Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 525/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele A. P., nyní ve vazbě ve věznici Plzeň-Bory, zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. -13392 ze dne 21. prosince 2021 a Krajského soudu v Plzni č. j. -13363 ze dne 8. listopadu 2021, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Plzni (dále jen "soud prvního stupně") napadeným usnesením ponechal stěžovatele ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Vrchní soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") svým usnesením stížnost stěžovatele zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá, že o jeho vazbě rozhodoval vyloučený orgán.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje okolnosti předmětného řízení. Rozsudkem soudu prvního stupně č. j. -12707 ze dne 13. ledna 2021 byla schválena dohoda o vině a trestu mezi stání zástupkyní a některými obžalovanými a ve skutkových větách je uvedeno i jméno stěžovatele. Podle stěžovatele je z toho zřejmé, že soud prvního stupně učinil závěr o jeho vině již před ukončením řízení ve věci. V reakci na to dne 1. září 2021 v průběhu hlavního líčení podal návrh na vyloučení soudců senátu 5 T i státní zástupkyně z projednávání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. . O námitce rozhodl soud prvního stupně při hlavním líčení usnesením č. j. -13297 tak, že předseda senátu ani přísedící nejsou z projednávání věci vyloučeni. Následnou stížnost zamítl stížnostní soud usnesením č. j. -13306 ze dne 16. září 2021 jako neopodstatněnou. Stěžovatel poté podal ústavní stížnost, kterou soudce zpravodaj usnesením

sp. zn.

ze dne 3. prosince 2021 odmítl jako nepřípustnou, s tím, že stěžovateli nic nebrání uplatnit tuto námitku v případné ústavní stížnosti proti meritornímu rozhodnutí.

4. S ohledem na uvedené sdělení Ústavního soudu stěžovatel, který je nadále přesvědčen, že soud prvního stupně rozhodl v nesprávném obsazení, brojí proti rozhodnutí o ponechání ve vazbě. Stížnostnímu soudu pak vytýká, že odmítl jeho řádně uplatněnou námitku bez srozumitelné argumentace. Proto stěžovatel navrhuje zrušení napadených usnesení v přesvědčení, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a 2 a v d (dále jen " ").

5. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad i aplikace jiných než ústavních předpisů, je záležitostí obecných soudů, které posuzují, zda jsou dány podmínky pro aplikaci konkrétního právního institutu a které jsou povinny své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnit. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu jen při porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole. Vazba je zajišťovacím nástrojem určeným k dosažení účelu trestního řízení a její využití není rozhodováním o vině či nevině obviněného. Jelikož řízení je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) důsledků, je nutno rozhodnutí o vazbě náležitě odůvodnit (§ 68 odst. 1 trestního řádu) konkrétními skutečnostmi [viz například nález

sp. zn.

ze dne 21. ledna 2014 (N 6/72 SbNU 83) či usnesení

sp. zn.

ze dne 25. února 2020 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz)].

6. V projednávaném případě stěžovatel založil svoji argumentaci (opakovaně) na svém nesouhlasu s rozhodnutími, jimiž nebyli vyloučeni soudci rozhodující v jeho věci. Stěžovatel tedy nepředkládá argumentaci proti důvodům vazby, ale jen proti složení soudu, přestože o této jeho námitce bylo rozhodnuto řádným a zákonem předvídaným postupem. Jestliže nebyli soudci vyloučeni z projednávání věci a rozhodli s ohledem na zákonem stanovené lhůty o vazbě odpovídajícím způsobem, který nezpochybňuje ani stěžovatel, je jeho ústavní stížnost nutno chápat jen jako prostý nesouhlas s rozhodnutím, který není způsobilý založit důvodnost ústavní stížnosti. Stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje protizákonnost stíhání či (zatímního) zbavení osobní svobody ( a 2 y), rozhodoval-li o jeho vazbě obecný soud ( y) a stěžovatel měl (a využil) možnost soudního přezkumu rozhodnutí ( y), ani žádnou okolnost, která by svědčila o zásahu do jeho základních práv a svobod.

7. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu