Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3140/2024

21 Cdo 3140/2024-359

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné TRINITY BANK a. s. se sídlem v Praze 1, Celetná č. 969/40, IČO 25307835, zastoupené Mgr. Tomášem Kravčíkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Občanská č. 1115/16, proti povinnému M. G., zastoupenému JUDr. et Mgr. Michaelou Marešovou Haškovcovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 5, Ostrovského č. 253/3, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. července 2024, č. j. -327, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 19. 7. 2024, č. j. -327, Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře potvrdil usnesení Okresního v soudu v Táboře ze dne 5. 2. 2024, č. j. -291, jímž tento soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce.

2. Odvolací soud především poukázal na skutečnost, že problematika exekucí, vedených na bytové a nebytové jednotky v domě č. p. XY v XY, majících stejný skutkový základ, byla řešena v celé řadě soudních řízení, včetně významu podvodného jednání „představitelů“ Domy Tábor s. r. o. při uzavírání kupních smluv s jednotlivými zájemci o tyto byty (v exekučních řízeních povinnými) ve vztahu k platnosti zástavních a úvěrových smluv s tím, že závěry vyslovené v těchto řízeních jsou aplikovatelné i na tuto věc (již s ohledem na totožnou argumentaci povinného v tomto řízení jako v řízeních předchozích).

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání povinný. Přípustnost i důvodnost dovolání dovozuje ze skutečnosti, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. ) při řešení otázky, zda „právní úkon, který je rozhodující součástí skutku, za nějž byla osoba, jež jej učinila, uznána pravomocným rozsudkem v trestním řízení vinnou ze spáchání trestného činu podvodu, je absolutně neplatný pro rozpor se zákonem“. Navrhl, aby bylo usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zároveň navrhl odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu.

4. Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.

5. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “).

7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

8. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (ve vztahu k řešení dovolatelem vytknuté otázky) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod (dovolatel jej netvrdí), aby uvedená otázka byla řešena jinak.

9. Dovolací soud je nucen konstatovat, že naprosto totožnou dovolací argumentaci použil povinný ve skutkově totožné exekuční věci oprávněné QFUS spol. s r. o., vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , jeho dovolání v této věci bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2024, sp. zn. , a od závěrů uvedených v tomto usnesení se dovolací soud nemá důvod odchylovat.

10. Dovolací soud upozornil na to, že odkaz dovolatele na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. , není případný, neboť (jak ostatně sám dovolatel připouští) tyto závěry byly překonány rozsudkem (velkého senátu) Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. , v němž bylo přijato stanovisko, že smlouva, při jejímž uzavření jeden z účastníků úmyslně předstíral určitou vůli se záměrem, aby tím vyvolal u druhého účastníka omyl nebo aby tím využil jeho omylu, není neplatná podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), pro nedostatek vážné vůle nebo podle ustanovení obč. zák. pro rozpor se zákonem. Podvodné jednání jednoho z účastníků smlouvy při jejím uzavření je důvodem neplatnosti smlouvy podle ustanovení obč. zák., jehož se může úspěšně dovolat jen druhý účastník smlouvy ( obč. zák.). Tento závěr je všeobecně přijímán a nebyl doposud překonán (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. , z recentních rozhodnutí potom usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. ). Námitka rozporu rozhodnutí odvolacího soudu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. , přípustnost dovolání nezakládá.

11. V další části dovolání dovolatel pouze rozporuje skutkové závěry, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, popř. prezentuje vlastní skutkovou verzi, pakliže uvádí, že „… předmětná úvěrová smlouva … nebyla uzavírána s tím, že následně developer obdržené prostředky vrátí …“, že „… pokud měl někdo možnost podvodnému jednání představitelů developerské společnosti Domy Tábor s. r. o. zabránit, tak to byl právní předchůdce oprávněné …“, že oprávněný „… nejen že ignoroval nedodržovaní prakticky všech základních podmínek úvěrové smlouvy, ale ještě dále dlužníkovi navyšoval úvěrový rámec …“, že „… z dokazování provedeného v trestním řízení je zřejmé, že oprávněný musel již v době uzavření předmětných smluv vědět, že úvěrové prostředky nebudou použity ke sjednanému účelu a dlužník nebude schopen smluvní podmínky plnit …“; dovolatel tímto uplatňuje jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a ze kterého nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení Jde o námitku, která přípustnost dovolání podle ustanovení nezakládá. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

12. Přípustnost dovolání nezakládají ani námitky dovolatele, že „… jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud rezignoval na jakoukoliv ochranu povinného jako spotřebitele a slabší smluvní stranu …“, že oprávněný „je osobou, která je podle ust. příslušníkem určitého povolání nebo stavu, … a jedná-li bez odborné péče, musí to jít k jeho tíži, nikoliv k tíži poškozeného spotřebitele …“, neboť tímto dovolatel pouze podrobuje kritice právní posouzení odvolacím soudem a nepředkládá dovolacímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo již vyřešenou právní otázku, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu k založení přípustnosti dovolání nepostačuje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ).

13. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení odmítl.

14. Dovolatel navrhl odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu; Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.

15. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 12. 2024

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu