Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1664/2024

27 Cdo 1664/2024-52

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky REALIS-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872478, zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2002/40, PSČ 101 00, o zrušení výmazu z obchodního rejstříku a o obnovení likvidace WINTER - HAAS spol. s r. o., v likvidaci, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2024, č. j. -33, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

[1] Návrhem ze dne 13. 3. 2023 se navrhovatelka domáhá zrušení výmazu WINTER - HAAS spol. s r. o., v likvidaci, identifikační číslo osoby 49096737 (dále též jen „společnost“), z obchodního rejstříku, a to mimo jiné z důvodu zjištění existence neznámého majetku společnosti podle , (dále též jen „o. z.“).

[2] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. 4. 2023, č. j. -9, řízení zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, neboť o zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku ze stejného důvodu, tj. z důvodu zjištění existence stejného neznámého majetku společnosti, již dříve rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 2. 5. 2011, č. j. -11, které nabylo právní moci dne 24. 5. 2011 (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o vrácení části zaplaceného soudního poplatku (výrok III.).

[3] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

[4] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[5] Přípustnost dovolání dovolatelka spatřuje v tom, že dovolacím soudem již vyřešená otázka existence překážky věci pravomocně rozhodnuté podle má být posouzena jinak, neboť v projednávané věci lze považovat předchozí rozhodnutí soudů za „nulitní“. Podle dovolatelky by se tak „daná rozhodovací praxe měla změnit“.

[6] Dále dovolatelka, odkazujíc na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. , vytýká odvolacímu soudu, že „dostatečně nezvážil“, zda se skutečně jedná o totožnou věc, neboť „totožnost věci je dána totožností personální a identitou předmětu řízení“.

[7] Nejvyšší soud při výkladu dovolatelkou předložené otázky existence překážky věci pravomocně rozhodnuté formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož překážka věci pravomocně rozhodnuté patří k tzv. negativním podmínkám řízení; bylo-li o věci v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pravomocně rozhodnuto, soud řízení bez dalšího zastaví. Tato překážka znemožňuje, aby byla znovu projednána věc, o níž již bylo dříve (v jiném řízení) pravomocně rozhodnuto, je-li pravomocné soudní rozhodnutí závazné pro účastníky nového řízení. Nedostatek této podmínky řízení nelze odstranit; jakmile vyjde najevo, je soud povinen řízení v kterékoliv jeho fázi zastavit ( ) [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. ].

[8] Na tomto závěru nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání. V posuzovaném případě lze konstatovat, že odvolací soud vyhodnotil existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté v intencích shora citované judikatury, když správně uzavřel, že „navrhovatelka se domáhá zrušení výmazu společnosti ze stejných důvodů, pro které byl již v roce 2011 výmaz společnosti zrušen na návrh jiného navrhovatele“. Jelikož u dříve vydaného pravomocného rozhodnutí se jedná o rozhodnutí o osobním stavu vydané v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, je jeho výrok podle , ve znění účinném do 31. 12. 2013, závazný pro každého, tudíž i pro dovolatelku (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. , uveřejněného pod č. 42/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, odst. 36 odůvodnění).

[9] Tvrdí-li dovolatelka, že by bylo možné dříve vydaná soudní rozhodnutí považovat za „nulitní“, opomíjí, že občanské soudní řízení vychází z principu závaznosti pravomocného soudního rozhodnutí nejen pro účastníky řízení, ale i pro všechny orgány. Přezkum soudních rozhodnutí je zásadně možný jen na základě řádných či mimořádných opravných prostředků tak, jak jsou v procesních předpisech upraveny. Z toho ovšem plyne, že i věcně nesprávná soudní rozhodnutí, která byla vydána v rámci pravomoci soudu, jsou poté, co nabyla právní moci, závazná (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. ).

[10] Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, že soudy v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. , „nedostatečně vyhodnotily protiprávnost vyvedení nemovitostí ze společnosti“, přičemž „současný stav věci odůvodňuje možnost se věcí zabývat, jelikož není zcela totožný se stavem, kdy rozhodoval o věci soud v předchozím řízení“.

[11] Dovolatelka totiž přehlíží, že uvedenou otázkou se již soudy zabývaly v řízení o jejím předchozím návrhu na zrušení zápisu výmazu společnosti z obchodního rejstříku ze dne 23. 7. 2021. Odvolací soud dospěl v usnesení ze dne 10. 11. 2021, č. j. -52, k závěru, podle něhož věděl-li likvidátor o výsledcích civilních a trestních soudních řízení (což vyplývá z konečné zprávy o likvidaci společnosti), potom „nepředstavuje dovolatelkou předestřený odlišný výklad odůvodnění trestního rozsudku a jeho dopadů skutečnost, která by vyhovění návrhu opodstatnila“. Od citovaného rozhodnutí odvolacího soudu tak k dovolatelkou tvrzené změně nedošlo.

[12] Jelikož bylo řízení zastaveno pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, nemůže být dovolání přípustné ani pro řešení otázky týkající se „existence neznámého majetku společnosti“ podle § 209 o. z., při jejíž formulaci dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. , dovodil, že likvidátor společnosti věděl o předmětných nemovitostech. Dovolatelka se domnívá, že v takovém případě by likvidátor „na základě své povinnosti péče řádného hospodáře musel o takový majetek vést spor“. Rovněž by likvidátor „neměl přikročit k podání návrhu na výmaz společnosti z veřejného rejstříku“.

[13] Přesto pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že uvedenou otázkou se již zabýval v usnesení ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. , přijatém v řízení o předchozím návrhu dovolatelky na zrušení zápisu výmazu společnosti z obchodního rejstříku ze dne 23. 7. 2021. Nejvyšší soud uzavřel, že o předmětné nemovitosti, kvůli nimž nyní dovolatelka navrhuje opětovně zrušit výmaz společnosti z obchodního rejstříku, byl již dříve za účasti společnosti veden spor (řízení vedená u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. a sp. zn. ). Podal-li likvidátor společnosti návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, bylo takové rozhodnutí plně v jeho působnosti. Povinností likvidátora za takové situace totiž bylo, aby posoudil, zda další vedení sporu, a tedy i případné prodloužení likvidace je, vzhledem ke konkrétním okolnostem případu (např. pravděpodobný výsledek sporu, jeho očekávané trvání, sporem vyvolané zvýšení nákladů likvidace apod.), v zájmu společnosti či nikoli. Dospěl-li likvidátor k závěru, že je pro společnost (její věřitele a společníky) výhodnější spor (dále) nevést, a podal-li návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, odpovídá, nepostupoval-li s péčí řádného hospodáře, za škodu způsobenou takovým rozhodnutím věřitelům společnosti nebo jejím společníkům. Tato případná odpovědnost likvidátora však není důvodem k postupu podle § 209 odst. 1 o. z.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 7. 2025

JUDr. Marek Doležal předseda senátu