Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2826/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Huga Salm-Reifferscheidta, 2) Elisabeth Schmidburg, 3) Cristiane Seuhs-Schoeller, 4) Eleonore Schoeller, 5) Rosy Marii Blin, 6) Gabriele Wanderer a 7) Alexandry Guild, zastoupených JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem, sídlem Bělehradská 132, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2025 č. j. -477, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2024 č. j. -414 a rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 9. 11. 2023 č. j. -358, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku jako účastníků řízení, a i) Mag. Georg Salm-Reifferscheidt-Raitze a ii) Leopolda Salm-Reifferscheidt-Raitze, iii) státního podniku Lesy České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, iv) Mendelovy univerzity v Brně, sídlem Zemědělská 1665/1, Brno, v) Správy a údržby silnic Jihomoravského kraje, příspěvkové organizace, sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, vi) města Blanska a vii) České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Blansku v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se stěžovatelé a vedlejší účastníci i) a ii) domáhali určení, že jsou spoluvlastníky pozemků v k. ú. Kuničky, Kulířov a Klepačov. Okresní soud se ztotožnil se závěry pozemkového úřadu, který ve věci rozhodoval před ním, a to v restitučním řízení na základě , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Oprávněnou osobou pro uplatnění restitučního nároku ( ) jsou totiž pouze státní občané, přičemž právnímu předchůdci žalobců (původnímu vlastníkovi) Hugu Mikuláši Salm-Reiferscheidtovi československé občanství nebylo zachováno.

2. Proti rozsudku okresního soudu podali stěžovatelé a vedlejší účastníci i) a ii) odvolání. Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Následně podané dovolání Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost.

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají porušení práv podle a d a podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k Úmluvě. Argumentují, že rozhodnutí Ministerstva vnitra o státním občanství Hugo Mikuláše Salm-Reiferscheidta, z nějž soudy vycházely, je nicotné a rozporné s judikaturou Ústavního soudu, jmenovitě s nálezy

sp. zn.

ze dne 29. 6. 2005 a

sp. zn.

ze dne 25. 9. 1997. Dále namítají, že Hugu Mikuláši Salm-Reiferscheidtovi svědčilo funkcionální občanství, a to na základě osvědčení typu B podle § 2 odst. 2 dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb., přičemž jeho odnětí se příčí y. Soudy proto měly vycházet z toho, že podmínka státního občanství vyžadovaná pro přiznání nároku na vydání protiprávně zabraných pozemků je naplněna, a rozhodnutí Ministerstva vnitra považovat za nicotné.

4. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

5. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. V řízení o ústavní stížnosti do jejich pravomocných rozhodnutí zasahuje pouze tehdy, byla-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelů. Jinými vadami se nezabývá.

6. Ústavní soud se pod

sp. zn.

zabýval ústavní stížností podanou vedlejšími účastníky i) a ii) a směřující proti týmž rozhodnutím. Stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, přičemž v nynějším řízení nemá důvod se od tohoto závěru odchylovat.

7. Ústavní soud připomíná, že podle rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. VS-953/51/2-1998 ze dne 10. 4. 2006 nebylo vyhověno žádosti Hugo Mikuláše Salm-Reiferscheidta o zachování československého státního občanství podle § 2 dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. Rozklad proti tomuto rozhodnutí byl zamítnut. Následně podanou žalobu Městský soud v Praze zamítl rozsudkem č. j. -180 ze dne 19. 6. 2008; kasační stížnost Nejvyšší správní soud odmítl usnesením č. j. -262 ze dne 9. 4. 2009. Věcí se zabýval i Ústavní soud, a to v usnesení ze dne 23. 3. 2021

sp. zn.

; v něm pro zjevnou neopodstatněnost odmítl ústavní stížnost právní předchůdkyně stěžovatelů směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -166 ze dne 24. 9. 2020, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -139 ze dne 23. 5. 2019 (vydaného v řízení o obnově) a krom jiného i proti rozporovanému rozhodnutí Ministerstva vnitra.

8. Jak Ústavní soud uvedl v řízení pod

sp. zn.

, obecné soudy vyšly z výše uvedených správních a soudních rozhodnutí, neboť samy nemohou činit závěr o existenci státního občanství, je-li tato otázka řešena rozhodnutím příslušného správního orgánu ( ). Civilním soudům přitom nepřísluší řešit otázku případného vzniku tzv. "funkcionálního (faktického) občanství" právního předchůdce stěžovatelů; význam zatímního osvědčení ze dne 20. 3. 1946 byl již posouzen v rozporovaném rozhodnutí Ministerstva vnitra. Ústavní soud se již v usnesení

sp. zn.

zabýval tvrzenou nicotností uvedeného rozhodnutí a uzavřel, že vznesené námitky by mohly zakládat nejvýše jeho nezákonnost, nikoli však nicotnost. V podrobnostech se odkazuje na toto usnesení, jakož i na citované usnesení

sp. zn.

.

9. V souladu s citovanými rozhodnutími lze uzavřít, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelů. Ústavní soud proto návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2025

Tomáš Langášek, v. r.

předseda senátu