Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 281/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaj), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti TUSPO CO. s. r. o., sídlem Kaprova 42/14, Praha 1 - Staré Město, zastoupené Mgr. Ing. Martinou Zoubkovou, advokátkou, sídlem Pod Všemi svatými 421/10, Plzeň, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. listopadu 2024 č. j. -58, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 6. srpna 2024 č. j. -27, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje, sídlem Teplého 1526, Pardubice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle , , , 2 d (dále jen " "). Stěžovatelka podala návrh na zrušení , , podle .

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Hasičský záchranný sbor Pardubického kraje (dále jen "HZS") vydal dne 30. 11. 2023 koordinované závazné stanovisko k projektové dokumentaci požárně bezpečnostního řešení, a to za účelem stavebního povolení k plánované změně užívání stavby na sklad chemických látek. Jako dotčený orgán na úseku požární ochrany, vydal HZS nesouhlasné stanovisko, které obsahovalo dvanáct nedostatků předložené projektové dokumentace požárně bezpečnostního řešení.

3. Stěžovatelka podala stížnost podle , ve které namítala nesprávný postup HZS. Na uvedenou stížnost HZS reagoval vydáním vyrozumění dne 26. 2. 2024, ve kterém dospěl k závěru, že stížnost nebyla shledána důvodnou. Následně stěžovatelka podala další stížnost podle , na kterou HZS odpověděl vyrozuměním ze dne 2. 7. 2024, ve kterém setrval na svých původních závěrech.

4. Stěžovatelka podala ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích (dále jen "krajský soud") žalobu na ochranu před nezákonným zásahem podle a násl. , . Nezákonný zásah stěžovatelka spatřovala v "postupu žalovaného při vydávání koordinovaného závazného stanoviska ze dne 30. 11. 2023 č. j. HSPA-3119-3/2023" a v "postupu žalovaného při vydávání rozhodnutí ve věci - vyrozumění o přešetření způsobu vyřízení stížnosti ze dne 2. 7. 2024 č. j. HSPA-1812-3/2024".

5. Krajský soud napadeným usnesením žalobu stěžovatelky odmítl, neboť v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu závazné stanovisko správního orgánu ani případné procesní pochybení při jeho vydávání, nemohou být nezákonným zásahem. Závazná stanoviska představují podkladové akty, jejichž přezkum je možný až v rámci přezkumu finálního správního rozhodnutí. Jednotlivé postupy orgánů veřejné moci nelze průběžně napadat sérií zásahových žalob, neboť by to bylo v rozporu se základními principy soudního řízení správního. Stejně tak není nezákonným zásahem vyrozumění HZS o přešetření způsobu vyřízení stížnosti stěžovatelky, neboť jím nemohla být přímo zkrácena na svých právech (HZS jí neuložil žádné povinnosti, ani neomezil její práva). Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky zamítl, přičemž aproboval závěry krajského soudu.

II.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka namítá, že HZS svým postupem způsobil, že stěžovatelka v očích svých klientů i odborné veřejnosti vypadá jako nekompetentní subjekt, přestože skutečná příčina spočívá ve svévolném a nepodloženém postupu správního orgánu. Tento zásah má nejen okamžité negativní dopady na podnikání stěžovatelky, ale ohrožuje i její dlouhodobé postavení na trhu. HZS v nesouhlasném stanovisku vznášel neopodstatněné požadavky, které nebyly podloženy žádným konkrétním ustanovením právního předpisu nebo technické normy.

7. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem správních soudů, že závazná stanoviska nepředstavují přímý zásah do práv a nejsou samostatně přezkoumatelná podle ani . Závazná stanoviska podle představují zásadní podkladové akty, na jejichž základě jsou vydávána rozhodnutí ve stavebním nebo jiném správním řízení. Přestože závazná stanoviska mohou výrazně ovlivnit výsledek řízení, jejich právní povaha znemožňuje účastníkovi řízení samostatně brojit proti jejich obsahu či zákonnosti. Jedinou možností přezkumu závazného stanoviska je jeho zpochybnění v rámci přezkumu navazujícího rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost závazných stanovisek vytváří prostředí, ve kterém mohou být vydávány akty odporující zákonu, aniž by byla zajištěna možnost jejich nápravy.

8. Stěžovatelka dále požaduje, aby Ústavní soud uložil HZS povinnost rozhodovat v souladu se zásadami správního řízení podle a povinnost zdržet se postupů, které narušují právo stěžovatelky na ochranu její profesní pověsti a podnikání a zajistit nápravu veškerých nezákonných zásahů, které tento orgán vůči stěžovatelce učinil.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud připomíná, že je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů ( y), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)]. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva. Ve smyslu , , je to především Nejvyšší správní soud, jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který je k tomu v zájmu zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování povolán.

11. Čl. 36 odst. 2 y stojí na principu všeobecné soudní přezkoumatelnosti správních rozhodnutí, který znamená, že soudně přezkoumatelná jsou všechna správní rozhodnutí, pokud je zákon z takové přezkoumatelnosti nevylučuje. Konkrétní náležitosti práva na přístup k soudu nejsou upraveny na úrovni ústavního pořádku, nýbrž v procesních předpisech podústavního práva, které stanoví, jakými konkrétními způsoby lze právo na soudní a jinou právní ochranu realizovat. Pokud jednotlivec stanovené postupy dodrží a soud přesto odmítne o jeho právu rozhodnout, dochází k porušení práva na přístup k soudu a k ústavně nepřípustnému odepření spravedlnosti - denegatio iustitiae (srov. nálezy ze dne 23. 10. 2014

sp. zn.

; ze dne 1. 10. 2014

sp. zn.

; či ze dne 19. 7. 2016

sp. zn.

). Tato situace v posuzované věci nenastala.

12. V posuzované věci správní soudy postupovaly v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud již v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 23. 8. 2011 č. j. -113 (č. 2434/2011 Sb.), uvedl, že ve správním soudnictví musí být umožněn přezkum závazných stanovisek vydaných podle . S ohledem na podkladovou povahu závazných stanovisek však dospěl k závěru, že postačí, pokud je soudní přezkum umožněn až v rámci konečného rozhodnutí dle , neboť tato stanoviska sama o sobě nezakládají, nemění, neruší nebo závazně neurčují práva nebo povinnosti. Jejich samostatný soudní přezkum proto není možný ani v řízení o žalobě proti rozhodnutí dle , ani v řízení na ochranu proti nezákonnému zásahu dle (viz např. rozsudek ze dne 10. 1. 2024 č. j. -41, bod 16). Ústavní soud (viz např. usnesení ze dne 23. 5. 2013

sp. zn.

, usnesení ze dne 8. 9. 2020

sp. zn.

) neshledal, že by tento přístup byl z hlediska y nedostatečný.

13. Nejvyšší správní soud tak, vědom si napětí mezi účinnou ochranou práv jednotlivců a účinným rozhodováním ve veřejné správě, připustil soudní přezkum až ve spojení s navazujícím správním aktem, jímž je rozhodováno o celém předmětu řízení. Ústavní soud akceptuje názor Nejvyššího správního soudu o tom, že brzký přezkum jednotlivých částí řízení podle stavebního zákona může ochromit složité souborné rozhodovací postupy v rámci veřejné správy. Obecné soudy výkladem zaujatým v napadených rozhodnutích nezabránily stěžovatelce v přístupu k soudu.

14. Ústavní soud proto v návaznosti na svou judikaturu (přiměřeně srov. usnesení ze dne 8. 9. 2020

sp. zn.

a ze dne 22. 4. 2025

sp. zn.

) i v nyní posuzované věci shledává závěry správních soudů o odložení soudního přezkumu až do řízení o žalobě proti navazujícímu rozhodnutí, ústavně slučitelnými. Ústavní soud přitom nezpochybňuje, že zvolené řešení často není pro dotčené osoby "komfortní". Optimálnost právní úpravy, jejího výkladu a používání soudy však není referenčním hlediskem přezkumu v řízení o ústavní stížnosti. Z ústavněprávního hlediska je podstatné, že v případě zásahu do subjektivních veřejných práv se stěžovatelce v konečném důsledku dostane právní ochrany, resp. nedojde k odepření přístupu k soudu (stavu denegatio iustitiae).

15. Obecné soudy stěžovatelce náležitě osvětlily (viz body 6 a 7 usnesení krajského soudu, bod 35 rozsudku Nejvyššího správního soudu), že v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu ani vyrozumění o přešetření způsobu vyřízení stížnosti podle není nezákonným zásahem, neboť jím nemohla být přímo zkrácena na svých právech, jelikož vyrozuměním jí HZS neuložil žádné povinnosti ani neomezil její práva.

16. V posuzované věci se navíc stěžovatelka domáhala přezkumu závazného stanoviska HZS ve správním soudnictví, přičemž v průběhu řízení vydal HZS dne 20. 3. 2024 nové, souhlasné stanovisko. Původní nesouhlasné závazné stanovisko ze dne 30. 11. 2023, tak bylo nahrazeno souhlasným závazným stanoviskem ze dne 20. 3. 2024, na základě kterého vydal Magistrát města Pardubic, stavební úřad, dne 8. 8. 2024 rozhodnutí o změně užívání stavby. Námitky stěžovatelky, že rozhodnutí HZS bylo vedeno úmyslem ji poškodit, neboť/obsahuje neopodstatněné požadavky, pro které chybí zákonný podklad nebo technické normy, jsou mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu. Rozhodnutí HZS nejsou předmětem přezkumu Ústavním soudem; jde o námitky v rovině podústavního práva a Ústavní soud ani není příslušný měnit to, co již bylo změněno, zde navíc ve prospěch stěžovatelky.

17. Na řádně odůvodněných závěrech správních soudů neshledává Ústavní soud cokoliv excesivního či svévolného, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah. Ústavní soud neshledal žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky.

18. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle . Návrh stěžovatelky na zrušení , jakožto návrh akcesorický, sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu