Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3498/2024

30 Cdo 3498/2024-267

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce Spolek 2020, z.s., IČO 08524777, se sídlem v Brně, Nové sady 988/2, zastoupeného Mgr. Bc. Petrem Dostálem, advokátem se sídlem v Olomouci, Za Poštou 416/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Mgr. Daniela Vlčka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Prahy 7, se sídlem v Praze 19, Vrchlabská 28/17, o zaplacení 530 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 1. 2023, č. j. -159, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2024, č. j. -253, t a k t o:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

1. Žalobce se domáhal náhrady škody v původní výši 975 000 Kč na základě nezákonného usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 8. 4. 2009, č. j. -5, o nařízení exekuce proti povinnému J. Z. (dále jen „povinný“). Exekuce byla k návrhu povinného zastavena usnesením exekučního soudu ze dne 17. 9. 2018 z důvodu absolutní neplatnosti exekučního titulu v podobě rozhodčího nálezu. Škoda představovala rozdíl mezi cenou nemovitostí povinného stanovenou v exekučním řízení a cenou, za kterou byly tyto nemovitosti v předmětném exekučním řízení vydraženy na základě usnesení o příklepu ze dne 23. 3. 2018, č.j. 101 Ex 683/09-14. Nárok na náhradu škody uplatnil povinný u žalované, k jeho projednání ke dni podání žaloby nedošlo. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14. 8. 2020 postoupil povinný pohledávku za žalovanou na žalobce. V průběhu řízení před soudem prvního stupně vzal žalobce svůj nárok co do částky 445 000 Kč zpět, a naopak jej rozšířil o příslušenství ze žalované částky.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 1. 2023, č. j. -159, žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 530 000 Kč a zákonný úrok z prodlení od 23. 3. 2018 do zaplacení, zamítl (výrok I), uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč (výrok II) a uložil žalobci zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč (výrok III).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 5. 2023, č. j. -173, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé a ve výroku II o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou potvrdil, ve výroku III o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované změnil tak, že výše náhrady činí 1 500 Kč, jinak i v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 300 Kč a uložil žalobci zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 300 Kč.

4. Rozsudkem ze dne 27. 3. 2024, č. j. -212, Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2023, č. j. -173, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

5. Napadeným rozsudkem ze dne 5. 9. 2024, č. j. -253, Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé a ve výroku II o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou potvrdil, ve výroku III o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované změnil tak, že výše náhrady činí 1 500 Kč, jinak i v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

6. Rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek odvolacího soudu ze dne 5. 9. 2024, č. j. -253, napadl žalobce včasným dovoláním, a to v celém rozsahu obou těchto rozhodnutí.

7. Nejvyšší soud posoudil předmětné dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “.

8. V posuzované věci žalobce dovoláním napadl nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale též rozhodnutí soudu prvního stupně (viz celá část V. dovolání), které v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. , podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a , podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení podle a zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).

9. Dovolání do celého rozsahu rozsudku odvolacího soudu pak Nejvyšší soud podle odmítl jako vadné.

10. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání žalobce v části směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v části týkající se náhrady nákladů řízení a proti výroku II a III rozsudku odvolacího soudu je vadné, neboť dovolatel ve vztahu k nim nevymezuje žádný dovolací důvod ( ).

11. Co se týče napadeného výroku I rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, žalobce v podaném dovolání označuje jedinou právní otázku (viz část II. odst. 2 dovolání), a to ke kterému okamžiku se posuzuje efektivnost procesního prostředku nápravy, jehož využití pro přiznání nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutí podmiňuje ust. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), aniž by však k této otázce vymezil předpoklad přípustnosti dle

12. Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (jak to žalobce učinil v části I. odst. 5 dovolání), aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ).

13. Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je přitom třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně, zatímco žalobce tak činí souhrnně pro celý obsah dovolání. Jen tak bude zaručeno splnění účelu novely ( ), když advokáti dovolatelů budou před podáním dovolání u každého jednotlivého dovolacího důvodu nuceni posoudit, zda daná konkrétní právní otázka již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, případně jakým způsobem, a zda tedy vůbec má smysl se v této právní otázce na Nejvyšší soud obracet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ).

14. Ve zbývajícím obsahu je pak dovolání kritikou napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, aniž by z ní bylo patrno, pro které otázky, s výjimkou otázky vypořádané Nejvyšším soudem v odst. 11 tohoto usnesení, má být dovolání připuštěno. Absence dovolacího důvodu a v důsledku toho i vymezení podmínek přípustnosti jako podstatných náležitostí dovolání ( ) vede nutně k závěru o vadnosti dovolání, která znemožnila Nejvyššímu soudu k obsahu dovolání i v dalším rozsahu přihlédnout.

15. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání do rozsudku odvolacího soudu ze dne 5. 9. 2024, č. j. -253, podle odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny ( ).

16. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 1. 2025

JUDr. Pavel Simon předseda senátu