Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1571/2025

-510

USNESENÍ

Společenství vlastníků Místecká 450

,

IČO 27213498, se sídlem v Praze 9, Místecká 450, zastoupeného JUDr. Marií Koričanskou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 9, Lihovarská 1060/12, proti žalované

České republice – Ministerstvu financí

, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, č. j. -479, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 8. 2024, č. j. -449, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od 12. 12. 2017 do zaplacení (výrok I), přičemž ve vztahu k úroku z prodlení z přiznané částky za dobu od 9. 12. 2017 do 11. 12. 2017 žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Zcela tak vyhověl žalobě, jejímž prostřednictvím se žalobce v okamžiku vyhlášení zmíněného rozhodnutí domáhal zaplacení uvedené částky z titulu náhrady nemajetkové újmy, jež mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení o jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 18, odboru výstavby a územního rozhodování, ze dne 30. 10. 2012, č. j. MC18 20503/2012 OVÚR, sp. zn. MC18/443/2012/PVÚR/K1.

2. Městský soud v Praze jako soud odvolací, který ve věci rozhodoval na podkladě odvolání žalované, v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně změnil v jeho vyhovujícím výroku I tak, že ve vztahu k částce 44 250 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, přičemž ve zbývající části tohoto výroku uvedený rozsudek potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a závěrem rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

3. Rozsudek odvolacího soudu, a to v jeho celém rozsahu, napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl jako nepřípustné.

4. Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

5. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. V části, v níž žalobce napadá tu část výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrzen, není toto dovolání subjektivně přípustné. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že k podání dovolání je účastník řízení oprávněn jen tehdy, vznikla-li v jeho poměrech rozhodnutím odvolacího soudu procesní újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Dovolání tudíž může podat jen ten účastník, jehož nároku nebylo zcela vyhověno nebo jemuž byla soudem uložena povinnost (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. ). U potvrzujícího výroku napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, který dopadá na část rozhodnutí soudu prvního stupně, kterou bylo žalobcově požadavku co do částky 55 750 Kč s příslušenstvím vyhověno, však tato podmínka zjevně splněna není.

7. Podle dovolání není podle přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

8. Předmět řízení, stran kterého odvolací soud cestou částečné změny rozsudku soudu prvního stupně žalobu zamítl, je představován pouze částkou 44 250 Kč s příslušenstvím. Dovolání směřující jen proti této části napadeného rozhodnutí tedy není podle citovaného objektivně přípustné, neboť výše jí dotčeného nároku nepřesahuje částku 50 000 Kč, přičemž se v daném případě nejedná o vztah ze spotřebitelských smluv ani o pracovněprávní vztah. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalobce byl odvolacím soudem nesprávně poučen o přípustnosti dovolání, neboť soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovýmto nesprávným poučením založena není (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. ).

9. Dovolání není objektivně přípustné ani v části směřující proti výroku II napadeného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, neboť tak stanoví

10. Nejvyšší soud proto podané dovolání odmítl.

11. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Za situace, kdy žalovaná, která nebyla zastoupena advokátem, nedoložila výši svých hotových výdajů, jedná se o náhradu v paušální výši stanovenou na částku 300 Kč, a to podle a a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 7. 2025

Mgr. Viktor Sedlák

předseda senátu