Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1569/2024

27 Cdo 1569/2024-991

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce prof. MUDr. Zdeňka Zadáka, CSc., bytem v Hradci Králové, Úprkova 679/39, PSČ 500 09, zastoupeného JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 7, Jablonského 640/2, PSČ 170 00, proti žalovanému JUDr. Daliboru Kalcso, bytem v Hradci Králové, Jižní 791/15, PSČ 500 03, zastoupenému Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a, PSČ 140 00, o zrušení smlouvy o koupi akcií, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2024, č. j. -962, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 6. 2023, č. j. -916, zamítl žalobu o zrušení smlouvy o koupi cenných papírů uzavřené dne 24. 4. 2018, na jejímž základě žalobce úplatně převedl na žalovaného (ve výroku blíže specifikované) listinné akcie společnosti M. I. S. a. s., se sídlem v Hradci Králové, Resslova 956/13, PSČ 500 02, identifikační číslo osoby 42195683 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně „do všech jeho výroků, tj. výroku I. i výroku II.“) podal žalobce dovolání.

[4] Nejvyšší soud dovolání směřující proti prvnímu a druhému výroku napadeného rozsudku v části, v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, odmítl jako objektivně nepřípustné podle a , (dále též jen „ “).

[5] Dovolání směřující proti prvnímu výroku napadeného rozsudku v části týkající se věci samé Nejvyšší soud odmítl podle a 2 jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[6] Dovoláním otevřenou otázku „posouzení retroaktivní aplikovatelnosti závěrů rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. na zde řešenou věc, včetně dopadu do legitimního očekávání dovolatele“, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[7] Nejvyšší soud již opakovaně rozhodl, že při výkladu časových účinků judikatury je třeba zásadně vycházet z tzv. incidentní retrospektivity nových právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající řízení, jakož i na případy budoucí. Ačkoliv retrospektivní aplikací nového právního závěru je zasaženo do očekávání, jež dřívější judikatura u svých adresátů mohla vyvolat, opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Nový právní názor musí být vnímán jako retrospektivní působení judikatury, a nikoliv jako retroaktivní působení právních norem. Výjimečné nepoužití nově se prosadivších judikatorních názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimního očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. , ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. , a ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. , nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. , ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. , či v odborné literatuře Kühn, Zdeněk. Prospektivní a retrospektivní působení judikatorních změn. Právní rozhledy, č. 6/2011, s. 191 a násl.). Uvedená konstantní judikatura dovolacího soudu úzce koresponduje s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu (srovnej např. nálezy ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. , ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. ). Tím spíše se závěr o potřebě aplikace nově přijatých judikaturních právních závěrů na všechna probíhající řízení, jakož i na případy budoucí, vztahuje i na případy, kdy jde o první judikaturní právní názor týkající se výkladu konkrétního zákonného ustanovení.

[8] V projednávané věci jsou tak s ohledem na výše uvedené závěry nedůvodné námitky dovolatele, že právní závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 17/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 17/2022“), jsou „nové“, že dovolatel s nimi nemohl ke dni podání žaloby (duben 2019) počítat vzhledem k „nulové judikatuře vyšších soudů k této otázce“, že aplikace vysloveného judikatorního názoru na probíhající řízení je v rozporu s požadavkem na právní jistotu a na ochranu ústavně chráněného principu legitimního očekávání dovolatele a že právní postavení dovolatele a jeho důvěra ve stabilitu práva a jeho výklad je retroaktivní aplikací závěrů R 17/2022 zjevně negativně dotčena.

[9] Nejvyšší soud si je vědom toho, že se princip tzv. incidentní retrospektivity může výjimečně neaplikovat, vyžadují-li to specifické okolnosti případu nebo intenzivnější zájem na ochraně účastníků, kteří např. jednali v důvěře ve správnost dosavadní judikatury, a použití nového právního názoru by vedlo k nepřiměřenému zásahu do jejich ústavně zaručených základních práv a svobod. V posuzovaném případě tomu však takto nebylo, neboť do vydání R 17/2022 nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena otázka, zda lze , (dále též jen „o. z.“), o neúměrném zkrácení aplikovat i na obchody s akciemi. Nebyla zde tedy ani žádná ustálená judikatura dovolacího soudu, která by danou otázku posuzovala odlišně od R 17/2022, a dovolatel tak nemohl jednat v důvěře v dosavadní soudní výklad předmětného zákonného ustanovení.

[10] Dovolání není přípustné ani pro řešení další dovolatelem formulované otázky „výluky aplikace institutu neúměrného zkrácení na převody akcií“, neboť odvolací soud ji posoudil v souladu s R 17/2022, v němž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož úprava neúměrného zkrácení v § 1793 odst. 1 o. z. nedopadá na obchody s akciemi bez ohledu na to, zda tyto akcie byly přijaty k obchodování na některém (evropském) regulovaném trhu. Na přijatém (a v R 17/2022 blíže odůvodněném) závěru přitom Nejvyšší soud nemá důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

[11] Konečně ani námitka dovolatele, že se soudy nezabývaly „meritorně posouzením žalobní argumentace optikou souladu podmínek“ smlouvy o koupi cenných papírů s dobrými mravy podle o. z., nezakládá přípustnost dovolání podle , neboť dovolatel ve vztahu k této námitce nevymezil předpoklad přípustnosti dovolání. V důsledku této vady ( ), jíž dovolatel neodstranil v dovolací lhůtě ( věta první ), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva touto námitkou otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[12] Nad rámec shora řečeného a bez významu pro posouzení přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podotýká, že je tato (poslední) námitka zjevně bezdůvodná, neboť v projednávané věci se dovolatel žalobou domáhal zrušení smlouvy z důvodu neúměrného zkrácení podle § 1793 o. z., a nikoliv určení neplatnosti uvedené smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Nadto z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že nízká kupní cena (není-li v rozporu s cenovými předpisy), pokud byla výsledkem smluvního ujednání účastníků, aniž by uzavření právního úkonu doprovázela (doprovázely), resp. na uzavření smlouvy měla (měly) vliv, i okolnost (okolnosti), v jejímž (jejichž) důsledku by se takové jednání příčilo dobrým mravům, nesleduje nemravný cíl ani nemá nemravný důsledek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. , nebo ze dne 16. 3. 2021, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 80/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. ).

[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 29. 7. 2025

JUDr. Marek Doležal předseda senátu