Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3484/2024

21 Cdo 3484/2024-657

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce H. K., zastoupeného JUDr. Veronikou Plickovou Dvořákovou, advokátkou se sídlem v Kolíně II, Pražská č. 89, proti žalované Toyota Motor Manufacturing Czech Republics, s. r. o. se sídlem v Kolíně I, Na Hradbách č. 126, IČO 26513528, zastoupené JUDr. Jaroslavem Srbem, advokátem se sídlem v Praze 4, Obrovského č. 2407, o 20 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. března 2024, č. j. -535, , takto:

I. Dovolání žalobce seodmítá.

Stručné odůvodnění ( )

1. Dovolání žalobce směřující proti výrokům I, II a IV rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2024, č. j. -535, , není přípustné podle ustanovení , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. První dovolatelem předložená otázka, „kdy je naplněna příčinná souvislost mezi vznikem nemoci z povolání a prací zaměstnance“, kterou podle jeho mínění odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nezávisí. Dovolatel v této souvislosti sám odkazuje na závěr přijatý v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , podle něhož „pro vznik odpovědnosti za škodu způsobenou nemocí z povolání proto není důležité, zda je dána příčinná souvislost mezi vznikem onemocnění a prací zaměstnance, ani zjišťování, kde a za jakých okolností s »vysokou pravděpodobností« zaměstnanec nemocí skutečně onemocněl; rozhodující je, zda pracoval za podmínek, za nichž konkrétní nemoc z povolání vzniká, a zda je dána příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vzniklou škodou“ (shodně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2003, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Není-li podle tohoto právního závěru rozhodné, zda je dána příčinná souvislost mezi vznikem onemocnění a prací zaměstnance, není podstatné ani to, kdy je taková příčinná souvislost naplněna. Dovolatelem předložená otázka tak není pro posouzení vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou nemocí z povolání relevantní, odvolací soud se v napadeném rozhodnutí řešením této otázky nezabýval a v daném ohledu se od ustálené judikatury dovolacího soudu neodchýlil.

3. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání jsou podle (v době od 1. 10. 2015 podle ) nemoc z povolání (nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené v seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu ve znění pozdějších předpisů), vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, nárok nevzniká (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod č. 132/2014 v časopise Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. ). Závěr odvolacího soudu, že za stavu, kdy u žalobce nebylo u žádného z jím uváděných zdravotních omezení uzavřeno, že se jedná o nemoc z povolání, není dán nárok žalobce na jím požadovanou náhradu újmy v souladu s ustanovením , je s těmito judikaturními závěry dovolacího soudu v souladu.

4. Dovolatel prostřednictvím první otázky a k ní připojené argumentace, zahrnující i výhrady proti znaleckému posudku vypracovanému pro potřeby tohoto řízení, resp. proti postupu znalce při jeho vypracování, fakticky brojí proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů o charakteru a závažnosti zdravotních obtíží dovolatele, příp. jejich původu. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení pak nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.).

5. Dovolací soud v projednávané věci neshledal extrémní rozpory mezi závěry soudů o skutkovém stavu věci a provedenými důkazy ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení provedených důkazů. O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. ), se tak v posuzovaném případě nejedná.

6. Odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. , je navíc nepřípadný, neboť uvedené rozhodnutí (i z něho dovolatelem citovaný závěr) se týká škod z pracovních úrazů, konkrétně vztahu mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následkem, tedy faktorů, které ve zde souzené věci předmětem právního posouzení nebyly.

7. K závěru o přípustnosti dovolání nemůže vést ani druhá dovolatelem vymezená otázka „uložení náhrady nákladů při soudním řízení osobě, která byla na základě osvobozena od soudních poplatků“, protože dovolání napadající rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není podle objektivně přípustné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2023, sp. zn. ).

8. Jako v pořadí třetí avizoval dovolatel otázku procesního práva, tu však v textu dovolání nezformuloval. Jeho námitky, že soud prvního stupně (a potažmo i soud odvolací) nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle , že neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, že veškeré navržené důkazy ze strany žalobce zamítl, aniž by tento postup řádně odůvodnil a tím založil nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí i jeho protiústavnost, že v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. , neprovedl důkazy, které mají zásadní význam pro posouzení jeho nároku, že neumožnil účastnický výslech žalobce, že vycházel z neúplného a zcela nedostatečného dokazování, neumožnil žalobci čtení zásadních dokumentů před soudem a zamítl doslovný přepis jeho závěrečné řeči, závěr o přípustnosti dovolání založit nemohou. Mohly by představovat (pokud by byly důvodné) tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení , k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, tento předpoklad však v projednávané věci – jak je uvedeno výše – naplněn není (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2021, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. ).

9. Judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod č. rozh. obč.). Poměřováno těmito závěry odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (ani soudu prvního stupně) oproti mínění dovolatele zjevně není nepřezkoumatelné, neboť z něj zcela zřetelně a srozumitelně plynou důvody, pro které byla žaloba zamítnuta. Poukazuje-li dovolatel v této souvislosti na rozhodnutí vztahující se k tzv. opomenutým důkazům, pak přehlíží, že soudy se s důvody, proč neprovedly další žalobcem navrhované důkazy, vypořádaly (srov. bod 12 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 9 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

10. K tomu lze dodat, že z ustanovení ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. ). Rozsudek odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) těmto požadavkům vyhovuje.

11. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

12. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že vzhledem k dikci ustanovení a nemohl při posuzování přípustnosti dovolání přihlížet k obsahu osobního vyjádření dovolatele ze dne 24. 7. 2024, které bylo přílohou dovolání.

13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

14. Dovolatel v dovolání navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 1. 2025

Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu