Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 304/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti V. N., zastoupeného Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -401 ze dne 29. 10. 2024, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -354 ze dne 23. 5. 2024 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. -267 ze dne 18. 5. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel byl za přečin pohrdání soudem podle , c) dílem dokonaný a dílem spáchaný ve formě účastenství jako návodce podle odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 12 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu po zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Týmiž rozhodnutími byl za přečin pohrdání soudem podle odsouzen také pan M. K., jehož ústavní stížnost Ústavní soud usnesením

sp. zn.

odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

2. Také stížnost nynějšího stěžovatele je zjevně neopodstatněná. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, Ústavní soud ho mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne. Usnesení o odmítnutí návrhu musí být stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá ( a 3 ).

3. Co se týče posouzení (ne)platnosti právního jednání, jímž toho času obviněný zprostil mlčenlivosti stěžovatele (i pana M. K.), Ústavní soud plně odkazuje na zmiňované usnesení

sp. zn.

, ve kterém stejná napadená rozhodnutí perspektivou ústavně souladného posouzení této otázky přezkoumal. Ústavní soud neshledal důvod, proč by se měl od právního názoru o zjevně neopodstatněnosti této námitky odchýlit i ve věci stěžovatele; ostatně podstata argumentace je obdobná jako v případě tamějšího stěžovatele.

4. Námitky týkající se podjatosti všech soudců Městského soudu v Brně i Krajského soudu v Brně z ústavněprávního pohledu dostatečně vypořádal Nejvyšší soud v bodech 24 až 27 napadeného usnesení. Nejvyšší soud tyto námitky označil za zjevně neopodstatněné a odmítl stěžovatelovu "abstraktní konstrukci o takřka bezbřehé kolegialitě", která není blíže odůvodněna konkrétními okolnostmi. Ústavní soud souhlasí s Nejvyšším soudem, že podjatost nelze vykládat tak široce, jako to činí stěžovatel, neboť pak by mohlo být často velmi obtížné nalézt nepodjatého soudce. Ostatně sám Ústavní soud např. v usnesení

sp. zn.

, kde se rovněž věnoval systémové podjatosti celého soudu v kontextu trestného činu pohrdání soudem, uvedl, že vztah mezi soudci na jednom pracovišti plynoucí z jejich vzájemného pracovního styku obecně nemůže být důvodem pro vyloučení soudců určitého soudu. "Pouhá kolegialita vyplývající ze společného výkonu soudcovské funkce u určitého soudu sama o sobě není takovou skutečností, která by ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 trestního řádu vedla k pochybnostem, že žádný soudce tohoto soudu nemůže ve věci nestranně rozhodovat (usnesení

sp. zn.

).

5. Nelze přitom přisvědčit stěžovateli, že by se Nejvyšší soud nezabýval systémovou podjatostí. Zabýval - úvahy Nejvyššího soudu ohledně bezbřehé kolegiality totiž směřují právě k absenci systémové podjatosti. I systémová podjatost v důsledku totiž vede k závěru o podjatosti jednotlivých soudců.

6. Ústavní soud k dalším namítaným procesním pochybením dodává, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti, který není další soudní instancí, ale specializovaným orgánem ochrany základních práv, posuzuje jen, zda řízení před obecnými soudy bylo spravedlivé jako celek. O tom Ústavní soud v posuzovaném případě nemá pochybnosti.

7. Ústavní soud tedy neshledal porušení základních procesních práv stěžovatele podle a 2 a d, ani podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jak stěžovatel namítá. Důvod k zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů tudíž není dán. Ústavní soud proto stížnost podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2025

Tomáš Langášek, v. r.

předseda senátu