Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Nd 532/2024

-1818

USNESENÍ

D. D.

IMOSA spol. s r.o.

, se sídlem v Karlových Varech, Kolmá 857/6, IČO 25705121, o 4 008 000 Kč s příslušenstvím, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze uplatněné žalovanou v řízení o jejím odvolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2024, č. j. -1740, vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. , takto:

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Michaela Janoušková, Mgr. Ing. David Bokr a JUDr. Ondřej Kubát

nejsou vyloučeni

z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. .

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se u Krajského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. domáhala uložení žalované zaplacení částky 6 000 000 Kč s příslušenstvím, z titulu tvrzeného nároku na vypořádací podíl v souvislosti se zánikem její účasti v žalované, jejímž byla společníkem.

2. Krajský soud v Praze (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, č. j. -1143, jenž byl vydán jako druhý v pořadí (neboť předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24. 1. 2018, č. j. -42, byl usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2019, č. j. -535, vyjma výroku II zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 000 000 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok I), zamítl žalobu v rozsahu částky 3 008 000 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (výroky II a III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu účastníků (výrok IV) a o náhradě státem placených nákladů řízení s tím, že výši těchto nákladů stanoví soud prvního stupně samostatným usnesením (výroky V a VI).

3. K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 1. 2024, č. j. -1433, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

4. Proti shora uvedenému rozsudku podaly obě účastnice dovolání. Žalovaná v rámci svého dovolání požádala o přiznání osvobození od soudních poplatků.

5. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2024, č. j. -1740 byl návrh žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků zcela zamítnut.

6. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala žalovaná odvolání a v rámci odvolacího řízní vznesla námitku podjatosti (č. l. 1804) senátu 14 Cmo Vrchního soudu v Praze. Odůvodňuje ji tím, že tento senát v minulosti rozhodoval ve věcech vedených v odvolacím řízení u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. a , jejichž účastníkem byla, v nichž dle jejího názoru „nejednal nezaujatě“, soudkyně JUDr. Janoušková ve věci sp. zn. „strašně litovala žalobkyni“. Považuje (aniž blíže sděluje, z jakých důvodů a jaké povahy) „za jisté, že existuje určité propojení nejen mezi soudkyní, ale i mezi soudkyní a advokátem“ – (předchozím) zástupcem žalobkyně Mgr. Jakubem Vavříkem. V předcházejících řízeních bylo jednání konáno, přestože se žalovaná „včas a řádně omlouvala ze zdravotních důvodů“. Senát též „nepřihlédl ani ke zpronevěře obchodního podílu, kterou upřednostňuje“, aby nemusel rozhodnout ve prospěch žalované. Jeho rozhodnutí „jsou v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu“. Navrhla proto, aby soudci senátu 14 Cmo byli vyloučeni z projednání a rozhodnutí o jejím odvolání.

7. Věc byla proto předložena Nejvyššímu soudu, a to spolu s vyjádřením k námitce podjatosti dotčených soudců senátu 14 Cmo, kteří shodně uvedli, že nemají žádný poměr k věci ani k žádnému z účastníků ani k jejich zástupcům.

8. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

9. Podle důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

10. Podle věty první mají účastníci právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Podle odst. 3 tohoto ustanovení v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.

11. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. ) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.

12. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu je dán jen tehdy, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. ).

13. V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Michaely Janouškové, Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Ondřeje Kubáta. K věci ani k účastníkům (jak vyplývá z jejich vyjádření) nemají z hlediska ustanovení žádný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z údajů žalovanou uvedených v jejím podání. Žalovaná netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, které by zakládaly podjatost uvedených soudců. Namítá toliko nesouhlas s postupem soudců v řízení a jejich rozhodování v jiných věcech. Důvodem vyloučení soudců však námitky vůči správnosti jimi dosud vydaných rozhodnutí v téže či jiné soudem projednávané věci nebo procesní postup v řízení být nemohou, neboť to výslovně vylučuje (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. ).

14. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (d). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu , rozhodl Nejvyšší soud podle tak, že soudci Vrchního soudu v Praze uvedení ve výroku tohoto usnesení, jimž podle rozvrhu práce přísluší ve věci rozhodnout, nejsou v souzené věci vyloučeni z jejího projednávání a rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 12. 2024

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu