Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1906/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Pavla Juříčka, Ph.D., zastoupeného Mgr. Bořivojem Líbalem, advokátem, sídlem Pobřežní 394/12, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024, č. j. -2124, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Mgr. Radoslava Lavičky, sídlem Hodolanská 413/32, Olomouc, insolvenčního správce dlužnice MORA - TOP s. r. o., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení

1. Průběh předchozího řízení a obsah v něm vydaných rozhodnutí není třeba obsáhle rekapitulovat, neboť jsou účastníkům známy. Postačí uvést, že vedlejší účastník řízení, coby insolvenční správce společnosti MORA-TOP s. r. o., se žalobou z titulu náhrady škody domáhal zaplaceni´ částky 29 207 062,52 Kč společně a nerozdílně po třech žalovaných, bývalých jednatelích této obchodní společnosti. Tato škoda měla vzniknout tvrzeným porušením péče řádného hospodáře ve smyslu zákona cˇ. , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Proti stěžovateli bylo řízení nakonec vedeno o zaplaceni´ částky 17 085 109,33 Kč s příslušenstvím (srov. dále).

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Krajsky´ soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ("krajský soud") rozsudkem ze dne 16. 5. 2022, č. j. -1893, uložil žalovanému stěžovateli zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení společně a nerozdílně s již dříve zavázaným žalovaným, bývalým jednatelem, Ing. Michailem Kosovsky´m, částku 17 085 109,33 Kč s příslušenstvím.

3. K odvolání stěžovatele ve věci rozhodoval Vrchní soud v Olomouci ("vrchní soud"), který rozsudkem ze dne 27. 4. 2023, č. j. -2006, rozhodnutí krajského soudu potvrdil.

4. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl napadeným rozhodnutím podle a 2 , (" ") jako nepřípustné.

II. Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel se závěry Nejvyššího soudu nesouhlasí, přičemž se dovolává porušení svých základních práv zaručených v , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

6. Stěžovatel má za to, že Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím nepřípustně omezil jeho právo na přístup k soudu, neboť se u řady uplatněných dovolacích námitek nezabýval jejich relevanci´ z hlediska možného naplněni´ kritérii´ ve smyslu

7. Napadá posouzení otázky vnitřní (horizontální) delegace působnosti jednatelů, jakož i posouzení námitky promlčení. Nejvyššímu soudu dále vytýká, že se řádně nevypořádal s námitkami týkajícími se tvrzené neurčitosti žaloby či dokazování, resp. zjišťování skutkových okolností (zde ve vztahu k , a ). Stěžovatel rozporuje rovněž aplikaci , a to v souvislosti s předchozím rozhodnutím o žalobě pro zmatečnost. Uvádí, že bylo-li předchozí rozhodnutí krajského soudu v řízení o žalobě pro zmatečnost zrušeno, nemohl krajský soud v následném rozhodnutí přihlédnout ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení, tedy i v řízení zmatečném. Obdobně jako v dovolání namítá, že rozsudek (odvolacího) vrchního soudu se při řešení této otázky odchýlil od závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. .

8. Stěžovatel dále upozorňuje na nesprávné posouzení otázky určení úroků z prodlení. Upřesňuje, že v prodlení prokazatelně nebyl v období od 23. 11. 2017 do 15. 2. 2022, přesto mu byla za toto období stanovena povinnost zaplatit úroky z prodlení v částce téměř 6 mil. korun. Uvádí, že tato námitka byla obecnými soudy v průběhu předchozího řízení zcela ignorována. Stěžovatel proto v dovolání v této souvislosti uvedl, že vrchní soud dovoláním napadeným rozsudkem zasáhl do jeho práva na soudní´ ochranu podle y, neboť se "vůbec žádným způsobem nevypořádal s argumentaci´ stěžovatele a o povinnosti stěžovatele platit úroky z prodleni´ za období´ rozhodl bez jakéhokoli odůvodněni´, v důsledku čehož je rozsudek vrchního soudu nepřezkoumatelný a představuje projev libovůle odvolacího soudu." Z hmotněprávního hlediska stěžovatel dále rozporuje závěry obecných soudů týkající se příčinné souvislosti, jakož i stanovení výše škody.

9. Stěžovatel závěrem uvádí, že řízení vedoucí k vydání nyní ústavní stížností napadeného rozhodnutí dle jeho názoru nadále trpí zmatečnostní vadou, pro kterou již bylo zrušeno původní rozhodnutí krajského soudu. Doplňuje, že proto v nyní posuzované věci podal dne 27. 6. 2023 rovněž žalobu pro zmatečnost, o níž doposud nebylo rozhodnuto.

III. Splnění podmínek řízení

10. Ústavní soud se před posouzením opodstatněnosti ústavní stížnosti zabýval otázkou, zda jsou k tomu splněny procesní předpoklady stanovené . Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

11. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje ( ). Ústavní soud konstantně vychází z toho, že pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita; ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelům k ochraně jejich práv poskytuje. Po stránce materiální je Ústavní soud oprávněn zasahovat až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny samy protiústavní stav napravit.

12. Jak již bylo zmíněno výše, stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu žalobou pro zmatečnost, o níž však dosud nebylo rozhodnuto, což Ústavní soud ověřil z databáze infoSoud. Vzhledem k tomu, že řízení o daném mimořádném opravném prostředku nadále probíhá, nutno považovat ústavní stížnost za "předčasnou", resp. nepřípustnou podle .

13. Uvádí-li stěžovatel, že je s ohledem na "celkový průběh řízení a četná procesní pochybení všech soudních instancí" namístě, aby se Ústavní soud zabýval jeho návrhem již nyní, Ústavní soud k tomu nevidí důvod, neboť by - mj. též v rozporu se zásadou minimalizace zásahů tohoto soudu do činnosti soudů obecných - předjímal výsledek probíhajícího (zmatečnostního) řízení. Ukáže-li se, že podaná žaloba pro zmatečnost nepředstavovala prostředek podle výše citovaných ustanovení, může stěžovatel podat ústavní stížnost znovu. Lhůtu pro její podání totiž v takovém případě nelze odvíjet od doručení napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť by se neslučovalo s právem stěžovatele na přístup k Ústavnímu soudu, aby tento soud nejprve ústavní stížnost odmítl jako "předčasnou" a následně jako opožděnou podle .

IV. Závěr

14. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2024

Jiří Přibáň

soudce zpravodaj