Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 840/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Ing. Jiřího Písaříka, zastoupeného advokátem Mgr. Petrem Sprinzem, Ph.D., LL.M., sídlem Hybernská 1271/32, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -1417 ze dne 7. října 2021, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a insolvenčního správce JUDr. Jaroslava Brože, MJur, sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, a Hany Písaříkové a společnosti BOHEMIA ENERGY entity, s.r.o., sídlem 28. října 767/12, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým Vrchní soud v Praze rozhodl, že stěžovatelem učiněné zpětvzetí žaloby je neúčinné a že se návrh na přerušení řízení zamítá. Podle stěžovatele vrchní soud při závěru o neúčinnosti zpětvzetí nesprávně vyložil a své rozhodnutí adekvátně neodůvodnil, čímž porušil stěžovatelovo právo na soudní ochranu zaručené d.

2. Ústavní stížností proti témuž rozhodnutí, podanou společností BOHEMIA ENERGY entity, s.r.o., která v daném řízení před vrchním soudem vystupuje jako jedna z žalovaných a se zpětvzetím žaloby souhlasila, se zabýval IV. senát Ústavního soudu v usnesení

sp. zn.

ze dne 9. 4. 2025. V něm dospěl k závěru, že ústavní stížnost proti tomuto typu rozhodnutí je nepřípustná. Jak IV. senát uvedl: "Jde o rozhodnutí procesní povahy, tzn. nikoli rozhodnutí ve věci samé, a jako takové zpravidla ani není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv. Případné námitky může stěžovatelka uplatnit v dalším průběhu řízení o věci samé. Pokud nebude s výsledkem řízení spokojena ani po vyčerpání opravných prostředků, může následně podat i novou ústavní stížnost."

3. I. senát Ústavního soudu musí nicméně navzdory uvedenému usnesení, které není závazné, reflektovat, že Ústavní soud se již k přípustnosti ústavních stížností proti výroku o neúčinnosti zpětvzetí žaloby vyjádřil v nálezu

sp. zn.

ze dne 24. 7. 2020 (N 154/101 SbNU 74). Podle tohoto nálezu, který naopak je podle y do okamžiku jeho překonání v plénu závazný pro všechny orgány a osoby, lze ústavní stížností napadat i přímo výrok o neúčinnosti zpětvzetí žaloby, aniž by účastník musel vyčkávat a napadat až konečné rozhodnutí ve věci samé.

4. Ústavní soud tedy nyní posuzovanou ústavní stížnost shledal přípustnou, leč zjevně neopodstatněnou.

5. Ústavní soud již v nálezu

sp. zn.

ze dne 30. 6. 2020 (327/2020 Sb.; N 138/100 SbNU 512) uvedl, že z y nelze dovodit, že by mezi ústavně zaručená práva šlo zařadit právo žalobce ukončit soudní spor v okamžiku, kdy je to pro něj maximálně výhodné a pro žalovaného minimálně výhodné. Jak Ústavní soud vysvětlil: "Respekt k autonomii vůle umožňuje každému učinit svobodné rozhodnutí, zda předloží svůj spor k rozhodnutí soudu. Učiní-li tak, musí se podrobit zákonem upravenému procesu a musí být připraven nést i následky. Řízení před soudem se netýká jen žalobce, ale samozřejmě i žalovaného. Ustanovení y a y zakotvují rovnost účastníků řízení před soudem. A právě povinnost státu zajistit právo na soudní ochranu a právo na spravedlivý proces oběma (rovným) stranám soudního sporu přináší nutnost podrobit se zákonem stanoveným pravidlům, podmínkám a úpravě soudního řízení v jeho podrobnostech, jak to předpokládá y, ze kterého plyne zmocnění pro zákonodárce stanovit podmínky (tedy zda a kdy lze před soudem žádat ochranu) a podrobnosti (jakým způsobem)."

6. Uvedené neznamená, že by rozhodnutím o neúčinnosti zpětvzetí nemohlo ani teoreticky dojít k porušení práv účastníků řízení, v zásadě však v těchto případech nepůjde o problematiku dosahující ústavní relevance. Posouzení účinnosti zpětvzetí bude záviset na výkladu podústavního práva, resp. na posouzení vážnosti důvodů, pro které některý z účastníků se zpětvzetím nesouhlasí. Toto posouzení přitom zásadně náleží obecným soudům, nikoliv Ústavnímu soudu jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti ( y). V posuzované věci vrchní soud svůj postup náležitě odůvodnil a stěžovatelova polemika s jeho názorem hranici podústavního práva nepřekračuje.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu