudu, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku I o částečném zastavení řízení, dovolatelé žádnou právní otázku neformulují ani žádné námitky nesprávného právního posouzení nevznášejí, v této části tedy dovolání postrádá náležitosti nezbytné k tomu, aby bylo možné posoudit jeho přípustnost, případně důvodnost (, a ).

10. Dovolatelé v dovolání směšují otázku, zda uveřejněný článek byl nepravdivý a způsobilý zasáhnout dobrou pověst žalobkyně a) a čest žalobce b), a otázku, zda navrhovaný text odpovědi odpovídá zákonným požadavkům a je způsobilý naplnit její zákonný účel. Ačkoli obě otázky spolu souvisejí, je třeba zdůraznit, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že odpověď nesplňuje podmínky podle , tj. neomezuje se na skutkové tvrzení, neuvádí na pravou míru publikované tvrzení, nezpřesňuje ani nedoplňuje neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení, není přiměřená rozsahu napadeného sdělení, popř. z ní není patrné, kdo ji činí. Pouze z hlediska takto vymezené právní otázky může dovolací soud posuzovat předpoklady přípustnosti dovolání.

11. Odvolací soud dovodil, že pokud žalobci v odpovědi uvádějí, že není pravda, že by nezákonným způsobem získávali státní zakázky, resp. že by měli nezákonný prospěch na úkor daňových poplatníků, pak taková tvrzení obsahem předmětného článku nebyla; v článku bylo pouze upozorněno na podezřelé množství smluv uzavřených mezi státem a žalobkyní a), jejímž jednatelem byl žalobce b). Žalobci ve své odpovědi přitom neuvádějí konkrétní skutkové okolnosti, kterými by tato tvrzení uváděli na pravou míru, resp. je doplňovali či zpřesňovali (např. tak, že by vysvětlili důvody, proč měla žalobkyně a/ se státem uzavřeno větší množství smluv, nebo tuto skutečnost popřeli a uvedli, kolik smluv měla se státem uzavřeno); naopak jen popírají tvrzení, která z předmětného článku toliko nepřímo vydedukovali (resp. to, jaký předmětný článek může navozovat dojem), nicméně která v něm uvedena nejsou. Odvolací soud pak s odkazem na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. , uzavřel, že požadovaná odpověď předpoklady uvedené v (tak jak jsou dovolacím soudem interpretovány) nesplňuje.

12. V citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. bylo mimo jiné uvedeno, že odpověď se musí omezit pouze na skutková tvrzení, kterými se publikované tvrzení uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána jen jeho část, pak této části; z odpovědi musí být patrno, kdo ji činí. Předpokladem oprávnění domáhat se uveřejnění odpovědi podle je, že a) v periodickém tisku bylo uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, b) požadovaná odpověď se omezuje pouze na skutková tvrzení, kterým se tvrzení podle předchozího ustanovení uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje, c) odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána jen jeho část, pak této části, d) z odpovědi musí být patrno, kdo ji činí. Podstatou právního prostředku odpovědi je uvést uveřejněné skutkové tvrzení na pravou míru vlastním vylíčením (podáním) skutkových tvrzení dotčenou osobou. Dotčená osoba může vlastními slovy vyložit celý skutkový děj, upřesnit některé skutečnosti, které chce, protože je považuje ze svého hlediska za důležité, popř. je doplnit, a tak veřejnosti nabídnout vlastní verzi uveřejněného sdělení. V rozsudku ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval, že účelem požadované odpovědi podle je uvést příslušné skutkové tvrzení na pravou míru, resp. neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení doplnit nebo zpřesnit. Pokud toho navržené znění odpovědi není schopno, nemůže být žalobě na uveřejnění odpovědi v tomto znění vyhověno v důsledku nenaplnění předpokladů vyplývajících ze zmíněných ustanovení. O takovou eventualitu půjde např. tehdy, pokud by uplatňovaný návrh odpovědi obsahoval případné logické nedostatky kompozice textu, zahrnoval v sobě obecné úvahy žadatele, byla v něm obsažena tvrzení, která by nebyla bezprostřední reakcí na uveřejněná sdělení, ale jednalo by se eventuálně o informace relativně samostatného obsahu ve vztahu k informaci, na níž by mělo být odpovědí reagováno, resp. koncipovaný návrh odpověď by nebral v úvahu možný další vývoj, resp. též změnu okolností případu, pokud by ovlivňovaly předpoklady pro utváření jejího znění, apod. K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil v rozsudku ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. .

13. Posouzení textu požadované odpovědi odvolacím soudem je v souladu s uvedenými judikatorními závěry. Nad rámec důvodů uvedených odvolacím soudem lze poukázat i na to, že navrhovaný text odpovědi hovoří nejprve o žalobcích ve třetí osobě a poté užívá formulace v osobě první („jsou způsobilá vyvolat u čtenářů negativní postoj vůči mé osobě … a dotýkají se též mé cti“), v důsledku čehož není zřejmé, kdo odpověď činí.

14. Z toho vyplývá, že nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání u jedné z předestřených právních otázek, jejíž řešení je postačující pro zamítnutí žaloby, a je tudíž nadbytečné zabývat se druhou otázkou, jakož i dalšími námitkami uplatněnými v dovolání.

15. Dovoláním napadené rozhodnutí není v rozporu ani s dovolateli citovanými nálezy Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. , a ze dne 2. 2. 1998, sp. zn. , pojednávajícími o střetu práva na svobodu slova a na informace s právem na ochranu osobnostních práv (cti, dobré pověsti). Naopak bylo-li by vyhověno žalobě na uložení povinnosti uveřejnit odpověď bez splnění zákonem stanovených podmínek, šlo by o nepřípustné potlačení práva na svobodu slova a šíření informací zahrnujícího i právo na kritiku.

16. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

17. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a S ohledem na odmítnutí dovolání má žalovaná 2) vůči žalobcům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Advokát učinil ve věci jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání, za který mu náleží odměna podle ve znění účinném ke dni vyjádření (dále jen „“). Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby byla vypočtena podle bodu 5 a vyhlášky a činí 2.500 Kč. K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle vyhlášky a 21% náhrada za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 588 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů dovolacího řízení činí 3.388 Kč a je splatná v zákonné třídenní lhůtě ( ) k rukám zástupce žalované 2) ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 6. 2025

JUDr. Robert Waltr předseda senátu