Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 463/2024

23 Cdo 463/2024-483

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně NanoTrade s.r.o., se sídlem ve Frýdku-Místku, Ostravská 1551, identifikační číslo osoby 45307971, zastoupené JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem v Ostravě, Mojmírovců 805/41, proti žalovanému J. D., zastoupenému Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 1447/10, pro 238.683,08 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 10. 2023, č. j. -452, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 11. 2023, č. j. -457, takto:

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou proti žalovanému domáhala zaplacení 238.683,08 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty za nesplnění povinnosti dodat v ujednaném čase prototyp běžkařského a skokanského simulátoru.

2. Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 11. 2022, č. j. -394, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III).

3. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 10. 2023, č. j. -452, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 11. 2023, č. j. -457, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle , (dále jen „ “), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle

5. K dovolání se žalovaný vyjádřil tak, že je považuje za nedůvodné a navrhuje, aby bylo odmítnuto.

6. Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. ).

7. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou dle , Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné.

8. Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá do všech výroků, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výrokem o nákladech řízení se proto dovolací soud nezabýval.

9. Dle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

10. Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

11. Přípustnost dovolání dle není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v skutečně splněna jsou.

12. Dovolatelka namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to v otázce dokončení a předání díla v případě, že dílo má vady. Konkrétně se odvolací soud v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2020, sp. zn. , dle dovolatelky nezabýval tím, zda vady, které předmět díla měl, jsou vadami, které nebrání dílu sloužit svému účelu.

13. Nejvyšší soud již v minulosti opakovaně vyložil, že smluvní pokutou lze zajistit jakoukoliv právní povinnost, která se může týkat peněžitého nebo jiného plnění (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. , ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. , ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 25. 2. 2021, ). Je věcí autonomie vůle smluvních stran, jaká právní povinnost je smluvní pokutou zajištěna či utvrzena (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. ).

14. V nyní posuzované věci odvolací soud uvedl, že „ujednáním o smluvní pokutě byla utvrzena smluvně převzatá povinnost žalovaného dodat předmět plnění, tedy – zprovozněné zařízení v místě plnění – ve lhůtě do 30. 6. 2017“ s tím, že odvolací soud současně sdílí i argumentaci žalovaného, že takto smluvní pokuta neutvrzovala povinnost dodat předmět plnění zcela prostý vad. Vyplynulo-li z dokazování, že předmět plnění byl v dohodnutém – zprovozněném stavu – dodán (i předveden), pak žalobkyni dle odvolacího soudu nárok na smluvní pokutu nemohl vzniknout. Dovolací soud je přitom skutkovými zjištěními odvolacího soudu vázán.

15. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud učinil závěr, že smluvní pokutou si strany neutvrdily povinnost zhotovitele dokončit dílo (v režimu , , dále též jako „o. z.“), nýbrž autonomně smluvně ujednanou povinnost (s režimem nezávislým na zákonné úpravě provedení díla, tedy jeho dokončení a předání) dodat předmět plnění ve zprovozněném stavu. Pro posouzení, zda byla splněna povinnost utvrzená smluvní pokutou, tedy bylo podstatné, zda byl předmět plnění dodán ve „zprovozněném stavu“, nikoliv zda byla předvedena způsobilost díla sloužit svému účelu.

16. Z uvedeného vyplývá, že na řešení otázky, zda kvůli vadám dílo nemohlo sloužit svému účelu, napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání přitom dle je skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ). Protože tato podmínka splněna není, uvedená otázka přípustnost dovolání nezakládá.

17. Nejvyšší soud zároveň pro úplnost doplňuje, že dovolatelka neuvádí žádné námitky ve vztahu k výkladu právního jednání a závěru odvolacího soudu o tom, která povinnost byla smluvní pokutou utvrzena. Touto otázkou se proto Nejvyšší soud nezabýval, neboť není oprávněn si otázku přípustnosti vymezit sám. Takovým postupem by totiž porušil základní procesní zásady, na nichž je dovolací řízení založeno, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. ).

18. Dovolatelka dále s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (nálezy ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , a ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. ) namítá, že závěry odvolacího soudu jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, neboť z výkladu smlouvy je dle jejího názoru zřejmé, že simulátor měl být žalovaným dodán včetně dokumentace. Pokud žalovaný žalobkyni nepředal dokumentaci k simulátoru (respektive ji dodal později než samotný simulátor), dostal se do prodlení s dodáním a byl povinen zaplatit smluvní pokutu.

19. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost, popř. úplnost nelze v dovolacím řízení zpochybnit ( ). Dovolací soud zároveň neshledal, že by se v posuzované věci jednalo o výjimečný případ, v němž je skutková otázka vzhledem ke svému přesahu do základních lidských práv a svobod způsobilá založit přípustnost dovolání dle V dovolatelkou citovaných pasážích smlouvy není výslovně uvedeno, že je smluvní pokutou utvrzena také povinnost dodat příslušné doklady. Pokud odvolací soud nedovodil, že smluvní pokuta utvrzovala také tuto povinnost, nevybočil ze zákonných standardů dokazování a jeho hodnocení důkazů není výrazem zjevného logického excesu; důkazům, které byly provedeny a následně zhodnoceny, odpovídají skutkové závěry, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vyšel, a není zde extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a hodnocení důkazů není založeno na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. ). Procesní pochybení spočívající v libovůli soudů a extrémním rozporu jejich skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze dovodit pouze z toho, že odvolací soud při hodnocení důkazů dospěl ke skutkovým závěrům, s nimiž žalobkyně nesouhlasí. Odlišná verze skutku prosazovaná žalobkyní na podkladě vlastního subjektivního hodnocení v řízení provedených důkazů sama o sobě takový extrémní rozpor znamenat nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. , a ze dne 11. 2. 2019, sp. zn. ). Námitka extrémního rozporu závěrů odvolacího soudu s provedenými důkazy proto přípustnost dovolání nezakládá.

20. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně rozsudku ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. ) v otázce okamžiku koncentrace řízení. Dle dovolatelky koncentrace řízení musela nastat nejpozději 14. 2. 2021, a soud proto neměl přihlížet k tvrzením a důkazním návrhům žalovaného učiněným dne 1. 3. 2021 a později. Dovolatelka však přehlíží, že dle odvolacího soudu byly nové důkazy navrženy až po poučení dle Nejvyšší soud již v minulosti vyložil, že vztah ustanovení a odst. 3 a ustanovení lze popsat tak, že a odst. 3 míří na případy, kdy se v průběhu jednání ukáže, že účastník dosud nesplnil svou povinnost tvrzení, popřípadě povinnost důkazní, a ukládá pro takový případ soudu, aby účastníka vyzval k doplnění jeho tvrzení, popřípadě k označení důkazů, a poučil jej o následcích nesplnění této výzvy (tj. o neunesení příslušného procesního břemene). Z ustanovení pak pro takovou procesní situaci vyplývá, že soud smí v tomto ohledu přihlížet jen k těm tvrzením a důkazním návrhům, které účastník na základě poučení podle ustanovení a odst. 3 učinil do skončení příslušného roku (přípravného jednání či jednání), popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníku soudem pro tento účel poskytnuta, nejedná-li se o výjimku stanovenou zákonem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ). Měl-li soud prvního stupně povinnost poskytnout účastníku řízení poučení podle (potažmo podle ) ještě předtím, než nastaly účinky koncentrace řízení, leč neučinil tak, pak nebrání účinky koncentrace řízení takovému účastníku řízení v tom, aby důkazy, jichž se toto poučení mělo týkat, označil (potažmo skutečnosti, jichž se toto poučení mělo týkat, vylíčil) i poté, kdy koncentrace nastala (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. ). Odvolací soud se od těchto závěrů neodchýlil.

21. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně dle jako nepřípustné odmítl.

22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 1. 2025

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu