Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3662/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele T. L., t. č. ve Vazební věznici Břeclav, P.O.BOX 74, právně zastoupeného JUDr. Mgr. Markem Orságem, advokátem se sídlem Národní třída 300/24, Hodonín, proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně č. j. -7 ze dne 16. 9. 2019 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -17 ze dne 3. 10. 2019, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, když tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle , 2 a 5 d.

2. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že byl policejním orgánem obviněn ze zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a to usnesením o zahájení trestního stíhání č. j. KRPT-147644- 247/TČ-2019-070072 ze dne 13. 9. 2019. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podal dne 15. 9. 2019 u Okresního soudu v Hodoníně návrh na vzetí stěžovatele do vazby z důvodů § 67 písm. a) a c) tr. řádu. Dne 16. 9. 2019 proběhlo vazební zasedání, na němž soudce rozhodl napadeným usnesením o vzetí stěžovatele do vazby z důvodů § 67 písm. a, c) tr. řádu. Krajský soud v Brně pak stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení zamítl.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že usnesení o vzetí stěžovatele do vazby je pouze vágně odůvodněno a bez uvedení konkrétních skutečností. Soud řádně nepřezkoumal dosud zjištěné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal stěžovatel.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení . Uvedené ustanovení dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyla porušena ústavní práva účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno ústavně souladně a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

5. Ústavní soud v minulosti opakovaně konstatoval, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Je tedy přirozené, že je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) ohledně důsledků, jež mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Vazbu je však nutno náležitě odůvodnit konkrétními skutečnostmi, jež naplňují její zákonné důvody (§ 68 odst. 1 tr. řádu). Trestní řád to vyjadřuje slovy, že musí být naplněna důvodná obava, že nastanou okolnosti, pro něž lze vazbu uvalit (§ 67 tr. řádu), resp. že rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno skutkovými okolnostmi (§ 68 odst. 1 věta druhá tr. řádu).

6. Posuzování, zda je vazba nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jiným způsobem ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení, je věcí především obecných soudů (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 10. 2019, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud není vrcholným článkem soustavy obecných soudů, nýbrž je orgánem ochrany ústavnosti ( y) a jeho úkolem je přezkoumávat rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi byla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Posláním Ústavního soudu není plnit funkci instančního přezkumu rozhodnutí obecných soudů [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]; jeho zásah do činnosti obecných soudů v tzv. vazebních věcech je možný jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem, nebo jsou-li tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku [viz nález

sp. zn.

ze dne 12. 12. 2005 (N 225/39 SbNU 379)].

7. Námitky stěžovatele materiálně zpochybňují důvodnost rozhodnutí o vzetí jeho osoby do vazby a jejich prostřednictvím stěžovatel Ústavní soud žádá, aby napadená rozhodnutí podrobil detailnímu věcnému přezkumu. K zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů však není důvod. Obecné soudy srozumitelně a náležitě vysvětlily, proč shledaly vzetí stěžovatele do vazby nezbytným; své závěry přitom založily na konkrétních skutečnostech. Podle rozhodujících soudů z dosavadního způsobu života stěžovatele, který byl již v minulosti trestně stíhán a odsouzen, je zjevné, že na něj

předchozí odsouzení neměla nejmenší výchovný vliv. Trestné činnosti se dopouští opakovaně, a to i poté, co již byl odsouzen pro v zásadě totožnou trestnou činnost. Osoba stěžovatele tak podle soudů s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životnímu stylu, rozsahu trestné činnosti, pro kterou je stíhán, a době páchání trestné činnosti, neskýtá záruku toho, že by v případě jeho propuštění ze zadržení na svobodu, byl schopen svým slibům dostát a vést řádný život. Soudy též uvedly, že trestná činnost je evidentně nepostradatelným zdrojem příjmu stěžovatele, proto je u něj dán důvod vazby uvedený v ustanovení § 67 písm. c) tr. řádu, kdy účelu vazby v tuto chvíli není možno dosáhnout jiným opatřením, neboť je zde důvodná obava, že by v případě jeho propuštění na svobodu v páchání trestné činnosti pokračoval, resp. se jí dopouštěl i nadále. Rovněž je zde dán důvod vazby uvedený v ustanovení § 67 písm. a) tr. řádu, neboť vzhledem k vysoké sazbě trestu odnětí svobody, kterou je stěžovatel aktuálně ohrožen (konkrétně 10-18 let) také hrozí, že se bude chtít trestnímu stíhání vyhnout, příp. podstatným způsobem mařit průběh trestního řízení.

8. Ústavní soud považuje odůvodnění napadených rozhodnutí za dostatečná; o vazbě rozhodovaly oprávněné orgány na základě zákonných důvodů a v zákonných lhůtách. K porušení práva na osobní svobodu přitom nemůže dojít tím, že orgán nadaný pravomocí rozhodovat o vazbě vyhodnotí okolnosti tak, že na stěžovatele vazbu skutečně uvalí. Odůvodnění obou napadených rozhodnutí proto nelze vyhodnotit tak, že by bylo v extrémním rozporu s požadavky plynoucími z ústavního pořádku.

9. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Ústavní soud též dodává, že o návrhu na přednostní projednání věci pro její naléhavost podle samostatně nerozhodoval, neboť k takovému důvodu neshledal relevantní důvod.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu