Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3253/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Kateřiny Chamarel, zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem Lublaňská 673/24, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. -441 ze dne 7. 9. 2023 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ č. j. -388 ze dne 16. 12. 2022, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a Jana Soukupa, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy žalobou domáhala proti vedlejšímu účastníku (dnes již jejímu bývalému manželovi) stanovení výživného ve výši 75 000 Kč měsíčně.

2. Okresní soud Praha-západ (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem rozhodl, že stěžovatelčina žaloba se zamítá. Svůj závěr odůvodnil tím, že přiznání výživného, byť i v minimální výši, by bylo v daném případě, kdy rozvrat manželství a následný rozvod manželů zapříčinil mimomanželský vztah stěžovatelky, v rozporu s dobrými mravy. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka podala odvolání. S argumentací v něm uvedenou se však Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") neztotožnil a napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti především namítá, že obecné soudy v řízení postupovaly v rozporu s jejím ústavně zaručeným právem na soudní ochranu ( d). Tvrdí, že v rozporu se zákonem zamítly její další důkazní návrhy s poukazem na jejich nadbytečnost či nehospodárnost. Má za to, že se přitom jednalo o důkazní návrhy, které měly zpochybnit zjištěný skutkový stav. S odkazem na četnou judikaturu Ústavního soudu namítá, že se podle jejího názoru jedná o tzv. opomenuté důkazy, protože soudy o nich nerozhodly, nebo rozhodly bez adekvátního odůvodnění. Podle jejího názoru navíc okresní soud vybral účelově pouze ty důkazy, které vedly k zamítnutí návrhu, zatímco ve prospěch stěžovatelky soud důkazy vůbec neprovedl. Stěžovatelka rovněž namítá, že obecné soudy postupovaly v rozporu s , když při rozhodování citovaly ze stěžovatelčina podání ze dne 10. 10. 2022, které ovšem nebylo provedeno. I tím měly obecné soudy porušit stěžovatelčino právo na soudní ochranu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), když mimo jiné rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [ písm. d) y]. Ústavní soud ve své judikatuře již mnohokrát konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud není součástí obecné soustavy soudů a nemůže provádět dohled nad jejich rozhodovací činností či dokonce instanční přezkum jejich rozhodnutí. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

6. Pokud jde o námitky stěžovatelky ohledně provádění a hodnocení důkazů, je nezbytné uvést, že z ústavního principu nezávislosti soudů ( y) vyplývá i zásada volného hodnocení důkazů ( ), jež má předobraz již ve stanovených pravidlech jejich provádění ( a 2 téhož zákona). Soud rozhoduje, které skutečnosti jsou k dokazování relevantní a které z navržených (případně i nenavržených) důkazů provede, případně zda a nakolik se jeví nezbytné či žádoucí dosavadní stav dokazování doplnit, které skutečnosti má za zjištěné, které dokazovat netřeba, případně které se zjišťují ve zvláštním režimu ( a ). Ústavní soud opakovaně uvádí, že do organizace dokazování zasahuje jen za mimořádných podmínek, kupříkladu opomněl-li soud provést účastníkem navržený důkaz a tento důkaz mohl mít vliv na výsledné rozhodnutí soudu ve věci (viz z mnoha např. usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 7. 2016).

7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že nalézací soudy zcela ignorovaly jí navržené důkazy. S tímto závěrem se ale Ústavní soud nemůže ztotožnit, neboť z obou rozhodnutí v předmětné věci je zřejmé, že se soudy zjištěním skutkového stavu velmi podrobně zabývaly a své závěry založily na dostatečném a rozličném důkazním materiálu. Co se týče rozsahu dokazování, Ústavní soud ustáleně judikuje, že ze zásad spravedlivého procesu plyne nejen možnost účastníka řízení vyjádřit se k provedeným důkazům, nýbrž i možnost navrhnout důkazy vlastní. Tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu o vznesených návrzích rozhodnout a také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (srov. nález

sp. zn.

ze dne 16. 2. 1995). Jelikož okresní soud o stěžovatelčiných důkazních návrzích rozhodl a v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, proč považoval provádění dalšího dokazování za nadbytečné, nelze ani v tomto ohledu shledat jakékoliv pochybení, jež by mělo za následek porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv.

8. K námitce, že obecné soudy v odůvodnění svého rozhodnutí citují ze stěžovatelčina podání ze dne 10. 10. 2022, které ovšem nebylo provedeno a takový postup je proto v rozporu s , Ústavní soud uvádí, že stěžovatelka v ústavní stížnosti ani netvrdí, o jakou citaci se v napadených rozhodnutích jedná. Je to přitom právě stěžovatelka, koho stíhá břemeno tvrzení, kdy je především na ní samotné, aby předložila Ústavnímu soudu přesvědčivou ústavněprávní argumentaci, a na základě které by teprve mohl Ústavní soud předchozí řízení a napadené rozhodnutí v rozsahu této námitky přezkoumat a případně ústavní stížnosti i vyhovět. Není však úkolem Ústavního soudu, aby tuto argumentaci domýšlel namísto stěžovatelky.

9. Jádrem ústavní stížnosti je tak zjevně pouze polemika stěžovatelky se způsobem, jak nalézací soudy hodnotily důkazy a s právními závěry, k nimž soudy na základě hodnocení důkazů dospěly. Ústavní soud je proto nucen zopakovat, že s ohledem na jeho postavení není oprávněn zasahovat do procesu hodnocení provedených důkazů, které proběhlo před obecnými soudy, a to i v případě, že by považoval za přiléhavější i jiné hodnocení. Důvodem k zásahu Ústavního soudu je pouze stav, kdy by hodnocení důkazů (a k tomu přijaté skutkové závěry) bylo důsledkem zjevného faktického omylu nebo logického excesu. Nic takového však zjištěno nebylo. V odůvodnění jsou srozumitelně popsány myšlenkové pochody soudů, přičemž Ústavní soud považuje jejich závěry za přiléhavé a ústavně konformní. Důvody pro zamítnutí stěžovatelčina návrhu na přiznání výživného tedy byly zjištěny dostatečně. Při neexistenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a vyvozenými právními závěry (resp. mezi provedenými důkazy) a z nich odvozenými skutkovými zjištěními, nepříslušelo Ústavnímu soudu tyto závěry obecných soudů jakkoliv přehodnocovat. Skutečnost, že se stěžovatelka s těmito závěry neztotožnila, sama o sobě porušení jejích ústavně zaručených práv nezakládá.

10. Právo na spravedlivý (řádný) proces totiž není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo právo na rozhodnutí odpovídající představám stěžovatelky. Uvedeným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.

11. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu