Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1594/2024

27 Cdo 1594/2024-1311

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a)A. H., zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, b) P. Š., zastoupeného Mgr. Janem Vydrželem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Blanická 1008/28, PSČ 120 00, a c) GRACE LMC, s. r. o., se sídlem v Praze 7, Jankovcova 43/35, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 27382435, zastoupené JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem, se sídlem v Černošicích, Svatopluka Čecha 2202, PSČ 252 28, za účasti 1)Povrly Copper Industries a. s.,se sídlem v Povrlech, Mírová 63, PSČ 403 32, identifikační číslo osoby 49903039,a 2) MTX Group a. s., se sídlem v Praze 1, Štěpánská 621/34, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27441261, obou zastoupených JUDr. Gabrielou Elišákovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Seifertova 823/9, PSČ 130 00, o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání první a druhé účastnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2023, č. j. -1272, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Navrhovatelé se v řízení (mimo jiné) domáhali přezkoumání přiměřenosti protiplnění poskytnutého za jednu akcii Povrly Copper Industries a. s. (dále též jen „společnost“) o jmenovité hodnotě 717 Kč při přechodu účastnických cenných papírů (dále jen „vytěsnění“) na hlavní akcionářku MTX Group a. s. (dále též jen „hlavní akcionářka“) podle a násl. , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).

2. Krajský soud v Ústí nad Labem „částečným“ usnesením ze dne 13. 4. 2022, č. j. -1215, určil, že přiměřené protiplnění za jednu akcii emitovanou společností o jmenovité hodnotě 717 Kč je 510 Kč.

3. Šlo přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když předchozí usnesení ze dne 7. 2. 2018, č. j. -1010, zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 8. 2021, č. j. -1091, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. K odvolání společnosti a hlavní akcionářky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podaly společnost a hlavní akcionářka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

6. Dovolatelky mají za to, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek:

1) zda je tržní hodnota celé společnosti bez dalšího dána kupní cenou zaplacenou za akcie hlavním akcionářem za účelem získání majority v bezprostřední době před realizací vytěsnění minoritních akcionářů bez ohledu na to, o jaké procento účastnických cenných papírů se jedná, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. , a

2) zda je v souladu s péčí řádného hospodáře a současně zda nedojde ke způsobení škody v případě, kdy společnost a následně hlavní akcionářka rozhodnou a vyplatí protiplnění vytěsněným minoritním akcionářům bez přihlédnutí ke znaleckému posudku, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2021, sp. zn. .

7. Dovolatelky odvolacímu soudu vytýkají, že použil závěry usnesení sp. zn. , aniž by zohlednil, že skutkové okolnosti projednávané věci jsou odlišné (hlavní akcionářka nabyla před provedením vytěsnění pouze 1,093 % akcií společnosti, zatímco v citovaném rozhodnutí šlo o 90,3 % akcií). Vedle toho dovolatelky brojí proti tomu, že odvolací soud jednání společnosti a hlavní akcionářky nehodnotil „z hlediska péče řádného hospodáře“. Vyplatila-li by totiž hlavní akcionářka vytěsňovaným akcionářům za jednu akcii více, než kolik činila částka stanovená znaleckým posudkem, nešlo by podle názoru dovolatelek o jednání souladné s péčí řádného hospodáře.

8. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se k přiměřenosti protiplnění za účastnické cenné papíry, které přecházejí na hlavního akcionáře v důsledku postupu podle § 183i a násl. obch. zák., podává, že:

1) Jakkoliv se zpravidla (v případě společností, jejichž účastnické cenné papíry nebyly přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu) vychází z hodnoty podniku společnosti stanovené znalcem, přičemž výše protiplnění připadající na účastnický cenný papír se určí jako podíl na hodnotě podniku společnosti, odpovídající podílu (jmenovité hodnoty) účastnického cenného papíru na základním kapitálu společnosti, soud musí přihlédnout i k dalším okolnostem. Z požadavku přiměřenosti (spravedlnosti) mimo jiné plyne, že protiplnění zásadně nesmí být nižší než tržní cena dotčených účastnických cenných papírů v době předcházející vytěsnění, lze-li ji objektivně určit.

2) Určuje-li právní úprava, že k tzv. prémiové ceně (tj. ceně zahrnující i tzv. přirážku za získání majority) je nutné přihlédnout při stanovení ceny v povinné nabídce převzetí [srov. obch. zák. (ve znění účinném do 31. 3. 2008), či obdobně až 5 , o nabídkách převzetí a o změně některých dalších zákonů (zákona o nabídkách převzetí)], u níž má menšinový akcionář možnost se rozhodnout, zda své akcie (účastnické cenné papíry) prodá, musí to tím spíše platit v případě postupu podle a násl. obch. zák., kdy akcionář nemá volbu, zda si účastnické cenné papíry ponechá či zda je „vymění“ za protiplnění v penězích.

3) Přiměřené protiplnění za účastnické cenné papíry, které přecházejí na hlavního akcionáře v důsledku postupu podle § 183i a násl. obch. zák., zásadně nesmí být nižší, než činila kupní cena, za kterou hlavní akcionář nabyl účastnické cenné papíry bezprostředně předtím, než požádal o svolání valné hromady podle § 183i odst. 1 obch. zák.; to platí i tehdy, šlo-li o tzv. prémiovou cenu, zahrnující přirážku za získání majority.

K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , nebo ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. .

9. Právě uvedené závěry Nejvyšší soud formuloval jako obecná východiska a vysvětlil, proč považuje za spravedlivé, aby se menšinoví akcionáři podíleli na prémiové ceně balíku akcií, jejichž nabytím se jeden z akcionářů stal hlavním akcionářem. Na těchto závěrech nic nemění, zda hlavní akcionář nabyl menší balík akcií než celých 90 %, jak tomu bylo v poměrech věci rozhodované v usnesení sp. zn. .

10. Odvolací soud se citovanými judikatorními závěry řídil a při určení výše přiměřeného protiplnění vyšel z ceny, kterou za akcie zaplatila hlavní akcionářka těsně před svoláním valné hromady, na níž bylo přijato usnesení o vytěsnění; právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem je s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu v souladu a není mu co vytknout. První dovolací otázka proto dovolání přípustným nečiní.

11. Přípustnost dovolání nemůže založit druhá dovolací otázka. Je tomu tak proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá, a proto se její řešení nemůže projevit v poměrech dovolatelek založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 102/2016 Sb. rozh. obč., či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. ).

12. A konečně ani pro řešení námitek dovolatelek, jimiž brojí proti postupu odvolacího soudu, který na věc aplikoval závěry usnesení sp. zn. , přijatého několik let po zahájení řízení v projednávané věci, není dovolání přípustné. Žádná z okolností zakládajících výjimku ze zásady incidentní retrospektivy uvedených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. , na které dovolatelky odkazují, v projednávané věci totiž není dána. V projednávané věci nedošlo ke změně (ustálené) judikatury, soudní rozhodovací praxe (v usnesení sp. zn. ) toliko vyřešila v době realizace vytěsnění neřešenou právní otázku (dovolatelky tak jsou fakticky ve stejném postavení jako účastnice ve věci vedené pod sp. zn. ).

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 3. 2025

JUDr. Filip Cileček předseda senátu