Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2794/2024

-303

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobců a) J. H., b) R.H., c) F. H., a d) V. H., zastoupených JUDr. Gabrielou Lyžbickou, LL.M., advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Smetanova 834/16, proti žalované Dynamic Invest Group a. s., se sídlem v Praze 1, Bílkova 863/17, IČO 27528961, zastoupené Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem v Mělníku, Husova 48/4, o zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím a vzájemném návrhu žalované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. -209, takto:

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 28. 6. 2022, č. j. -209, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soudu prvního stupně) ze dne 21. 6. 2021, č. j. -159, jímž uložil žalované zaplatit žalobcům částku 150 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, zamítl vzájemný návrh žalované na zaplacení částky 78 350 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

2. Dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), neboť dovoláním zpochybněnou otázku započtení plnění na dlužné nájemné podle zásady priority nebo proporcionality posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

3. Předně je třeba zdůraznit, že námitkami, jimiž dovolatelka zpochybňuje správnost a úplnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v Právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem tak zpochybňuje prostřednictvím skutkových námitek (zejména ve vztahu k závěrům o zaplacení nájemného). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu jejich volného hodnocení zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Jen pro úplnost lze uvést, že odvolací soud provedl všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci, své závěry pečlivě odůvodnil a jeho skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad.

4. Rovněž vytýká-li odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou (tím, že nevyzval žalobce k doplnění žalobních tvrzení), uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ; k vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (- 238a ).

5. Dovolatelka vztáhla vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( - 238a ), k otázce, na které dlužné nájemné měly být použity dílčí úhrady nájemného, přičemž měla za to, že tato otázka byla odvolacím soudem posouzena v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (konkrétně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. ).

6. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v oblasti občanskoprávních vztahů vyplývá, že v případě, že poskytnuté plnění nestačí na vyrovnání všech dluhů u téhož věřitele a že dlužník při plnění neurčil, který z více dluhů (popřípadě v jaké části) chce vyrovnat, pak při úvaze, který z dluhů byl za této situace vyrovnán, lze vycházet – obecně vzato – buď ze zásady priority (přednostního vyrovnání některého z více dluhů, založeného například na době jejich splatnosti, na úrovni jejich zajištění, na jejich povaze apod.) nebo ze zásady proporcionality (poměrného vyrovnání všech dluhů); nemůže-li se uplatnit zásada priority, neboť pravidla stanovená pro přednostní vyrovnání dopadají na více dluhů, je třeba postupovat – jak je zřejmé z povahy věci – podle zásady proporcionality. Případná vůle věřitele, na který z více dluhů si plnění započte, tak nemá žádnou právní relevanci. (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. , ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. ).

7. Aplikace shora uvedených závěrů musí odpovídat okolnostem jednotlivého případu. V posuzované věci přitom veškeré nároky uplatněné žalobci byly nároky z dlužného nájemného, šlo tedy o nároky shodné povahy. Dospěl-li odvolací soud na základě nezpochybnitelného skutkového stavu k závěru, že neuvedla-li žalovaná jako dlužnice při plnění dluhu, k úhradě kterého z více dluhů její plnění směřuje, uhradí se tím dluh nejdříve splatný podle zásady priority, od ustálené judikatury dovolacího soudu se neodchýlil. Odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. , není případný, neboť toto rozhodnutí řeší otázku pořadí uspokojování příslušenství peněžitého dluhu z půjčky ve vztahu k jistině; nadto se k výše předestřené judikatuře též přihlásilo.

8. Za této situace Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

9. Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovolání podává „proti všem výrokům“ rozsudku odvolacího soudu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti výroku, jímž byl potvrzen zamítavý výrok soudu prvního stupně o vzájemném návrhu žalované a proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedeným výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc proti výroku o nákladech řízení by ani nebylo přípustné [ ].

10. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu z 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o ryze formálním a blíže neodůvodněném návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti/právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li (jako v tomto případě) splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku – (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 9. 2017, sp. zn. , či z 3. 10. 2017, sp. zn. ).

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 24. 3. 2025

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu