Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2648/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Jiřího Vaníčka, zastoupeného Mgr. Janou Jevtić, MBA, advokátkou, sídlem Rubešova 583/2, Praha 2 - Vinohrady, proti I. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2024 č. j. -512 v části týkající se náhrady nákladů řízení a II. výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. listopadu 2023 č. j. -441, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti CZT, a. s., sídlem Lísková 1513, Čáslav, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) plynoucího z d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a práva na ochranu vlastnického práva podle y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastnice se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") domáhala po stěžovateli zaplacení částky 5 746 334 Kč s příslušenstvím. Po provedeném dokazování obvodní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl (I. výrok) a vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku 620 125 Kč (II. výrok).

3. Proti rozsudku obvodního soudu podala vedlejší účastnice odvolání, proti nákladovému výroku podal odvolání i stěžovatel. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") neshledal odvolání vedlejší účastnice do merita věci důvodným, odvolání stěžovatele bylo důvodné jen z minimální části. Proto v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení ho změnil jen tak, že výše nákladů činí 630 713 Kč, jinak i tento výrok potvrdil (I. výrok) a vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovateli na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 95 772 Kč (II. výrok).

4. V průběhu řízení o ústavní stížnosti informoval stěžovatel Ústavní soud, že vedlejší účastnice podala dne 23. 9. 2024 dovolání k Nejvyššímu soudu, a z tohoto důvodu požádal, aby Ústavní soud přerušil řízení o ústavní stížnosti do doby, než bude o podaném dovolání rozhodnuto.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel považuje rozhodnutí městského soudu o nákladech řízení vzniklých před obvodním soudem za chybné. Nejpodstatnější zkrácení na vlastnickém právu a právu na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v nepřiznání částky vynaložené za vyhotovení notářského zápisu doloženého daňovým dokladem. V rámci řízení před obvodním soudem byl stěžovatel poučen, že pokud jde o námitku promlčení, je potřeba aby označil důkazy k prokázání tvrzení. Na toto poučení reagoval stěžovatel vyhotovením notářského zápisu, tudíž jde o důkaz předložený k výzvě soudu a náklady byly vynaloženy účelně.

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti popsal průběh jednání před obvodním soudem, ze kterého dovodil důvody, pro které mu měly být přiznány náklady řízení za písemné podání k soudu, čtvero nahlížení do spisu a podání odporu proti platebnímu rozkazu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení stanovených a shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu téhož zákona.

8. Ústavní soud ve své judikatuře dodržuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79)] a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci [srov. usnesení ze dne 3. 4. 2009

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].

9. V posuzované věci stěžovatel dovolání proti výroku o věci samé nepodal, neboť obecné soudy rozhodly ve věci samé (viz výše) v jeho prospěch. Vzhledem k tomu, že dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není podle , (dále jen " ") přípustné, neměl již k dispozici žádný procesní prostředek, kterým by se mohl proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bránit. Přípustnost jeho ústavní stížnosti však vylučuje skutečnost, že dovolání podala vedlejší účastnice a v době podání ústavní stížnosti (a rozhodnutí o ní) ještě nebylo řízení o dovolání skončeno. Nelze přehlédnout, že kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, mohl by nejen zrušit nebo změnit rozsudek městského soudu ve výroku ve věci samé (příp. i rozsudek obvodního soudu), ale také zrušit akcesorické výroky o nákladech řízení ( ). Tím by otevřel prostor k tomu, aby se soudy opět zabývaly i náklady řízení a aby při rozhodování o nich přihlédly k námitkám uplatněným stěžovatelem v ústavní stížnosti. Přezkoumával-li by Ústavní soud napadené výroky rozsudků obecných soudů o nákladech řízení před rozhodnutím Nejvyššího soudu o vedlejší účastnicí podaném dovolání, nejenže by nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, nýbrž by tím, byť jen nepřímo, mohl předjímat i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší (např. usnesení ze dne 18. 2. 2019

sp. zn.

či ze dne 10. 4. 2019

sp. zn.

).

10. Závěr, že ústavní stížnost účastníka řízení podaná proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení předtím, než Nejvyšší soud rozhodne o jeho dovolání proti výroku ve věci samé, je podle nepřípustná, lze plně vztáhnout i na situaci, kdy dovolání do věci samé podá (jiný) účastník řízení, jehož zájem na výsledku řízení ve věci samé je v kolizi se zájmem stěžovatele. Odporovalo by principu efektivity a hospodárnosti řízení, kdyby Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, kterou je samostatně napaden pouze výrok o nákladech řízení, již nyní přezkoumával její důvodnost (shodně např. usnesení ze dne 11. 8. 2020

sp. zn.

, bod 17.).

11. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutí nynější ústavní stížnosti pro její "předčasnost" nepoškozuje stěžovatelovo právo na přístup k soudu, protože podle výsledku dovolacího řízení bude mít po jeho ukončení možnost podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby případně zohledňovala i jeho průběh a výsledky. Taková ústavní stížnost (při splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i v případě, bude-li jí napaden výhradně nákladový výrok. Není tudíž prostor pro přerušení řízení o ústavní stížnosti, které stěžovatel navrhoval.

12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2024

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj