Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1244/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti TUSPO CO, s.r.o., Kaprova 42/14, Praha 1, zastoupené Mgr. Ing. Martinou Zoubkovou, advokátkou se sídlem Pod Všemi svatými 421/10, Plzeň, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -65 ze dne 28. 2. 2025 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. -28 ze dne 7. 8. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka uvádí, že Hasičský záchranný sbor Pardubického kraje (dále jen "HZS") vydal dne 30. 11. 2023 koordinované závazné stanovisko k projektové dokumentaci požárně bezpečnostního řešení (za účelem stavebního povolení k plánované změně užívání stavby na sklad chemických látek). Jako dotčený orgán na úseku požární ochrany vydal nesouhlasné stanovisko.

2. Stěžovatelka podala proti závaznému stanovisku stížnost podle , ve které namítala nesprávný postup HZS. Následně byla vyrozuměna o nedůvodnosti své stížnosti. Stěžovatelka proti tomu brojila další stížností, kterou HZS posoudil jako žádost o přešetření způsobu vyřízení stížnosti podle . Výsledek prošetření byl stěžovatelce sdělen vyrozuměním č. j. HSPA-1812-3/2024 ze dne 2. 7. 2024.

3. Stěžovatelka následně podala ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle a násl. . Namítala, že postup HZS je v rozporu se základními zásadami a představuje nezákonný zásah do jejích práv. Krajský soud však v záhlaví uvedeným usnesením žalobu stěžovatelky pro nepřípustnost odmítl podle ve spojení s , neboť uvedené vyrozumění není rozhodnutím podle

4. Kasační stížnost podanou stěžovatelkou Nejvyšší správní soud zamítl. Ztotožnil se se závěry krajského soudu. Napadené vyrozumění HZS o přešetření stížnosti nepředstavuje rozhodnutí podle , a tudíž nepodléhá soudnímu přezkumu. Soud uvedl, že stěžovatelka zkrácení na svých právech spatřuje především ve vydání nesouhlasného závazného stanoviska, které však není v posuzované věci předmětem řízení. Stěžovatelkou zmíněná nemožnost přikročit k požadované změně užívání části stavby a s tím související stěžovatelkou tvrzený zásah do práv není pro posouzení věci relevantní, neboť nesouvisí s tím, zda vyrozumění HZS podléhá soudnímu přezkumu. Soudní ochrana proti negativnímu závaznému stanovisku může být poskytnuta prostřednictvím jeho napadení v rámci odvolání proti subsumujícímu rozhodnutí správního orgánu (stavebního úřadu) podle , a následně podáním žaloby proti rozhodnutí odvolacího orgánu. Tento postup přitom nelze obcházet podáním stížnosti a žádosti o její prošetření podle .

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že odmítnutím žaloby s odkazem na bez dalšího posouzení dopadu úkonu na práva stěžovatelky došlo k odepření spravedlnosti, a tudíž porušení a 2d. Skutečnost, že vyrozumění není rozhodnutím ve smyslu nemůže být důvodem pro úplné vyloučení soudního přezkumu. Stěžovatelka čelila opakovanému postupu správního orgánu, který vyžadoval přepracování odborných podkladů na základě požadavků, které postrádaly zákonnou oporu. V té souvislosti byla stěžovatelce způsobena materiální i nemateriální újma. Namítá proto i porušení a y. Stěžovatelka upozorňuje, že v souvisejícím řízení vedeném pod

sp. zn.

navrhla zrušení , které v praxi vylučuje možnost samostatného přezkumu závazných stanovisek. Dále uvádí, že v obdobné věci podala podnět veřejnému ochránci práv. Shrnuje, že byla vystavena formalistickému a právně nepodloženému postupu správního orgánu, který zásadně zasáhl do její majetkové sféry, profesní pověsti a možnosti svobodně vykonávat podnikatelskou činnost. Obecné soudy jí přitom neposkytly ochranu, a to toliko z formálních důvodů. Navrhuje proto zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

6. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. Dospívá přitom k obdobným závěrům jako v související věci vedené pod

sp. zn.

.

7. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. V řízení o ústavní stížnosti do jejich pravomocných rozhodnutí zasahuje pouze tehdy, byla-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jinými vadami se nezabývá.

8. Z y plyne, že každému právu, tedy i každému veřejnému subjektivnímu právu, musí být při dodržení stanoveného postupu poskytnuta právní ochrana; tuto ochranu poskytují soudy, ledaže zákonodárce určí, že o ní ve stanovených případech rozhodují jiné orgány (srov. bod 39 nálezu

sp. zn.

ze dne 14. 5. 2025). Soudní ochranu podle y v podobě soudního přezkumu zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy přitom nelze vyloučit ve vztahu k rozhodnutím týkajícím se základních práv a svobod podley (srov. body 23 až 26 nálezu

sp. zn.

ze dne 26. 3. 2025). Nedotýká-li se rozhodnutí základních práv a svobod, má zákonodárce určitý prostor pro uvážení, u jakých rozhodnutí orgánu veřejné správy a v jakém konkrétním rozsahu k omezení soudního přezkumu přistoupí; omezení práva na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy však musí s ohledem na y sledovat legitimní cíl a být přiměřené (srov. bod 26 nálezu

sp. zn.

ze dne 26. 3. 2025).

9. Uvedené však neznamená, že se lze soudního přezkumu dovolat bez ohledu na vyžadovaný procesní postup nebo vyčerpání k tomu určených prostředků právní ochrany (srov. bod 40 nálezu

sp. zn.

ze dne 14. 5. 2025). V posuzované věci správní soudy postupovaly v souladu s ustálenou judikaturou. Nejvyšší správní soud již v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 23. 8. 2011 č. j. -113 (č. 2434/2011 Sb.), uvedl, že ve správním soudnictví musí být umožněn přezkum závazných stanovisek vydaných podle . S ohledem na podkladovou povahu závazných stanovisek však dospěl k závěru, že postačí, pokud je soudní přezkum umožněn až v rámci konečného rozhodnutí dle Jejich samostatný soudní přezkum proto není možný v řízení o žalobě proti rozhodnutí dle , ani v řízení na ochranu proti nezákonnému zásahu dle

10. Nejvyšší správní soud, vědom si napětí mezi účinnou ochranou práv jednotlivců a účinným rozhodováním ve veřejné správě, připustil soudní přezkum až ve spojení s navazujícím správním aktem, jímž je rozhodováno o celém předmětu řízení. Ústavní soud akceptuje názor Nejvyššího správního soudu o tom, že brzký přezkum jednotlivých částí řízení podle stavebního zákona může ochromit složité souborné rozhodovací postupy v rámci veřejné správy (srov. usnesení v související věci

sp. zn.

ze dne 7. 5. 2025). Obecné soudy výkladem zaujatým v napadených rozhodnutích neupřely stěžovatelce přístup k soudnímu přezkumu; pouze ustáleně judikují, že je možné se ho domoci jiným způsobem. Podstatné přitom je, že taková možnost byla k dispozici (žaloba proti konečnému rozhodnutí v příslušném řízení). Ústavní soud proto v nastalé situaci přístup správních soudů z hlediska y nepovažuje za nedostatečný.

11. Uvedené závěry přitom není možné obcházet podáním stížnosti a žádosti o její prošetření dle - a domáháním se jejich soudního přezkumu. Stížnost podle může být ostatně podána paralelně s žalobou ve správním soudnictví a její případné nepodání nemá na soudní řízení správní žádný vliv. Nemůže být proto ani prostředkem, jak obejít zákonodárcem zvolený model přezkumu závazných podkladů rozhodnutí správního orgánu podle

12. Ústavní soud ve světle tvrzení obsažených v ústavní stížnosti neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. července 2025

Tomáš Langášek, v. r.

předseda senátu