Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1668/24

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelek Dany Vojáčkové, Marie Mikulkové a Blanky Průdkové, zastoupených JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem Bezručova 1896/90, Mikulov, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -372 ze dne 6. 3. 2024 a rozsudku Okresního soudu v Břeclavi č. j. -335 ze dne 3. 8. 2023, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi jako účastníků řízení a Heleny Holienky Schreiberové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení svého práva zaručeného v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatelky se u Okresního soudu v Břeclavi (po změně žaloby) domáhaly proti vedlejší účastnici určení, že jejich otec František Holienka, zemřelý v průběhu řízení, byl ke dni své smrti vlastníkem bytové jednotky specifikované v I. výroku rozsudku okresního soudu uvedeného v záhlaví ("byt"). Tímto rozsudkem okresní soud žalobě vyhověl. Okresní soud zjistil, že zemřelý s vedlejší účastnicí, svou manželkou, uzavřel dne 29. 12. 2017 darovací smlouvu o převodu vlastnictví bytu. Okresní soud po dokazování shledal, že zemřelý nebyl při podpisu darovací smlouvy schopen posoudit následky svého jednání, tudíž smlouva byla neplatná a zemřelý byl ke dni své smrti stále vlastníkem bytu. Okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků ve prospěch stěžovatelek; dovodil, že stěžovatelkám vznikly náklady na právní zastoupení advokátem ve výši 165 242,50 Kč, tedy 55 081 Kč každé, avšak vedlejší účastnici uložil povinnost nahradit každé stěžovatelce pouze 10 000 Kč, a to na základě moderace podle (" "). Jako důvod zvláštního zřetele hodný okresní soud shledal majetkové poměry vedlejší účastnice.

3. K odvolání stěžovatelek Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením změnil výrok rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení tak, že vedlejší účastnici uložil povinnost nahradit každé stěžovatelce náklady řízení ve výši 42 210 Kč ve lhůtě dvou měsíců. Krajský soud dospěl v souladu s argumentací stěžovatelek k závěru, že tarifní hodnotu úkonu právní služby advokáta je nutné stanovit z ceny bytové jednotky, nikoli z paušální částky, neboť k ceně nemovitosti byl vyhotoven znalecký posudek. Krajský soud dále přehodnotil výpočet nákladů řízení a určil, že náklady stěžovatelek v řízení před okresním soudem činily celkem 633 153 Kč, tedy 211 051 Kč u každé ze stěžovatelek. Ohledně moderace výše nahrazovaných nákladů řízení dospěl krajský soud k závěru, že v posuzovaném případě je důvodem zvláštního zřetele hodným okolnost, pro kterou byla vedlejší účastnice s obranou proti žalobě neúspěšná. Jelikož nezpůsobilost zemřelého uzavřít darovací smlouvu vyplynula pouze ze znaleckých posudků, nikoli z výslechů svědků ani z jiných důkazů, nic podle krajského soudu nenasvědčovalo tomu, že by vedlejší účastnice měla či mohla mít zásadní pochybnost o způsobilosti svého manžela k tomuto právnímu jednání. Krajský soud přihlédl k této skutečnosti a k poměrům účastníků řízení, a proto snížil povinnost vedlejší účastnice nahradit stěžovatelkám náklady řízení na 20 % jejich výše.

4. Stěžovatelky namítají, že obecné soudy aplikovaly svévolně. Konstatují, že má-li soud v úmyslu moderovat výši nákladů řízení, musí jim umožnit, aby se k tomu vyjádřily. Obecným soudům vytýkají, že tento úmysl stranám neavizovaly, a mají za to, že krajský soud je měl o možné aplikaci moderačního práva poučit. Krajský soud se podle stěžovatelek sice pokusil pochybení okresního soudu napravit, nicméně dostatečně neodůvodnil, proč přiznal stěžovatelkám právě pouze 20 % nákladů řízení a proč namísto toho např. nepřistoupil k prodloužení lhůty splatnosti. Podle stěžovatelek krajský soud také nezohlednil dostatečně chování vedlejší účastnice v průběhu sporu.

5. Procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými a řádně zastoupenými stěžovatelkami, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.

6. Z konstantní judikatury Ústavního soudu plyne, že ačkoli může mít výrok rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, jde o problematiku ve vztahu k věci samé jednoznačně podružnou, pročež zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody jednotlivců. Z toho pak plyne zásada, že rozhodnutí soudů o náhradě nákladů řízení podléhají toliko omezenému ústavněprávnímu přezkumu (srov. např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 23. 3. 2021 či usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 11. 1999,

sp. zn.

ze dne 4. 2. 2003).

7. Ústavní soud se opakovaně věnoval ústavním kautelám interpretace a aplikace Z ustálené judikatury Ústavního soudu relevantní pro projednávaný případ mimo jiné plyne, že součástí práva na spravedlivý proces je vytvoření prostoru pro to, aby účastník řízení mohl účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat (srov. např. nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 6. 2. 2007 nebo

sp. zn.

ze dne 3. 3. 2009). Tento požadavek (vyplývající obecně z práva na spravedlivý proces) je třeba dodržovat též při rozhodování o náhradě nákladů řízení, které je inherentní součástí soudního řízení jako celku (srov. nález

sp. zn.

ze dne 12. 5. 2004).

8. Těmto ústavněprávním kritériím napadená rozhodnutí vyhovují. Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

9. Stěžovatelky svou argumentaci podporují několika nálezy, ve kterých Ústavní soud konstatoval, že daným stěžovatelům nebyl poskytnut dostatečný prostor pro vyjádření k záměru moderovat výši nákladů řízení. Tyto nálezy jsou však od posuzovaného případu odlišné. Např. v nálezu

sp. zn.

ze dne 31. 5. 2016 dospěl Ústavní soud k závěru, že v případě, kdy nalézací soud rozhodne o nákladech řízení v plné výši ve prospěch úspěšné strany a odvolací soud se rozhodne náklady řízení moderovat, musí stranám poskytnout možnost se k této moderaci vyjádřit; pokud tak neučiní, může dojít k porušení práva na spravedlivý proces. V posuzovaném případě však rozhodl o moderaci výše nahrazovaných nákladů řízení již okresní soud. Proto nelze přisvědčit argumentaci stěžovatelek, že neměly možnost se vyjádřit vůči úmyslu soudu náklady řízení moderovat, neboť tuto příležitost měly v odvolání. Této příležitosti využily a před Ústavním soudem nyní pouze opakují námitky, jež použily právě v odvolacím řízení.

10. Stěžovatelky dále polemizují se způsobem, jakým obecné soudy aplikovaly a namítají, že mohly namísto moderace prodloužit vedlejší účastnici lhůtu k náhradě nákladů. V tomto bodu se Ústavní soud omezuje na konstatování, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Jelikož v tomto ohledu stěžovatelky nepředkládají žádnou ústavněprávní argumentaci a pouze polemizují se závěry soudů, nemohou tyto námitky před Ústavním soudem obstát. Napadená rozhodnutí jsou dostatečně a srozumitelně odůvodněna a je z nich patrné, jakými úvahami a proč se soudy řídily. Jejich rozhodnutí nejsou nijak svévolná ani vnitřně rozporná.

11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2024

Jan Wintr, v. r.

předseda senátu