Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2404/2024

26 Cdo 2404/2024-732

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a) H. Ch., a b) J. Ch., zastoupených JUDr. Věrou Chandryckou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalované N. H. XY, s. r. o., zastoupené Mgr. Janem Zapotilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 794/38, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2024, č. j. -657, takto:

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) v pořadí čtvrtým rozsudkem ze dne 13. 9. 2022, č. j. -520, vyhověl žalobě a určil, že je neplatná výpověď žalované ze dne 16. 12. 2012, kterou doručila žalobcům 21. 12. 2012, z nájmu „bytové jednotky č. 257/7 sestávající se z 3 pokojů, kuchyňského koutu, koupelny, WC, předsíně, spíže, komory a příslušenství, která se nachází ve 4. nadzemním podlaží domu č. p. XY na pozemku parc. č. XY, v kat. území XY, obec XY“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „Výpověď“); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení a o tom, že žalobcům se vrací tam uvedený přeplatek na soudním poplatku za současného zrušení usnesení ze dne 10. 9. 2019, č. j. -338.

2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 10. 1. 2024, č. j. -657, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

3. Nejprve se zabýval otázkou platnosti nájemní smlouvy ze dne 1. 10. 2000, na jejímž základě užívají žalobci předmětný byt (dále jen „nájemní smlouva“), a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. , jenž byl vydán v předchozí fázi tohoto řízení, dovodil, že i když byla nájemní smlouva uzavřena v době, kdy předmětný byt nebyl tzv. právně volný, není z tohoto důvodu neplatná pro počáteční nemožnost plnění podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Vycházeje především ze svědecké výpovědi tehdejší jednatelky žalované L. L. (dříve J.) měl také zato, že originál nájemní smlouvy předložený žalobci byl vyhotoven „v rozhodné době“ (míněno 1. 10. 2000) a nachází se na něm (pravý) podpis jmenované svědkyně. Ztotožnil se i s názory soudu prvního stupně, že nájemní smlouva není neplatná ani z důvodu, že k ní nedala souhlas valná hromada žalované (tímto souhlasem byla podmíněna jen její účinnost), a že se zřetelem k tomu, že smluvní strany se jí cítily být vázané a v souladu s ní dlouhodobě jednaly, je nutno nahlížet na žalobce jako na společné nájemce bytu. Následně zkoumal, zda jejich společný nájem bytu zanikl Výpovědí, a dospěl k závěru, že byl naplněn tam uplatněný výpovědní důvod podle obč. zák. [na rozdíl od zde rovněž uplatněného výpovědního důvodu podle obč. zák.], jelikož v době dání Výpovědi měli žalobci ve společném jmění manželů rodinný dům v Ch. I přesto je však Výpověď neplatná (ve smyslu obč. zák.), neboť vzhledem ke zjištěným okolnostem případu je nutno ji hodnotit jako jednání, které se příčí dobrým mravům ( obč. zák.). Proto vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl podle (ve spojení s větou první) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

5. Přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá otázka, zda nájemní smlouva je pro počáteční nemožnost plnění absolutně neplatná podle obč. zák. z důvodu, že v době jejího uzavření nebyl předmětný byt tzv. právně volný. Tuto otázku totiž odvolací soud vyřešil (záporně) v intencích právních názorů vyslovených ve zrušujícím rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. , uveřejněném pod č. 94/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 94/2021“), na které dovolací soud pro stručnost odkazuje.

6. Jelikož v tomto případě nenastala taková změna skutkového stavu, která by vylučovala aplikaci právního názoru dovolacího soudu, byl odvolací soud podle ve spojení s vázán právním názorem vysloveným v R 94/2021 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. , a v něm citovanou judikaturu) a již z důvodu této (kasační) vázanosti mu nepříslušelo tento názor jakkoli zpochybňovat či dokonce se od něj odchýlit. Tento závěr pak v plném rozsahu platí i pro dovolací soud, neboť i ten je vázán svým právním názorem, který vyslovil ve svém předchozím kasačním rozhodnutí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. ).

7. Dovolatelčina námitka, že v tomto případě změna judikatorního posouzení rozhodné otázky v průběhu řízení vede k „flagrantnímu porušení právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování“, není v této fázi řízení právně relevantní. Dovolatelka ji totiž mohla a měla uplatnit (podle obsahu spisu to však neučinila) již v řízení o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2020, č. j. -372, v němž byl vydán citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. a v němž byla zvažovaná změna judikatorního náhledu na řešení otázky, zda předpokladem platného uzavření nájemní smlouvy k bytu je okolnost, že jde o byt právně volný, účastníkům řízení s dostatečným předstihem avizována usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. .

8. Pro úplnost lze dodat, že podle konstantní judikatury při výkladu časových účinků judikatury je třeba zásadně vycházet z tzv. incidentní retrospektivity nových právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající řízení, jakož i na případy budoucí (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. , ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. , či ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. , rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. , a ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. , či v odborné literatuře KÜHN, Zdeněk. Prospektivní a retrospektivní působení judikatorních změn. Právní rozhledy, č. 6/2011, s. 191 a násl.).

9. Nepřípadná je tak i dovolací námitka, že v jiném sporu týchž účastníků vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. dospěly soudy všech stupňů i Ústavní soud k opačnému závěru při posouzení rozhodné právní otázky a že z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s , (dále jen „o. z.“). Rozhodnutí všech soudů ve zmíněném řízení (rozsudek Obvodní soud pro Prahu 10 ze dne 1. 2. 2016, č. j. -202, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2016, č. j. -239, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. , i usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. ) jsou datována před vydáním nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2019, sp. zn. , z něhož vycházel velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia, jehož prostřednictvím se smí dovolací soud odchýlit od své dosavadní judikatury postupem podle , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.

10. Dovolání dále není přípustné podle ani pro řešení otázky použitelnosti a validity svědecké výpovědi získané prostřednictvím dožádaného soudu, kterou podle mínění dovolatelky vyřešil odvolací soud v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. .

11. V něm Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že dokazování mimo jednání procesního soudu (dožádaným soudem nebo mimo jednání předsedou senátu z pověření senátu), popřípadě bez fyzické účasti vyslýchané osoby u jednání [s využitím technického zařízení pro přenos obrazu a zvuku (videokonferenčního zařízení) – srov. ] zákon umožňuje pouze výjimečně za předpokladu, že to je účelné ( ); hlediskem účelnosti je – jak vyplývá z ustanovení – zejména nákladnost, obtížnost nebo nemožnost provedení důkazu před procesním soudem (například výslech svědka nacházejícího se mimo obvod soudu nebo svědka, jehož zdravotní stav mu nedovoluje opustit místo bydliště nebo hospitalizace). I při dokazování prováděném mimo jednání mají účastníci právo být přítomni, aby – stejně tak jako při provádění důkazů při jednání – mohli uplatnit své procesní právo vyjádřit se k důkazům, které byly provedeny ( ), případně se souhlasem předsedy senátu klást vyslýchaným svědkům a účastníkům otázky (srov. větu druhou a ). Výsledky takto provedeného dokazování sdělí předseda senátu účastníkům při jednání (srov. větu třetí ). Účelnost provedení dokazování mimo jednání procesního soudu (dožádaným soudem) je však nutné hodnotit také (a především) z hlediska naplnění účelu občanského soudního řízení, který je vyjádřen v ustanovení větě první , podle něhož v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Nemůže-li proto provedení důkazu prostřednictvím dožádaného soudu vést ke spolehlivému zjištění skutečností, které jsou mezi účastníky sporné, a tím i k rychlé a účinné ochraně práv, je soud povinen důkaz provést sám, i když jsou s tím spojeny zvýšené náklady nebo je provedení důkazu procesním soudem spojeno s obtížemi.

12. V dané věci z obsahu spisu vyplývá, že soudkyně soudu prvního stupně požádala o provedení výslechu svědkyně L. L. (dále jen „svědkyně“) dožádaným soudem (viz žádost na č. l. 477 spisu) poté, co se svědkyně omluvila z účasti na jednání dne 19. 5. 2022 z důvodu svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (invalidita ve III. stupni, závislost na pomoci druhé osoby ve II. stupni, obojí po prodělání závažné nemoci), jenž jí nedovoloval dopravit se do sídla procesního soudu a absolvovat zde svědecký výslech (v podrobnostech viz podání na č. l. 473 spisu). Při dokazování prováděném dožádaným soudem byla svědkyně poučena podle , jejímu výslechu byly přítomni zástupci účastníků a jednatel žalované, bylo jim umožněno klást svědkyni otázky, přičemž této možnosti také hojně využívali (viz protokol na č. l. 481 až 486 spisu). Při následném jednání před soudem prvního stupně měl zástupce dovolatelky příležitost se k výslechu svědkyně vyjádřit a také tak učinil (viz protokol na č. l. 509 až 519 spisu).

13. Dovolatelka nezpochybňuje, že svědkyni její zdravotní stav nedovoloval účastnit se výslechu před procesním soudem, ani nenamítá, že při provádění důkazu dožádaným soudem byla zkrácena na svých procesních právech, pouze zastává stanovisko, že již s ohledem na specifický charakter dotčeného důkazního prostředku výslech svědkyně provedený dožádaným soudem nemohl vést ke spolehlivému zjištění rozhodných skutečností. Zde ovšem přehlíží, že hodnocení důkazů soudem lze provést i v případě, jsou-li provedeny jiným soudem po splnění podmínek dožádání. V tomto směru pak není vyloučeno ani provedení důkazu výslechem svědků (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2021, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. , a ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. ). Opačný závěr, jenž by vždy a za všech okolností zapovídal provedení výslechu svědka dožádaným soudem, neplyne ani z dovolatelkou citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. . V tomto konkrétním případě přitom byly podmínky dožádání podle ve spojení s splněny. Procesní soud tudíž mohl výslech svědkyně provedený dožádaným soudem podrobit hodnocení důkazů a případně z něj čerpat svá skutková zjištění rozhodná pro právní posouzení věci. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v pak nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ).

14. Přípustnost dovolání podle konečně nezakládá ani otázka „posouzení platnosti nájemní smlouvy (…) v závislosti na účelu založení žalované jako společnosti s ručením omezeným“. Takto vymezenou otázku totiž odvolací soud v napadeném rozsudku neřešil (okolnosti související s privatizací domu, v němž se nachází předmětný byt, zohlednil toliko při posouzení platnosti Výpovědi z hlediska jejího souladu s dobrými mravy). Na vyřešení uvedené otázky tudíž napadené rozhodnutí nespočívá (nezávisí).

15. Nespočívá-li napadené rozhodnutí na posouzení takto nastolené otázky, nemůže být jejím prostřednictvím ani založena přípustnost dovolání ve smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , či ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. ).

16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 11. 12. 2024

Mgr. Lucie Jackwerthová

předsedkyně senátu