Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1229/2024

23 Cdo 1229/2024-347

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně VISION SWORD s.r.o., se sídlem v Havířově, U Stavu 174/5, identifikační číslo osoby 25856413, zastoupené JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Brněnská 300/31, proti žalované UniCredit Leasing CZ, a.s., se sídlem v Praze 4, Želetavská 1525/1, identifikační číslo osoby 15886492, zastoupené Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 854/2, o zaplacení 39 379,08 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2023, č. j. -319, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 39 379,08 EUR s příslušenstvím jako plnění, které poskytla žalované několika platbami na účet. Tvrdila, že šlo o zálohu na cenu za postoupení pohledávek žalované za dlužníkem GLOBODERA GROUP, s.r.o., v likvidaci, avšak následně nedošlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaná tvrdila, že tyto platby přijala jako plnění žalobkyně za dlužníka.

2. Městský soud v Praze rozhodnutím uvedeným v záhlaví potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 6. 2023, č. j. -274, ve výroku pod bodem I, kterým byla žaloba o zaplacení částky 39 379,08 EUR s příslušenstvím zamítnuta (výrok I), výrok pod bodem II, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení žalované, odvolací soud změnil co do výše (výrok II) a současně rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů odvolacího řízení žalované (výrok III).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém jeho rozsahu, podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost spatřovala v tom, že se odvolací soud jednak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jednak řešil nesprávně otázku procesního práva, která podle ní v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud nebyla řešena. Dovolacímu soudu navrhla napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně konkrétně:

a) spatřovala rozpor s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2001, sp. zn. , a ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. (jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz) v tom, že odvolací soud dospěl k závěru, že se účastnice dohodly na plnění dluhu za dlužníka ve smyslu , , dále jen „o. z.“ (existenci takové dohody žalobkyně považuje za nezbytnou pro aplikaci o. z.), ač chybí jakýkoliv důkaz, jenž by existenci dané dohody prokazoval. Skutková zjištění tak podle žalobkyně v podstatné části nemají oporu v provedeném dokazování (dále jen „první otázka“).

b) považovala za dosud neřešenou v rozhodovací praxi dovolacího soudu otázku, zda je obsah provedeného důkazu notářským zápisem obsahujícím čestné prohlášení svědka bezezbytku vyprázdněn jeho svědeckou výpovědí učiněnou při jednání (dále jen „druhá otázka).

c) namítala, že odvolací soud zatížil řízení vadou opomenutého důkazu, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť se nezabýval předmětným notářským zápisem jako provedeným důkazem (dále jen „třetí otázka“). V tomto ohledu poukazovala na rozpor s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. , a nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. (jenž je veřejnosti dostupný na https://nalus.usoud.cz).

5. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla dovolání odmítnout, případně zamítnout. Podle ní žalobkyně v dovolání řádně nevymezuje předpoklady jeho přípustnosti, napadá závěr, který odvolací soud neučinil, zpochybňuje správnost skutkových závěrů a vytýká odvolacímu soudu pochybení při dokazování, kterého se nedopustil.

6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů (srov. čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “

7. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

9. První otázka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť se míjí se závěry odvolacího soudu, který uvedl, že postoj žalované k platbám poskytnutým žalobkyní není rozhodný, neboť z § 1936 odst. 1 o. z. vyplývá, že věřitel (žalovaná) je povinen plnění přijmout. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu neplyne, že by podle jeho názoru bylo v § 1936 odst. 1 o. z. vyžadováno, aby mezi třetí osobou a věřitelem byla uzavřena dohoda o plnění, ani že by vycházel ze zjištění o existenci takové dohody, jak předpokládá žalobkyně v dovolání. Žalobkyně tak překládá dovolacímu soudu otázku, kterou odvolací soud neřešil a kterou s ohledem na svůj právní názor (jenž nebyl žalobkyní současně v dovolání relevantně zpochybněn prostřednictvím formulace otázky hmotného práva týkající se výkladu § 1936 odst. 1 o. z. a některého z předpokladů přípustnosti dovolání k ní) neměl důvod řešit. Jinak řečeno, žalobkyně vytýká odvolacímu soudu nedostatek opory pro skutkové zjištění, které však odvolací soud neučinil a jež podle (v dovolání relevantně nezpochybněného) právního názoru odvolacího soudu nebylo pro řešení dané věci potřebné.

10. Přípustnost dovolání nezaloží ani druhá otázka, neboť oproti přesvědčení žalobkyně nejde o otázku dovolacím soudem neřešenou a odvolací soud se v nyní posuzované věci neodchýlil od takového řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu.

11. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že v objektivním smyslu zásada přímosti v procesu dokazování sleduje, aby zjištění sporných skutečností bylo co nejvíce bezprostřední. Znamená, že soud musí použít především takové důkazní prostředky, které představují bezprostřední (přímý) pramen poznání zjišťované (dokazované) skutečnosti. Je-li k dispozici důkaz, který přímo poskytuje informace o zjišťované skutečnosti, má soud takový důkaz provést a nespoléhat pouze na důkaz, který o dokazované skutečnosti podává jen nepřímou zprávu. Zásada bezprostřednosti (přímosti) občanského soudního řízení není naplněna ani tehdy, jestliže se soud namísto výpovědi svědka ( ) nebo výpovědi účastníka řízení ( ) o tom, co viděl, slyšel, nebo jinak bezprostředně vnímal svými smysly, spokojí s písemným (čestným) prohlášením takové osoby (s tím, že příslušná osoba to, co viděla, slyšela, nebo jinak bezprostředně vnímala svými smysly, zaznamená na u, kterou se provede důkaz). Není samozřejmě vyloučeno, aby i taková sloužila jako plnohodnotný důkaz o určité skutečnosti, např. tehdy, jestliže výslech osoby, která prohlášení pořídila, není možný (jde o osobu neznámého pobytu nebo o osobu, která v mezidobí zemřela), nebo tehdy, přijmou-li sporné strany na základě takového důkazu v něm popsané skutečnosti za zjištěné (mezi nimi dále nesporné). Nepůjde-li však o takové situace (nebo o situace srovnatelné), pak v tom, že se soud spokojí s písemným prohlášením určité osoby o dokazované skutečnosti, lze spatřovat porušení zásady přímosti (bezprostřednosti) občanského soudního řízení, a tedy i vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. ). Tyto závěry se přitom zjevně uplatní nezávisle na tom, v jaké formě je čestné prohlášení učiněno (v prosté písemné formě, s úředně ověřeným podpisem, nebo notářským zápisem), neboť to nemá žádný vliv na zásadu přímosti (bezprostřednosti).

12. V posuzované věci soud prvního stupně provedl důkaz notářským zápisem sp. zn. NZ 939/2021, N 830/2021, sepsaný notářkou Mgr. Petrou Vlčkovou, jenž zachycoval prohlášení M. K. a R. T., s tím, že z něj nezjistil žádné právně významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé, pakliže notářský zápis obsahoval čestné prohlášení osob, které byly v řízení vyslechnuty jako svědci. Odvolací soud pak shledal nedůvodnou námitku žalobkyně, že soud prvního stupně nepřiznal relevanci obsahu uvedeného notářského zápisu, tj. že z jeho obsahu nevycházel. V tomto posouzení dovolací soud neshledává pochybení a rozpor s výše citovanými judikaturními závěry, jestliže odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, učinil svá skutková zjištění z bezprostředního pramene důkazu, který měl k dispozici (z výslechu M. K. a R. T.), a v rámci hodnocení důkazů pak již nepovažoval za relevantní obsah čestného prohlášení, které svědci dříve učinily a jež takovým bezprostředním pramenem nebylo.

13. Ze stejného důvodu neshledal dovolací soud důvodnou ani námitku prezentovanou v třetí otázce, neboť předmětný notářský zápis nepředstavoval důkaz, jenž byl odvolacím soudem opomenut. Odvolací soud řádně vysvětlil, z jakého důvodu z jeho obsahu při hodnocení důkazů nevycházel a od žalobkyní citované rozhodovací praxe se tak neodchýlil.

14. Další dovolací argumentace žalobkyně založená na zpochybnění zjištěného skutkového stavu a doprovázená jejím vlastním názorem, k jakým skutkovým zjištěním měl odvolací soud na základě provedených důkazů dospět a jak měl podle takových zjištění následně věc právně posoudit, namůže založit přípustnost dovolání. Skutkový stav věci totiž nemůže být v dovolacím řízení úspěšně zpochybněn a ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení , nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle Námitky takové povahy nemohou tudíž přivodit ani závěr o přípustnosti dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. , a ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. ).

15. Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tedy i jeho výroky II a III, jimiž bylo rozhodováno o nákladech řízení. Podle však dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení.

16. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalobkyně odmítl podle pro nepřípustnost.

17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. 1. 2025

Mgr. Jiří Němec v. r. předseda senátuZa správnost vyhotovení: Jana Ševčíková