Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3578/2024

20 Cdo 3578/2024-115

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných 1) M. P., a 2) M. S., zastoupených Mgr. Pavlem Halounem, advokátem se sídlem v Praze 2, Dudova č. 2585/4, proti povinnému T. P., zastoupenému Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská č. 1383, o rozdělení společné věci, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2024, č. j. -92, takto: Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. září 2024, č. j. -92, k odvolání povinného potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále též jen „soud prvního stupně“) ze dne 9. července 2024, č. j. -73, ve výroku o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce. Soudy vyšly ze zjištění, že soud prvního stupně dne 20. února 2024, č. j. -42, pověřil soudního exekutora Mgr. Petra Polanského, Exekutorský úřad Liberec, vedením exekuce podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. května 2023, č. j. -141, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2023, č. j. -177 (dále též jen „exekuční titul“), jehož výrokem I. bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví oprávněných a povinného k pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY a pozemku parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, obec XY (dále též jen „předmětné nemovité věci“), a výrokem II. byl nařízen prodej předmětných nemovitých věcí ve veřejné dražbě, s tím, že výtěžek z prodeje dražby bude rozdělen mezi účastníky podle výše jejich podílů (specifikovaných ve výroku exekučního titulu).

Odvolací soud (mimo jiné) k námitce povinného, že vedení exekuce je nezákonné, jelikož povinný neměl možnost dobrovolně splnit exekučním titulem uloženou povinnost, konstatoval, že , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“), sice stanovuje předpoklad pro podání exekučního návrhu podle exekučního řádu, a to ten, že povinný dobrovolně nesplnil povinnost, ke které byl exekučním titulem zavázán, toto ustanovení se však týká exekučních titulů, kterými se ukládá povinnému určitá povinnost. V rozsudku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví formou prodeje nemovité věci a rozdělení výtěžku není stanovena žádná povinnost, a proto se stává vykonatelným, jakmile nabude právní moci, a záleží poté na postoji spoluvlastníků, jestli na základě takového rozhodnutí zajistí realizaci prodeje nemovité věci a rozdělení výtěžku sami nebo zda k tomu dojde v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce. V daném případě přistoupili oprávnění k realizaci prodeje předmětných nemovitých věcí v exekučním řízení, přičemž bez součinnosti oprávněných by povinný prodej předmětných nemovitých věcí sám zajistit ani nemohl. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci nejsou dány důvody pro zastavení exekuce podle a h) , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “).

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje ve vyřešení dovolacím soudem dosud neřešené otázky, a to zda je v poměrech rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví prodejem nemovité věci možno zákonně vést exekuci za předpokladu, že účastník, proti kterému návrh na nařízení exekuce směřuje, neměl vůbec příležitost jednat dobrovolně podle exekučního titulu, ve vztahu k úpravě § 37 odst. 2 ex. řádu, jenž pro oprávnění podat exekuční návrh kogentně vyžaduje marné uplynutí možnosti dobrovolně se zachovat podle exekučního titulu, což nelze bez dalšího zaměňovat s vykonatelností exekučního titulu. Povinný uvedl, že není možné vést zákonně exekuci proti osobě, která neměla žádnou příležitost zachovat se dobrovolně podle toho, co jí exekuční titul ukládá. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ex. řádu se týká pouze exekučních titulů, kterými se ukládá povinnému určitá povinnost. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že nařízenou exekuci zastaví podle

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 ), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovolací soud konstatuje, že předestřená dovolací otázka není (oproti mínění dovolatele) otázkou dovolacím soudem dosud neřešenou, jelikož dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi (na kterou odkázal i odvolací soud) uvedl, že rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví formou prodeje nemovité věci a rozdělení výtěžku není rozsudkem, jímž by byla stanovena nějaká povinnost, a proto se stává vykonatelným, jakmile nabude právní moci (neobsahuje tedy žádnou lhůtu ke splnění povinnosti). Záleží proto na postoji spoluvlastníků, zda na základě takového rozhodnutí zajistí realizaci prodeje nemovité věci a rozdělení výtěžku sami nebo zda k tomu dojde v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 7. prosince 2021, sp. zn. ).

V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví formou prodeje předmětných nemovitých věcí a rozdělení výtěžku, který (vzhledem k výše uvedenému) neobsahuje lhůtu k dobrovolnému splnění povinnosti, nýbrž opravňuje každého ze spoluvlastníků k podání návrhu na zahájení výkonu rozhodnutí či exekuce prodejem nemovité věci. Je sice pravdou, že účastníci řízení mohou prodej nemovité věci a rozdělení výtěžku realizovat i sami, avšak zároveň nelze účastníkům vytknout ani podání exekučního návrhu již v den nabytí vykonatelnosti exekučního titulu, jak v daném případě učinili oprávnění, jelikož z právních předpisů ani ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nevyplývá povinnost účastníků postupovat při prodeji společně, případně k tomu vyzývat jiné spoluvlastníky.

Odvolací soud proto postupoval při řešení dovolatelem předestřené dovolací otázky v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 1. 2025

JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu