Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1425/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Píchy, advokáta, sídlem Sladkovského 51, Jičín, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. února 2021 č. j. -219 a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 11. ledna 2021 č. j. -208, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Jičíně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , ve spojení s , a a 3 d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k Úmluvě. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresního soudu v Jičíně (dále jen "okresní soud") ze dne 11. 1. 2021 č. j. -208 (dále jen "usnesení okresního soudu") bylo státu uloženo zaplatit stěžovateli, jako ustanovenému právnímu zástupci žalobce L. Š., odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů v úhrnné výši 12 318 Kč.

3. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2021 č. j. -219 bylo o stěžovatelově odvolání rozhodnuto tak, že usnesení okresního soudu se potvrzuje.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel uvádí, že požadoval mimořádné zvýšení odměny dle § 12a odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), avšak soudy k tomu neshledaly důvod s tím, že projednávanou věc nepovažují za náročnější oproti běžným situacím. S takovým závěrem se však stěžovatel neztotožňuje. Rozhodnutím okresního soudu byl žalobci na jeho žádost ustanoven pro sepis a podání dovolání, kdy rozhodnutí o ustanovení bylo stěžovateli doručeno jen 6 dní před uplynutím dvouměsíční lhůty, do které musí být dovolání podáno. Stěžovatel měl tedy na zpracování věci a činění úkonů jen velmi krátkou dobu, kdy do šestidenní lhůty musel natěsnat převzetí zastoupení, nahlížení do spisu a studium jeho obsahu, dvě porady s klientem ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice a vlastní sepis dovolání s doplněním dle pokynu klienta. Spis k věci byl přitom obsáhlý. Stěžovatel tak musel pracovat nad rámec běžné osmihodinové pracovní doby až do noci. Nemohl si ani dopřát řádného odpočinku a spal jen několik hodin denně. Tyto skutečnosti soudy měly reflektovat. Není spravedlivé, aby odměna byla stanovena pouze ve výši odpovídající právnímu zastoupení za zcela běžných okolností s dostatkem času, možností si práci a jednotlivé úkony rozvrhnout a naplánovat. Napadená rozhodnutí uzavírají, že časová náročnost se promítla do počtu vykonaných úkonů, které jsou stěžovateli hrazeny, nicméně stěžovatel připomíná, že první porada s klientem o délce dvě a půl hodiny byla zahrnuta v rámci převzetí a přípravy zastoupení a porady o délce dvě a půl hodiny činěné ve Věznici Valdice byly hodnoceny částkou odpovídající toliko jednomu úkonu právní služby. S argumentací stěžovatele v tomto směru se soudy dostatečně nevypořádaly.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se týká situace, kdy stěžovateli byla přiznána odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši celkem 12 318 Kč namísto jím požadované odměny ve výši 39 680 Kč a náhrady výdajů ve výši 2 798 Kč.

7. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že v případě žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle jde o případy tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani v případech, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení). Ústavní soud tak např. ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2016

sp. zn.

(všechna jeho rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že částky do 50 000 Kč "již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv".

8. Obdobně v usnesení ze dne 29. 4. 2010

sp. zn.

Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod". Podobně lze odkázat např. na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010

sp. zn.

, ze dne 4. 10. 2011 sp zn.

, ze dne 1. 3. 2012

sp. zn.

, ze dne 13. 3. 2013

sp. zn.

, ze dne 7. 8. 2013

sp. zn.

, ze dne 25. 2. 2014

sp. zn.

, ze dne 6. 1. 2015

sp. zn.

, ze dne 15. 9. 2015

sp. zn.

nebo ze dne 30. 1. 2018

sp. zn.

.

9. Ústavní soud má za to, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatel ani nezmiňuje, že by se snad nacházel v nějaké obtížné sociální situaci, vzhledem ke které by i částka nedosahující výše 50 000 Kč pro něj představovala nějakou vysokou zátěž. Nemohlo tedy jít o zásah do jeho práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.

10. Jen pro úplnost Ústavní soud poznamenává, že ústavní stížností napadená rozhodnutí nevykazují znaky libovůle, když obsahují řádné odůvodnění úvah, na kterých jsou v nich vyslovené závěry založeny.

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. ledna 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu