Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 726/2025

28 Cdo 726/2025-1646

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce J. U., zastoupeného Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2046/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené doc. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. listopadu 2024, č. j. -1582, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

1. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 11. 2024, č. j. -1582, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 28. 12. 2023, č. j. -1408, v části výroku II, v níž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, a v nákladovém výroku IV (výrok II rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Výrokem I přitom odvolací soud zbývající část výroku II rozsudku soudu prvního stupně, v níž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

2. Proti výroku II rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku, zda při uspokojování restitučního nároku žalobce (v režimu , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o půdě“), postupovala liknavě či svévolně v situaci, kdy se bezdůvodně neúčastnil veřejné nabídky pozemků a o své restituční nároky se náležitě nezajímal. Měla za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu. Odkazovala přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015. sp. zn. , ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. , a ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. , ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. , a ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. , potažmo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. .

3. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. K problematice poskytování jiných (náhradních) zemědělských pozemků oprávněným osobám v režimu zákona o půdě lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu – viz dále) o uplatnitelnosti nároku na převod konkrétního pozemku i mimo rámec veřejných nabídek pozemků (§ 11a zákona o půdě) v situaci, kdy stát (dříve Pozemkový fond České republiky, jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 dovolatelka, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) v uvedeném směru řádně neplní svou povinnost tak, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům, a lze-li jeho počínání označit za liknavé, diskriminační či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. ).

6. K uspokojení nároku oprávněné osoby mimo proces veřejných nabídek (§ 11a zákona o půdě) lze tedy přistoupit tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možno postup dovolatelky (dříve jejího předchůdce) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, kdy se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , odkazovaný dovolatelkou, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. ).

7. Zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby a postupu dovolatelky (jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) je především otázkou skutkových zjištění (jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů), s nimiž je pak úzce provázáno i posouzení, byl-li postup dovolatelky (jejího předchůdce) při uspokojování nároku oprávněné osoby stižen některým ze shora uvedených defektů (liknavost, libovůle, svévole či diskriminace) a kdy učiněný hodnotící závěr lze pak v dovolacím řízení přezkoumat toliko v případech, kdyby úvaha soudů nižších stupňů byla nepřiměřená (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. ).

8. Za projev liknavosti a svévole lze podle rozhodovací praxe – kromě nesplnění povinnosti udržovat kvantitativně i kvalitativně dostatečnou nabídku náhradních pozemků (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. ) – považovat i takový postup, kdy stát ztěžuje či znemožňuje uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tedy nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. ) a kdy pak po oprávněné osobě nelze spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. , ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. , či ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. ).

9. Jestliže tedy odvolací soud, vycházeje ze zjištění o dlouhodobém evidování restitučních nároků žalobce a jeho právní předchůdkyně v nesprávné výši (3 911 Kč) a negativním postoji dovolatelky k jejich přecenění, kdy na základě zjevně nesprávné kvantifikace nároku žalobce a jeho právní předchůdkyně (odporující nejen ocenění restitučního nároku – pro každého z nich ve výši 795 731,71 Kč – předkládanému žalobcem na základě znaleckého posudku ze dne 18. 5. 2018, č. 498/6/2018, vypracovaného doc. Ing. Renátou Schneiderovou Heralovou, Ph.D., nýbrž i ocenění – ve výši 620 635,39 Kč pro každou z řečených osob – plynoucímu z oponentního znaleckého posudku ze dne 31. 7. 2019, č. 3319-99/2019, znaleckého u Grant Thornton Valuations, a.s., předkládaného v řízení dovolatelkou) byla žalobci opakovaně odepřena účast ve veřejných nabídkách pozemků (konaných 24. 3. 2018 a 12. 6. 2018) z důvodu nedostatečné výše evidovaného restitučního nároku, a ten se tak ani nemohl domoci uspokojení svého restitučního nároku zákonem zásadně předpokládaným způsobem, dovodil, že dovolatelka při uspokojování žalobcova restitučního nároku postupovala liknavě a svévolně, nejsou jeho konkluze nikterak nepřiměřené ani odporující výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit. K totožným závěrům dospěl ostatně dovolací soud i v jiných skutkově a právně obdobných sporech týchž účastníků řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. ).

10. Dovolatelkou vznášené námitky vůči závěrům soudů nižšího stupně o svévoli a liknavosti žalované, relativizující současně i snahu žalobce o uspokojení nároku, vycházejí pak dílem i z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, v tomto směru překračují způsobilý dovolací důvod ve smyslu věty první (k tomu srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolacím soudem učiněnými skutkovými zjištěními je přitom dovolací soud vázán, oprávněním k jejich přezkumu dle účinné procesní úpravy nadán není a tyto závěry mu v dovolacím řízení nepřísluší revidovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10., ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6., a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17.).

11. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že dovolatelkou předestírané předpoklady přípustnosti podaného dovolání naplněny nebyly ( ).

12. Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i v nákladovém výroku, není v uvedeném rozsahu dovolání přípustné ( ).

13. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

14. V situaci, kdy Nejvyšší soud v přiměřené lhůtě rozhodl o dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelkou současně podaném návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí [ ], jenž tak sdílí osud nepřípustného dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

15. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a k nákladům žalobce, který podal v dovolacím řízení vyjádření, patří odměna advokáta ve výši 4 150 Kč [srov. , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 450 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky), dohromady ve výši 5 021 Kč.

16. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 6. 2025

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu