Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 68/2025

23 Cdo 68/2025-205

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně HLUČÍNSKÉ STAVBY s.r.o,se sídlem v Hlučíně, Dukelská 1794/8, identifikační číslo osoby 03034810, zastoupené JUDr. Ing. Jaroslavem Majovským, advokátem se sídlem v Ostravě, Dr. Šmerala 2317/12, proti žalovanému Milanu Michelovi, se sídlem v Ostravě-Vítkovicích, Ocelářská 239/18, identifikační číslo osoby 68932197, zastoupenému JUDr. Sylvou Vartovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Musorgského 1077/14, o zaplacení 176 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2024, č. j. -184, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 176 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody. Podle tvrzení žalobkyně se uplatněný nárok měl skládat jednak z částky 140 000 Kč (představující pořizovací cenu vozidla), jednak z částky 36 000 Kč (představující náklady za lakování vozidla předcházející jeho předání žalovanému).

2. Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 11. 2023, č. j. -146, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 176 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 31. 7. 2022 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 176 000 Kč za dobu ode dne 9. 7. 2021 do 30. 7. 2022 (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III) a o náhradě nákladů státu (výrok IV).

3. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného napadeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žaloba o zaplacení částky 176 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 31. 7. 2022 do zaplacení se zamítá (výrok I napadeného rozhodnutí), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastniky před soudem prvního stupně (výrok II napadeného rozhodnutí), o náhradě nákladů státu (výrok III napadeného rozhodnutí) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV napadeného rozhodnutí).

4. Proti rozsudku odvolacího soudu (v rozsahu výroku I) podala žalobkyně dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

5. Žalobkyně v dovolání odvolacímu soudu vytýká, že se při hodnocení důkazů odchýlil od v dovolání specifikované ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle žalobkyně nerespektuje zásadu volného hodnocení důkazů a vychází ze skutkových zjištění, které nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žalobkyně proto Nejvyššímu soudu navrhuje, aby napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, a aby jí přiznal náhradu nákladů řízení před soudy všech instancí.

6. Žalovaný v podaném vyjádření k dovolání označil dovolání žalobkyně za nepřípustné a navrhl Nejvyššímu soudu, aby je odmítl, případně aby je zamítl a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení.

7. Dovolání žalobkyně bylo podáno včas ( ), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( a 4 ). Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , a dále se zabýval jeho přípustností.

8. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

9. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

10. Žalobkyně staví svou dovolací argumentaci výlučně na námitce, že odvolací soud nesprávně zhodnotil v řízení provedené důkazy, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. od jeho rozsudků ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. , a ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu (představované jeho nálezy ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. , a ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. ).

11. Nejvyšší soud však již mnohokrát judikoval, že námitky dovolatele k hodnocení důkazů odvolacím soudem a ke skutkovým zjištěním a skutkovým závěrům soudu, tedy námitky, jimiž je namítán rozpor mezi skutkovými zjištěními (závěry) a právním posouzením věci, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. ). Dovolací soud může samotné hodnocení důkazů, provedené jinak v souladu se zákonem, přezkoumávat jen tehdy, pokud je toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení, příp. s obecnou zkušeností (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. , a ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. ), což ale není případ projednávané věci.

12. Staví-li žalobkyně svou argumentaci rovněž na tom, že odvolací soud nesprávně vycházel z toho, že „je nárok žalobkyně promlčen, a navíc smlouva o dílo mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena“, nelze jí přisvědčit, neboť její argumentace se míjí s právním posouzením věci učiněným odvolacím soudem a jako taková nemůže přípustnost dovolání podle založit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud v napadeném rozhodnutí nevycházel z toho, že žalovaný nárok byl promlčen či že smlouva o dílo mezi účastníky nebyla platně uzavřena (srov. bod 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí), nýbrž uzavřel, že žalobkyně se o auto čtyři roky bezdůvodně nezajímala a v rozporu s , , nijak nezakročila k odvrácení jí hrozící újmy (srov. bod 23 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

13. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle odmítl.

14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. 1. 2025

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu