Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3112/25

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelek 1. A. A., 2. B. B., 3. C. C., 4. D. D., 5. E. E., 6. F. F. a 7. G. G. (jedná se o pseudonymy), všech zastoupených JUDr. Danielem Bartoněm, LL.M., Ph.D., advokátem, sídlem Ječná 505/2, Praha 2 - Nové Město, proti části výroku II rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -1876 ze dne 30. července 2025, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání, a části výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. ze dne 4. února 2025, kterým byly odkázány se zbytkem svých nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 a V. H., t. č. ve Věznici Příbram, zastoupeného Mgr. Radkem Jilgem, advokátem, sídlem Ladova 2044/3, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelky se ústavní stížností podanou 22. října 2025 podle písm. d) y a a násl. domáhají zrušení v záhlaví označených částí rozhodnutí (napadená rozhodnutí) s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv zakotvených v a a 2 d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 byl druhý vedlejší účastník (odsouzený) uznán vinným ze spáchání dvou přečinů sexuálního nátlaku podle ve znění účinném do 31. prosince 2024 (jeden z nich byl dílem dokonán, dílem ve stadiu pokusu), kterých se dopustil vůči stěžovatelkám. Odsouzenému byl uložen trest a dále povinnost nahradit stěžovatelkám nemajetkovou újmu, a to v rozmezí od 20 000 Kč do 100 000 Kč. Jelikož stěžovatelky uplatnily nárok na náhradu nemajetkové újmy ve vyšší výši (v rozmezí od 200 000 Kč do 384 500 Kč), byly se zbytkem svého nároku odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti rozsudku obvodního soudu podali odsouzený, státní zástupce i stěžovatelky odvolání. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem na základě odvolání státního zástupce odsouzenému zpřísnil trest. Uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu poskytování poradenských, konzultačních, lektorských, terapeutických a koučovacích služeb v oblasti osobního rozvoje, rodinných a partnerských vztahů na dobu deseti let. Odvolání odsouzeného a stěžovatelek městský soud zamítl.

4. Stěžovatelky namítají, že jim obvodní soud přiznal nepřiměřeně nízkou náhradu nemajetkové újmy a že městský soud to aproboval a nevypořádal se s jejich odvolací argumentací. Uvádí, že přiznané náhrady bagatelizují jim způsobenou újmu, uplatnění nároků na náhradu újmy v občanskoprávním řízení by výrazně prohloubilo jejich sekundární viktimizaci. Vzhledem k absenci dostatečných opatření na ochranu zvlášť zranitelných obětí v takovém řízení a s ohledem na jejich psychický stav by své nároky občanskoprávní žalobou vůbec neuplatnily. Každá ze stěžovatelek pak charakterizuje podstatu a intenzitu újmy, jež jí byla spáchaným trestným činem odsouzeného způsobena, jakož i následky, které tento čin zanechal na její psychice. Některé z nich v této souvislosti poukazují na závěry vyplývající ze znaleckého posudku PhDr. Štěpána Vymětala. Podotýkají, že způsobené trauma zásadním způsobem ovlivňovalo jejich životy po dobu výrazně přesahující několik týdnů či měsíců, takže jejich újma nepochybně přesahuje újmu odpovídající ušlému zisku za několik týdnů nebo měsíců. Odkazují na některá soudní rozhodnutí ve věcech, která podle nich vykazují obsahově shodné či obdobné prvky a která přiznala poškozeným vyšší náhrady nemajetkové újmy, než jaké byly přiznány jim v posuzované věci.

5. Po podání ústavní stížnosti Ústavní soud vyžádal od účastníků, vedlejších účastníků řízení a Městského státního zastupitelství v Praze vyjádření a od obvodního soudu i spis. Ve stanovené lhůtě obdržel vyjádření od městského soudu, obvodního státního zastupitelství a odsouzeného. Městské státní zastupitelství se nevyjádřilo, v souladu s poučením se tak vzdalo postavení vedlejšího účastníka řízení.

6. Následně Ústavní soud z aplikace infoSoud (dostupné na https://infosoud.justice.cz) zjistil, že odsouzený podal 20. listopadu 2025 ve věci dovolání. Podané dovolání si od obvodního soudu vyžádal, ten je Ústavnímu soudu zaslal spolu s vyjádřením ke stížnosti a vysvětlením, že nemůže zaslat vyžádaný spis, neboť jej bude předkládat Nejvyššímu soudu. Ústavní soud z podaného dovolání zjistil, že směřuje proti všem výrokům stížností napadených rozhodnutí.

7. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené . V posuzované věci dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou.

8. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. Souběžné vedené řízení o dovolání a ústavní stížnosti není namístě, takové řešení nevyhovuje ani požadavku právní jistoty (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 29. července 2011 nebo

sp. zn.

ze dne 10. ledna 2025). Probíhá-li tedy nadále před obecnými soudy řízení, v jehož rámci bude ještě o právech stěžovatelek rozhodováno, ač k opravnému prostředku odsouzeného není zásah Ústavního soudu přípustný. Opačný postup by byl v rozporu nejen se zásadou subsidiarity, ale i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání odsouzeného, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů, pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí Nejvyššího soudu, zbytečně by tím prodlužoval své řízení ( y).

9. Po skončení řízení před obecnými soudy mohou stěžovatelky podat ústavní stížnost znovu. Opakované podání ústavní stížnosti proti nyní napadenému rozsudku městského soudu a obvodního soudu, zůstanou-li ve stížností napadeném rozsahu nedotčeny, pak nebude Ústavní soud oprávněn odmítnout pro opožděnost, neboť takový postup by znamenal odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae) a byl by porušením y. Je-li (stala-li se) nyní ústavní stížnost předčasná, nebude následně Ústavní soud oprávněn (za splnění podmínky stanovené ) pozdější ústavní stížnost odmítnout jako opožděnou. To plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu (viz i shora odkazovaná usnesení) a Evropského soudu pro lidská práva. V případné nové ústavní stížnosti je nicméně vhodné, aby stěžovatelky poukázaly na toto usnesení Ústavního soudu.

10. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 1. prosince 2025

Veronika Křesťanová v. r.

soudkyně zpravodajka