Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3131/2024

25 Cdo 3131/2024-558

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně: K+K Computer producer s. r. o., IČO 25366343, se sídlem Dvořákova 729, Budišov nad Budišovkou, zastoupená JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem se sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti žalované: JUDr. Věra Skařupová, se sídlem Milíčova 1386/8, Ostrava, bytem Na Desátém 1762/27, Ostrava, zastoupená Mgr. Petrem Skařupou, advokátem se sídlem Slezská 1297/3, Praha 2, o zaplacení 2.750.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2024, č. j. -537, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř):

1. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 3. 2023, č. j. -459, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 2.750.000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalované (výrok II) a státu (výrok III).

2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 5. 2024, č. j. -537, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opírá o , neboť se domnívá, že se odvolací soud „při řešení otázky hmotného práva, tedy platnosti postoupení pohledávky, a otázky oprávněnosti nároku na náhradu škody, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Domnívá se, že odvolací soud učinil nesprávná skutková zjištění, a nesouhlasí s jeho závěrem, že „předmětem řízení nebyla samotná pohledávka, ale pouze možnost uspokojení vymahatelné pohledávky“. Dovolatelka vyjádřila své přesvědčení, že jí vznikla škoda, za niž odpovídá žalovaná v důsledku porušení povinností při poskytování právních služeb. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že pohledávka se nestala nedobytnou v souvislosti s pochybením žalované. Zdůraznila též svou aktivní věcnou legitimaci v daném sporu a prezentovala svůj názor, že žaloba nebyla podána předčasně. Platnost smlouvy o postoupení pohledávky nebyla ničím zpochybněna. Závěrem dovolatelka polemizovala s rozhodnutím odvolacího soudu, jde-li o náhradu nákladů řízení, a navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení ( ) zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

6. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Podle až 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

8. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.).

9. Tvrzení, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , a ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. ).

10. Takový údaj se však z dovolání nepodává. Žalobkyně velmi obecně vymezila dvě právní otázky, a to „platnost postoupení pohledávky“ a „oprávněnost nároku na náhradu škody“. Z obsahu dovolání je tedy zjistitelné, o které otázky jde, nikoliv však, od které judikatury Nejvyššího soudu se odvolací soud odchýlil. Žalobkyně v dovolání neuvádí žádnou judikaturu Nejvyššího soudu, zmiňuje pouze nález Ústavního soudu ze dne 11. 7. 1996, sp. zn. , který se však týká problematiky procesních úkonů účastníků řízení, jež obsahují zjevnou nesprávnost, a žalobkyně z něj nedovozuje nesprávnost napadeného rozhodnutí, ale vyslovuje své stanovisko, že citovaný nález by byl aplikován v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , tedy v řízení o odpůrčí žalobě.

11. Dovolání tak nesplňuje náležitosti stanovené v , a Nejvyšší soud je proto podle a pro vady odmítl.

12. Nad rámec právě uvedeného dovolací soud konstatuje, že námitkami proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu uplatňuje žalobkyně nezpůsobilý dovolací důvod, neboť jediným uplatnitelným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci ( ). Hodnocení důkazů je věcí volné úvahy soudu ve smyslu , vede ke skutkovému zjištění, na němž je vystavěno právní posouzení věci, a dovolacímu soudu zásadně nepřísluší přezkoumávat správnost zjištěného skutkového stavu. Hovořil-li odvolací soud o tom, že předmětem řízení nebyla samotná pohledávka, ale pouze možnost uspokojení vymahatelné pohledávky, uváděl to v rámci výkladu o odpůrčí žalobě, jíž se právní předchůdkyně žalobkyně domáhala určení, že právní úkony jejích dlužníků, spočívající v prodeji jejich majetku, jsou vůči ní právně neúčinné ve smyslu obč. zák. Jedná se tedy o závěr, který je správný, a navíc pro projednávanou věc nikterak stěžejní. V dané věci je klíčový, byť odvolacím soudem poněkud upozaděný závěr, že mezi pochybením žalované, spočívajícím v nepodání odvolání proti rozhodnutí o zrušení předběžného opatření v rámci řízení o odpůrčí žalobě, a žalobkyní tvrzenou škodou neexistuje příčinná souvislost, neboť žalobkyně by s odpůrčí žalobou nemohla být úspěšná, když v případě R. B. i Z. Z. nebyly splněny předpoklady obč. zák. a v případě druhého jmenovaného byl směnečný platební rozkaz navíc zrušen (viz body 67-82 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Uvedený závěr přitom nelze označit za nepřiléhavý.

13. Dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroků o nákladech řízení není vzhledem k přípustné.

14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 12. 2024

JUDr. Robert Waltr předseda senátu