Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1573/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů Mgr. Ilony Schindlerové a Dipl. Ing. Roberta Gerharda Schindlera, zastoupených JUDr. Tomášem Homolou, advokátem, sídlem U Nikolajky 833/5, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2021 č. j. -114, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. července 2020 č. j. -83 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. března 2020 č. j. -52, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a JUDr. Kamily Mozgové, Ph.D. a JUDr. Miroslava Tenkla, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatelé napadli v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť jsou přesvědčeni, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v a y a , a d. Navrhují, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") ze dne 4. 3. 2020 č. j. -52 bylo na základě žaloby vedlejších účastníků stěžovatelům, jako žalovaným, uloženo vyklidit ve výroku blíže specifikovanou sklepní kóji, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

3. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2020 č. j. -83 byl rozsudek obvodního soudu potvrzen ve výroku ve věci samé a změněn ve výroku o náhradě nákladů řízení a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.

4. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2021 č. j. -114 bylo odmítnuto jejich dovolání proti rozsudku městského soudu.

II.

Argumentace stěžovatelů

5. Stěžovatelé uvádějí, že vedlejší účastníci se předmětné sklepní kóje domáhali s odkazem na kupní smlouvu k zakoupenému bytu, dle které je tato kóje jeho součástí, když se domnívali, že stěžovatelé ji užívají neoprávněně. Stěžovatelé v řízení naopak vysvětlovali, proč se cítí být k používání kóje oprávněni, když se domnívají, že dlouhodobým užíváním došlo k vydržení věcného břemene užívání. Obvodní soud k tomu však pouze stroze uvedl, že užívací právo jako součást vlastnického práva nelze vydržet. Dle stěžovatelů nebyli vedlejší účastníci ani aktivně legitimováni k podání žaloby, když sklepní kóje je společným prostorem a případnou žalobu na vyklizení tak mohlo podat pouze společenství vlastníků. O takovéto aktivní legitimaci se zmiňuje např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012 sp. zn. . S těmito argumenty stěžovatelů, a důkazy, na které v těchto souvislostech odkazovali, se soudy dostatečně nevypořádaly.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a až 92y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

8. Nutno především konstatovat, že je zřejmé, z jakých skutečností soudy při svém rozhodování vyšly, když zejména zohlednily skutečnost, že příslušná sklepní kóje je jednoznačně vymezena jako příslušenství bytové jednotky vedlejších účastníků prohlášením vlastníka z roku 2007 a naopak toto prohlášení nepřiřazuje žádnou sklepní kóji jednotce stěžovatelů. Stěží pak lze, byť stěžovatelé vyjadřují opačný názor, mít pochybnosti o aktivní legitimaci vedlejších účastníků k podání žaloby, když jim jistě nelze upírat možnost použití běžných právních nástrojů k ochraně jejich vlastnických práv. V jisté míře lze přisvědčit stěžovatelům pouze v tom, že bylo vhodné, aby se soudy podrobněji vypořádaly s jimi vznesenou tezí o existenci vydržení užívacího práva. Slabinu odůvodnění v tomto směru nicméně Ústavní soud neshledal být takové intenzity, která by vyžadovala zrušení napadených rozhodnutí, kdy celkově se relevantní (vlastnické) poměry, a to zejména s ohledem na již zmíněné prohlášení vlastníka, jeví být jednoznačné, a argumentace stěžovatelů o tvrzeném vydržení uváděná v řízení ostatně ani nebyla příliš precizní. Co se týče tvrzení stěžovatelů, že soudy se dostatečně nevypořádaly s důkazy, na které odkazovali, lze podotknout, že argumentace stěžovatelů je zde formulována pouze vágně, když v ústavní stížnosti ani sami jasně neoznačují žádný konkrétní důkaz, který by byl pominut, a nerozebírají, proč měl být pro rozhodnutí ve věci klíčový.

9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu