Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2483/2024

28 Cdo 2483/2024-144

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Československá provincie Milosrdných sester Panny Marie v Jeruzalémě, IČO 00406546, se sídlem v Opavě, Beethovenova 235/1, zastoupená Mgr. Bc. Petrem Dostálem, advokátem se sídlem v Olomouci, Za Poštou 416/2, za účasti: Vojenské lesy a statky ČR, s. p., IČO 00000205, se sídlem v Praze 6, Pod Juliskou 1621/5, zastoupený JUDr. Miroslavem Tichým, advokátem se sídlem v Praze 10, Říčanská 1984/5, o žalobě podle části páté , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. května 2024, č. j. -100, takto:

Dovolání seodmítá.

1. Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 5. 2024, č. j. -100, jako dovolání podané neoprávněnou osobou.

2. Podle věta první , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „ “), účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

3. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 28/1998 v časopise Soudní judikatura).

4. Žalobkyně napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí jejího návrhu na přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. . Jak soud prvního stupně (v poučení), tak soud odvolací zcela přehlédly, že proti usnesení o zamítnutí návrhu na přerušení řízení podle a není odvolání přípustné [srov. znění ]. Přípustnost odvolání nemůže založit ani nesprávné poučení soudu prvního stupně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod č. 73/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně tak mohlo být jedině odmítnuto za užití ; tento procesní imperativ nemůže překročit ani dovolací soud. Jinak řečeno, dovolací soud nemůže přivodit procesnímu zájmu žalobkyně (přerušení řízení) příznivější rozhodnutí, neboť i kdyby shledal její dovolání přípustným podle , nemohl by rozhodnout jinak, než usnesení odvolacího soudu změnit a odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně odmítnout. Zůstane tedy vždy procesní stav, že návrh žalobkyně na přerušení řízení je zamítnut. V této specifické procesní situaci tak není splněna podmínka odstranitelnosti újmy dovolacím soudem a právo podat dovolání tak nelze žalobkyni (byť procesně neúspěšné) přiznat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. ).

5. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle věty první a odmítl.

6. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , ).

7. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 12. 2024

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu