Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1682/2024

33 Cdo 1682/2024-237

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Miroslavy Balounové, se sídlem v Choceradech, Vestec 9 (identifikační číslo 693 60 022), zastoupené Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, proti žalované AGROPOL Mikulov, spol. s r.o., se sídlem v Mikulově, Jiráskova 1246/13 (identifikační číslo 494 44 166), zastoupené JUDr. Kateřinou Pavlíkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 843/4, o povinnosti vyúčtovat zálohy, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2024, č. j. -198, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 4. 4. 2022, č. j. -154, Okresní soud v Břeclavi zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala splnění povinnosti žalované zhotovit vyúčtování zálohových plateb ve výši 7 250 000 Kč na výsadbu a nákup nových vinic, které žalobkyně poskytla žalované v období od 22. 7. 2004 do 31. 12. 2006, a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 63 877,64 Kč.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 1. 2024, č. j. -198, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, změnil je ve výroku o nákladech řízení co do výše (29 748,90 Kč) a žalované přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 4 356 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalobkyně ani po výzvě a poučení podle neprokázala, že v polovině roku 2004 uzavřela ústní formou s žalovanou smlouvu o spolupráci při výsadbě nových vinic, která měla trvat do roku 2014, kdy se předpokládalo dosažení potřebné kvality produkce vinic. Od roku 2015 – podle tvrzení žalobkyně – jí měla žalovaná za polovinu obvyklé ceny dodávat veškerou úrodu hroznů a polovina měla být hrazena z již poskytnutých peněžních prostředků na výsadbu; žalovaná se ve smlouvě zavázala vyúčtovat zálohové platby poskytnuté žalobkyní na výsadbu a nákup nových vinic od 22. 7. 2004 do 31. 12. 2006 ve výši 7 500 000 Kč. I kdyby byla prokázána existence smluvního závazku žalované vyúčtovat zálohové platby, bylo by – argumentuje odvolací soud – právo uplatněné žalobou promlčeno ( , 2, , a , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů).

Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Žalovaná se ve vyjádření s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Spatřuje-li žalobkyně, která z provedených důkazů dovozuje jí tvrzený obsah ústní smlouvy, naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle v řešení otázky hodnocení důkazů (listin, výpovědí svědků R. B., J. L., E. B. a výpovědi jednatele žalované O. F.), pomíjí, že samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v / / není možné úspěšně napadnout dovolacím důvodem uvedeným v (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 108/2011, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Pro hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti (věrohodnosti) zákon nepředepisuje formální postup a ani neurčuje váhu jednotlivých důkazů tím, že by některým důkazům přiznával vyšší pravdivostní hodnotu, nebo naopak určitým důkazním prostředkům důkazní sílu zcela nebo zčásti odpíral. Ustanovení ponechává postup při hodnocení důkazů úvaze soudu. Proces dokazování i proces hodnocení důkazů je věcí nalézacího soudu, příp. odvolacího soudu, do něhož dovolacímu soudu zásadně nepřísluší zasahovat, pokud obecné soudy postupují v hranicích vymezených zásadou volného hodnocení důkazů a jestliže nelze mezi vyslovenými skutkovými závěry a provedenými důkazy konstatovat extrémní rozpor, nepodloženost závěrů provedenými důkazy, popřípadě libovůli obecných soudů, která pojmově vylučuje spravedlivost soudního řízení ve smyslu , resp. článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. , rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. , a ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2022, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. , ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. ). O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle , se v posuzovaném případě nejedná (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. , a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. , ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. ).

Pro dovolatelkou kritizovaný výsledek soudního řízení není podstatné zodpovězení právní otázky promlčení žalobou uplatněného práva, neboť skutkový závěr o neunesení důkazního břemene jí logicky předchází.

Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

K namítaným vadám řízení, které – pokud by jimi bylo řízení skutečně zatíženo – mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( , věta druhá ) přihlédnout nelze, není-li (jako v projednávané věci) dovolání přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 25. 3. 2025

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu