Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2996/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaj), soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti Jaromíry Gregorovičové, zastoupené JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1, Praha 10, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -152 ze dne 26. 9. 2023, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -129 ze dne 30. 3. 2023 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. -111 ze dne 10. 2. 2023, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka podala ústavní stížnost poté, co Nejvyšší soud odmítl její dovolání jako vadné podle (""). Stěžovatelka podle Nejvyššího soudu v dovolání nevylíčila důvod dovolání (vymezení právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a toho, v čem nesprávnost tohoto posouzení spočívá; a 3 ) a rovněž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ve spojení s ). Nejvyšší soud tedy dovolání odmítl pro absenci nezbytných náležitostí, nepřistoupil ani ke kvazimeritornímu přezkumu naplnění předpokladů přípustnosti (tzv. odmítnutí v první fázi přezkumu, viz nález Ústavního soudu

sp. zn.

, body 15-16).

2. Odmítne-li Nejvyšší soud dovolání pro vady, Ústavní soud pouze zkoumá, zda dovolání vadné bylo, nebo nebylo. Nevěnuje se tedy meritu věci. Nebylo-li by dovolání vadné, poruší Nejvyšší soud právo stěžovatele domáhat se stanoveným postupem soudní ochrany podle d (dále jen "") (viz nálezy

sp. zn.

, bod 31; a

sp. zn.

, bod 29). Bylo-li by vadné, je ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná a proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná, neboť stěžovatel řádně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, dále jen ""). Takové řešení plyne ze stanoviska pléna sp. zn. (bod 8) a navazuje na něj rozsáhlá rozhodovací praxe (viz např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

či

).

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že napadená rozhodnutí porušila její právo na spravedlivý proces podle y a podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Výslovně uvádí, že ústavní stížnost podává "z důvodu nesprávného posouzení věci dle ". Nepřináší žádné argumenty vysvětlující, že její dovolání nebylo vadné. Jenom uvádí, že Nejvyšší soud nerespektoval skutečnost, že prokazatelně došlo k zúžení společného jmění manželů a dále se věnuje pouze argumentům týkající se této otázky.

4. Ústavní soud si vyžádal dovolání stěžovatelky a souhlasí s Nejvyšším soudem, že dovolání zjevně nemá zákonné náležitosti, které "aktivují" právo na přístup k Nejvyššímu soudu. V nálezu

(v bodě 16) Ústavní soud shrnul pět náležitostí, které plynou z a : "Nejvyšší soud zkoumá:

1) Zda dovolatel označil rozhodnutí, proti kterým dovolání směřuje.

2) Zda vymezil rozsah, v kterém tato rozhodnutí napadá (tj. které výroky či jejich části).

3) Zda vymezil dovolací důvod, jímž může být pouze nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Dovolací důvod proto musí být vymezen tak, že dovolatel (krok 3a) uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a (3b) vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. V tomto třetím kroku tedy půjde především o polemiku dovolatele s právními závěry odvolacího soudu.

4) Zda dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Tyto předpoklady přípustnosti jsou uvedeny v a U předpokladů přípustnosti podle musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne (4a) otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, pak zbývá zhodnotit, zda dovolatel (4b) vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti podle je naplněn a jak konkrétně je naplněn. Pokud například dovolatel tvrdí, že se odvolací soud při řešení oné otázky hmotného či procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, vymezí, která konkrétní rozhodnutí odvolací soud nerespektoval (ve vztahu k oné otázce hmotného či procesního práva).

5) Zda dovolání obsahuje dovolací návrh (petit)."

5. Lze přisvědčit Nejvyššímu soudu, že dovolání neobsahuje třetí a čtvrtou náležitost (vymezení dovolacího důvodu a vymezení splnění předpokladů přípustnosti dovolání). Nejvyšší soud tuto skutečnost v odůvodnění napadeného usnesení vysvětlil a stěžovatelka to v ústavní stížnosti nerozporuje. Ústavní soud proto považuje ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu za zjevně neopodstatněnou. Proti rozhodnutím Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8 je pak stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelka řádně nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( ).

6. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti podle jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle téhož zákona jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2024

Jan Wintr, v. r.

předseda senátu