Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 440/2025

22 Cdo 440/2025-418

USNESENÍ

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud Plzeň-sever (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 12. 2023, č. j. -299, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. XY o výměře 83 m2 a pozemku parc. č. XY o výměře 9 m2, obou v katastrálním území XY, vymezených geometrickým plánem číslo 754-21/2021, vypracovaným V. H., XY, dne 12. 5. 2021, schváleným Katastrálním úřadem XY, Katastrální pracoviště XY, dne 17. 5. 2021, pod č. PGP-419/2021-407, a rozhodl o nákladech řízení.

2. Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 9. 2024, č. j. -378, změnil nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně (výrok II), ve výroku I rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o , , („ “) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud se při svém rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky dobré víry žalobce a dále při řešení otázky, zda projev vůle v písemné darovací smlouvě je třeba přednostně vykládat s ohledem na geometrický plán, který je její nedílnou součástí, nebo je třeba zjistit význam projevu vůle podle úmyslu jednajícího. Úvahu odvolacího soudu o absenci jeho dobré víry považuje za zjevně nepřiměřenou, stejně jako úvahu při výkladu projevu vůle. Za vadu řízení považuje „rozpor skutkového zjištění, k němuž oba soudy nižšího stupně dospěly“.

4. K posouzení dobré víry držitele odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , , , , , a .

5. Má za to, že není běžné, aby v souvislosti s polohopisným plánem společnosti ČEZ Distribuce, a.s. a zastavovacím plánem zkoumal žalobce své vlastnické právo, neboť jejich účelem nebylo posouzení právních vztahů k pozemku parc. č. XY a žádný ze zpracovatelů jej o nesrovnatelnostech ve vlastnických hranicích neinformoval. Žalobce není vlastníkem tam uvedeného sloupu elektrického vedení, nemusel mu tedy věnovat pozornost. Naopak mohl oprávněně očekávat, že by jej případně upozornil na nedostatek v držbě vlastník pozemku parc. č. XY. Sloupy elektrického vedení navíc nejsou v dotčených plánech zakresleny vždy na stejném místě. Připlocení nebylo možné rozpoznat ani z katastrální mapy. Nepřiměřený je podle žalobce i skutkový závěr, že znal detailně místní situaci dlouhá léta před uzavřením smlouvy. V době výstavby plotu chodil do učení, později byl na vojně a do místa moc nejezdil. K okamžiku uzavření darovací smlouvy v roce 2008 vycházel z toho, že nabývá pozemek parc. č. XY v rozsahu stávajícího oplocení tak, jak jej po dlouhou dobu předtím užívala jeho matka. Držba pozemku parc. č. XY nebyla zpochybňována a dobrou víru nevylučuje ani jeho výměra, omyl žalobce, že mu připlocená část patří, byl proto omluvitelný.

6. Při výkladu vůle matky a sestry žalobce, kterou projevily uzavřením darovací smlouvy v roce 1990, se měl odvolací soud odchýlit od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , a , když nezkoumal úmysl smluvních stran a nedal přednost skutečnému stavu před stavem evidovaným. Úmyslem smluvních stran bylo darování v rozsahu vymezeném plotem v terénu, nikoli podle geometrického plánu, který byl součástí darovací smlouvy. Darování pozemku parc. č. XY s pozemkem parc. č. XY, který byl za plotem, by ani nedávalo smysl. Proto když matka převedla na žalobce vlastnické právo v rozsahu, v jakém jí zbýval po rozdělení geometrickým plánem, převedla na žalobce i pozemek parc. č. XY.

7. Navrhoval, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.

8. Dovolání není přípustné.

9. Podle , , (dále jen „ “) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

10. Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

K posouzení dobré víry žalobce

11. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný nemohl nabýt pozemek parc. č. XY (řádným) vydržením, neboť již v době, kdy sousední pozemek nabyl darováním od své matky, mu byly známy skutečnosti, pro které nemohl být v dobré víře, že je vlastníkem připloceného pozemku parc. č. XY.

12. V řízení o posouzení oprávněnosti držby jsou často dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit jak dobrou víru, tak její nedostatek. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. , dostupné, stejně jako dále uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).

13. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že „za situace, kdy pozemek parc. č. XY byl opakovaně v mapách, na koordinačních plánech, náčrtech, situačních plánech a polohopisných plánech zakreslován tak, že na něm, anebo ještě na pozemku parc. č. XY byl zobrazován sloup elektrického vedení, o němž žalobce při místní znalosti věděl, že ho má zaplocený, mohl a měl žalobce při běžné pečlivosti a obezřetnosti rozpoznat, že drží část cizího pozemku parc. č. XY“. Dodal, že s tím koresponduje i výpověď sestry žalobce o tom, že v rámci rodiny (včetně žalobce) věděli, že cesta byla zakreslena na pozemku parc. č. XY, ačkoli byla připlocena k pozemku parc. č. XY. Skutkový závěr, že žalobce si byl po celou dobu držby pozemku parc. č. XY vědom absence vlastnického práva k připlocenému pozemku parc. č. XY, proto považoval za správný.

14. Nejvyšší soud již několikrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. , publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

15. Úvahu odvolacího soudu o nedostatku dobré víry žalobce ve vlastnictví pozemku parc. č. XY nepovažuje dovolací soud za nepřiměřenou ani za nedostatečně odůvodněnou. Nejde navíc o úvahu založenou na posouzení omluvitelnosti omylu žalobce, ale na skutkovém zjištění, že žalobce si byl po celou dobu vědom toho, že vlastníkem tohoto pozemku není.

16. Dovolací soud pro úplnost dodává, že uplynula-li vydržecí doba později než 31. 12. 2013, je třeba vydržení posuzovat podle , . K řádnému vydržení je tak třeba držba poctivá, pravá, a s jistým zjednodušením i „řádná“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. ). K řádnému vydržení by proto v dané věci nepostačovala poctivá (oprávněná) držba spolu s uplynutím desetileté vydržecí doby. Držba žalobce by navíc musela být založena na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou ( , ).

K výkladu vůle při uzavření darovací smlouvy

17. Dovolání není přípustné ani pro otázku výkladů vůle smluvních stran darovací smlouvy.

18. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Ten přitom neuvěřil výpovědi sestry žalobce o tom, jaká byla její dohoda s její matkou o předmětu darování (tedy že úmyslem bylo darovat jí pozemek v menším rozsahu, než to odpovídalo geometrickému plánu připojenému k darovací smlouvě, a později žalobci darovat zbývající část pozemku), neboť tato výpověď nekorespondovala s ostatními provedenými důkazy. Těmito skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán a není oprávněn je v dovolacím řízení jakkoliv přezkoumávat (viz a contrario). Odvolací soud vycházel při svém rozhodnutí ze zjištění, že vůle smluvních stran darovací smlouvy se nelišila od vůle, která byla v darovací smlouvě jasně a určitě projevena. Rozhodnutí odvolací soudu tedy není založeno na řešení otázky, zda upřednostnit písemné znění smlouvy o převodu nemovité věci před skutečnou vůlí smluvních stran.

19. Je třeba dodat, že k nabytí vlastnictví žalobce k nemovité věci mohlo na základě darovací smlouvy z roku 2008 dojít až vkladem do katastru nemovitostí ( , ). I kdyby tedy matka žalobce skutečně převedla na sestru více, než obě zamýšlely, a pozdější darovací smlouvou měla v úmyslu převést na žalobce větší část zemského povrchu, než odpovídalo pozemku parc. č. XY po oddělení pozemku parc. č. XY geometrickým plánem, došlo k vkladu vlastnického práva, a tedy k účinnému nabytí vlastnictví jen ve vztahu k pozemku parc. č. XY tak, jak byl v katastru nemovitostí evidován (v rozsahu odpovídajícím geometrickému plánu).

20. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným, podle je odmítl.

21. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 4. 2025

Mgr. David Havlík předseda senátu