Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2639/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti Mgr. Martina Kopčila, sídlem Kameníčkova 1114/2, Brno, odděleného insolvenčního správce dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o., sídlem Svojsíkova 1596/2, Poruba, Ostrava, zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Rožcem, sídlem Kobližná 19, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -1790 ze dne 14. června 2024 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. -1210 ze dne 3. září 2020, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení a společnosti CREDITEX INVEST, a. s., sídlem U Vysočanského pivovaru 701/3, Praha 9 - Vysočany, zastoupení advokátem JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., sídlem Vinohradská 30, Praha 2 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Vedlejší účastnici se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu podle d.

2. K výzvě Ústavního soudu stěžovatel sdělil, že mimo jiné i proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. ) č. j. -1210 ze dne 3. 9. 2020 podal dlužník UNIMEX-INVEST, s. r. o., žalobu pro zmatečnost. Řízení o žalobě je přerušeno podle , jak vyplývá z usnesení krajského soudu č. j. -60 ze dne 8. 8. 2024.

3. Z insolvenčního spisu ve věci dlužníka sp. zn. dále Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl usnesením krajského soudu (jako soudu insolvenčního) ze dne 5. 12. 2023 ustanoven odděleným insolvenčním správcem dlužníka (č. l. B-359). Usnesením ze dne 17. 1. 2024 týž soud deklaroval, že do rozsahu působnosti odděleného insolvenčního správce náleží také případné účastenství v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě sp. zn. včetně řízení o všech mimořádných opravných prostředcích, pokud má být po dobu trvání insolvenčního řízení účastníkem těchto řízení místo dlužnice insolvenční správce, jakož i podání návrhu na pokračování těchto řízení podle § 265 odst. 2 téhož zákona (č. l. B-371).

4. Usnesením ze dne 14. 2. 2024 (č. l. B-429) krajský soud rozhodl, že lze pokračovat v řízení o dovolání proti napadenému rozsudku krajského soudu. To se nedotýká řízení o dalších mimořádných opravných prostředcích ve věci sp. zn. , která zůstávají přerušena. Poté, co bylo dovolání napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto, krajský soud stěžovateli sdělil, že z hlediska vymezení kompetencí mezi oběma insolvenčními správci ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu spadá do kompetence stěžovatele.

5. Dne 15. 10. 2024 Ústavní soud obdržel nevyžádané vyjádření vedlejší účastnice, která považuje ústavní stížnost za částečně opožděnou a předpokládá, že Ústavní soud přípustnost této ústavní stížnosti posoudí stejně jako v usneseních

sp. zn.

ze dne 21. 3. 2022 a

sp. zn.

ze dne 24. 1. 2023. Závěrem tohoto nevyžádaného vyjádření vedlejší účastnice navrhla, aby ústavní stížnosti nebylo vyhověno a aby Ústavní soud uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení.

6. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, ovšem nikoli z důvodů uvedených ve vedlejší účastnicí citovaných usneseních Ústavního soudu.

7. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Pojmovým znakem ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita. Ústavní soud je zásadně oprávněn zasahovat až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.

8. V souladu s uvedeným Ústavní soud odmítá jako nepřípustné ústavní stížnosti mířící proti rozhodnutím, vůči kterým byl podán jiný prostředek ochrany práva, pokud řízení o něm dosud nebylo skončeno. Ústavní soud tak činí, aniž by se zabýval důvodností či vůbec přípustností takového prostředku práva, neboť by tím zasahoval do činnosti soudu, kterému rozhodnutí o něm přísluší.

9. Bylo-li tedy v posuzované věci rozhodnutí krajského soudu napadeno žalobou pro zmatečnost, je současná ústavní stížnost předčasná, a proto nepřípustná. Tento závěr je nutno vztáhnout na celou ústavní stížnost, tedy i na část mířící proti usnesení Nejvyššího soudu (shodně viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 6. 8. 2024 či

sp. zn.

ze dne 26. 9. 2024), neboť na řízení před soudy je v zásadě nutno nahlížet jako na jeden celek, do něhož Ústavní soud zasahuje až na jeho konci.

10. Na nepřípustnosti ústavní stížnosti nic nemění, že žaloba pro zmatečnost nebyla podána přímo stěžovatelem, a to - mimo jiné - proto, že do stěžovatelových kompetencí jako odděleného insolvenčního správce spadá účastenství místo dlužníka v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. . Je taktéž bez významu, že řízení o žalobě pro zmatečnost je přerušeno. Jednak z toho bez dalšího neplyne naplnění podmínek dle , stěžovatel má navíc možnost postupovat podle .

11. Stěžovateli nic nebrání, aby po skončení řízení o dalších opravných prostředcích podal ústavní stížnost znovu (viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 30. 8. 2019 či

sp. zn.

ze dne 6. 8. 2024).

12. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle pro nepřípustnost odmítl.

13. K nákladovému výroku Ústavní soud podotýká, že náklady řízení před Ústavním soudem si zásadně hradí každý účastník sám, přiznání náhrady je postupem výjimečným; vůbec není namístě za situace, kdy vedlejší účastnice zašle Ústavnímu soudu nevyžádané vyjádření, které se navíc mine s důvody, pro něž byla ústavní stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. listopadu 2024

Tomáš Langášek v. r.

soudce zpravodaj