Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 404/2025

-191

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně JUDr.Jiřiny Lužové, se sídlem v Praze 1, Dušní 866/22, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 44686650, jako insolvenční správkyně dlužnice ERB bank, a. s., v likvidaci, zastoupené JUDr. Alexandrem Césarem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, proti žalované M & A ImmoInvest GmbH, se sídlem ve Vídni, Oppolzergasse 6/10, 1010, Rakouská republika, registrační číslo osoby FN 239646x, zastoupené Mgr. Petrem Mundlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110 00, o vzájemné žalobě o zaplacení 5.000.000 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 10. 2024, č. j. -162, takto:Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

2. Podáním ze dne 8. 12. 2017 uplatnila ERB bank, a. s., v likvidaci, identifikační číslo osoby 28428943 (dále jen „původní žalovaná“), vzájemnou žalobou vůči původní žalobkyni nárok na zaplacení 5.000.000 Kč, jakožto pohledávky vzniklé z důvodu neodkoupení dluhopisů původní žalobkyní.

3. Usnesením ze dne 21. 11. 2017, č. j. -49, vyslovil Obvodní soud pro Prahu 5 svoji místní nepříslušnost (výrok I.) s tím, že věc bude po právní moci usnesení postoupena Městskému soudu v Brně jako místně příslušnému (výrok II.). K odvolání původní žalobkyně Městský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně usnesením ze dne 16. 2. 2018, č. j. -177, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 4. 2018, č. j. -185, určil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy (první výrok), a věc postoupil k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze (druhý výrok).

5. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2018, č. j. -188, bylo určeno, že místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni je Krajský soud v Brně. Vrchní soud v Praze k odvolání původní žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením ze dne 26. 7. 2018, č. j. -194, potvrdil. Dovolání původní žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2020, č. j. -252, odmítnuto.

6. Z důvodu úpadku původní žalované a prohlášení konkursu na její majetek bylo řízení přerušeno. Podáním ze dne 21. 5. 2020 navrhla insolvenční správkyně původní žalované JUDr. Jiřina Lužová (dále též jen „insolvenční správkyně“) pokračování v řízení, čímž se stala účastnicí řízení na straně žalované; přitom odkázala na své podání ze dne 15. 5. 2020, kterým se doplňuje a rozšiřuje vzájemná žaloba.

7. Podáním ze dne 18. 9. 2020 vzala původní žalobkyně původní žalobu zpět a namítla mezinárodní nepříslušnost českých soudů k rozhodnutí o vzájemné žalobě.

8. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 12. 2021, č. j. -272, řízení o původní žalobě pro nezaplacení soudního poplatku zastavil a řízení o vzájemné žalobě vyloučil k samostatnému řízení.

9. Poté Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 10. 2023, č. j. -35, zamítl námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti (výrok I.), připustil změnu vzájemné žaloby v rozsahu podání insolvenční správkyně (nyní žalobkyně) ze dne 15. 5. 2020 ve spojení s podáním ze dne 21. 5. 2020(výrok II.) a uložil insolvenční správkyni předložit soudní překlad listin (výrok III.).

10. K odvolání původní žalobkyně (nyní žalované) do výroku I. posledně uvedeného usnesení soudu prvního stupně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil.

11. Odvolací soud k mezinárodní příslušnosti nejdříve konstatoval, že zásada perpetuatio fori je obecnou zásadou soukromého práva, na jejímž základě zůstává konkrétní soud „v zásadě“ příslušným, i když se v průběhu soudního řízení změní kolizní kritérium, na jehož základě byla příslušnost určena.

12. V návaznosti na to odvolací soud dovodil, že v posuzované věci byla ke dni podání vzájemné žaloby i jejího rozšíření dána mezinárodní příslušnost českých soudů podle čl. 8 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Brusel I bis“), neboť u českých soudů bylo vedeno řízení o žalobě vycházející ze stejných skutečností (smluv) jako vzájemná žaloba. Odvolací soud uzavřel, že tato mezinárodní příslušnost trvá i poté, co bylo řízení o původní žalobě zastaveno (viz odst. 19 až 21 napadeného usnesení).

II. Dovolání

13. Proti usnesení odvolacího soudu podala nynější žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o , (dále jen „“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, a to zda „lze Brusel I bis vykládat tak, že mezinárodní příslušnost soudu pro projednání vzájemné žaloby podle uvedeného ustanovení je zachována i v případě, že řízení o původní žalobě bylo zastaveno pro nesplnění podmínek řízení (nezaplacení soudního poplatku), a nadto byla původní žaloba žalobkyní vzata zpět“, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla řešena.

14. Dovolatelka nesouhlasí s výkladem čl. 8 odst. 3 Brusel I bis, jak jej učinil odvolací soud, jelikož „primárním účelem čl. 8 odst. 3 Brusel I bis je umožnit společné projednání věcně souvisejících nároků vznesených jednotlivými protistranami a zabránění vydání vzájemně neslučitelných rozhodnutí“, přičemž „důvod mezinárodní příslušnosti českých soudů projednat vzájemný návrh po zastavení řízení o původní žalobě odpadl“. Opačný výklad je podle názoru dovolatelky v rozporu se základním principem Brusel I bis, podle kterého je obecně příslušným soud v místě bydliště (resp. sídla) žalovaného.

15. K tomu dovolatelka namítá, že čl. 8 odst. 3 Brusel I bis dosud nebyl předmětem výkladu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), pročež navrhuje předložení předběžné otázky SDEU.

16. Dospěje-li dovolací soud k závěru, že není povinný podat předběžnou otázku SDEU, dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, zrušil a řízení zastavil.

III. Přípustnost dovolání

17. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle ; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

18. Dovolání je podle přípustné pro řešení dovolatelkou formulované otázky výkladu Brusel I bis, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla řešena.

IV. Důvodnost dovolání

19. Podle čl. 4 odst. 1 Brusel I bis nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

20. Podle čl. 5 odst. 1 Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly.

21. Podle čl. 8 odst. 3 Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být též žalována, jedná-li se o vzájemnou žalobu, která se týká stejné smlouvy či stejné skutečnosti jako původní žaloba, u soudu, u něhož byla podána původní žaloba.

22. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu a SDEU se k pravidlům zakládajícím zvláštní příslušnost podává, že:

1) Článek 6 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Brusel I.“), se použije, když žaloby podané proti různým žalovaným mají souvislost při svém podání, to znamená, je-li účelné je vyšetřit a rozhodnout o nich společně, aby se zabránilo možnosti dojít v oddělených řízeních k protichůdným soudním rozhodnutím, aniž by bylo krom toho nezbytné zvlášť zjistit, že žaloby nebyly podány s jediným cílem odejmout některého z žalovaných soudům členského státu, kde má bydliště nebo sídlo (rozsudek SDEU ze dne 11. 10. 2007, ve věci C-98/06, Freeport plc proti Olle Arnoldsson).

2) Článek 6 odst. 1 Brusel I. musí být vykládán v tom smyslu, že pravidlo koncentrace příslušnosti v případě více žalovaných, které je stanoveno v tomto ustanovení, lze uplatnit na žaloby směřující k určení, že podniky, které se na jediném a trvajícím porušení zákazu kartelových dohod stanoveném v unijním právu, jež bylo konstatováno rozhodnutím Evropské komise, podílely ze zeměpisného a časového hlediska odlišným způsobem, jsou povinny společně a nerozdílně nahradit škodu a v této souvislosti předložit informace, a to i v případě, že žalobce vzal žalobu zpět vůči jedinému z žalovaných, který má bydliště nebo sídlo v členském státě, kde má sídlo soud, u něhož bylo zahájeno řízení, ledaže by byla prokázána existence tajné dohody mezi žalobcem a uvedeným spolužalovaným uzavřené s cílem uměle vytvořit nebo zachovat podmínky pro použití uvedeného ustanovení v době podání této žaloby (rozsudek SDEU ze dne 21. 5. 2015, ve věci C-352/13, Cartel Damage Claims Hydrogen Peroxide SA (CDC) proti Evonik Degussa GmbH a dalším).

3) Nařízení Brusel I bis nahradilo dříve účinné nařízení Brusel I. Zejména tam, kde nedošlo k obsahové změně jednotlivých článků, je i při aplikaci nařízení Brusel I bis nadále použitelná judikatura Nejvyššího soudu a SDEU vážící se k nařízení Brusel I. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.).

23. Ačkoli se citovaná judikatura SDEU zabývá článkem 6 odst. 1 Brusel I., tedy pravidlem koncentrace příslušnosti v případě více žalovaných, lze z ní dovodit výkladová pravidla pro aplikaci ustanovení nařízení Brusel I., jakož i Brusel I bis, o zvláštní příslušnosti soudu, která se uplatní vedle příslušnosti obecné, určené podle místa bydliště či sídla žalovaného.

24. Jak stanoví preambule nařízení Brusel I bis, kromě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a podanou žalobou nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti. Existence této úzké vazby by měla posílit právní jistotu a předejít možnosti, aby žalovaný byl žalován v řízení před soudem členského státu, jehož příslušnost nemohl rozumně předpokládat. To je důležité zejména ve sporech týkajících se mimosmluvních závazků, které vyplývají z porušení práva na soukromí a práv na ochranu osobnosti, včetně pomluvy (viz bod 16 preambule).

25. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že rozhodným okamžikem pro určení mezinárodní a místní příslušnosti soudu na základě pravidel o zvláštní příslušnosti je okamžik podání žaloby. To, že žaloba (na jejímž základě byla zvláštní příslušnost soudu k projednání vzájemné žaloby určena) je žalobcem vzata zpět poté, kdy bylo řízení u daného soudu zahájeno, nemá za následek zánik (jednou určené) mezinárodní a místní příslušnosti.

26. Z výše uvedeného je zřejmé, že zásada perpetuatio fori se uplatní také v unijním právu, což v projednávané věci ve vztahu k čl. 8 odst. 3 Brusel I bis znamená, že pro určení mezinárodní příslušnosti českých soudů je při podání vzájemné žaloby rozhodující, že byly dány podmínky zakládající mezinárodní a místní příslušnost v době jejího podání. O tom v řízení nebylo sporu.

27. Závěr odvolacího soudu, podle něhož jsou k projednání a rozhodnutí o vzájemné žalobě příslušné české soudy, jelikož byly příslušné v řízení o původní žalobě, přičemž zpětvzetí původní žaloby a zastavení řízení (pro nezaplacení soudního poplatku) v tomto rozsahu nemá na – v souladu s článkem 8 odst. 3 Brusel I bis založenou – mezinárodní příslušnost žádný vliv, je tak zcela v souladu s judikaturou SDEU.

28. Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud v řízení neshledal ani vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání podle zamítl.

29. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že není povinen (jak se dovolatelka mylně domnívá) položit SDEU v dovolání předestřenou předběžnou otázku.

30. Existuje-li totiž ustálená judikatura SDEU k dané otázce nebo rozsudek SDEU týkající se v zásadě identické otázky (jedná se o tzv. acte éclairé), tato povinnost národní soud, proti jehož rozhodnutí nelze podat opravný prostředek, nestíhá [srov. rozsudek SDEU ze dne 6. 10. 1982, ve věci C-283/81, Srl CILFIT a Lanificio di Gavardo SpA proti Ministero della sanità, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.].

31. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 5. 2025

JUDr. Filip Cileček předseda senátu